Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
+ 4 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (9)90732.html
HTML · 0 B
No categories available
III.ÚS 1480/15
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Filipa ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. V., t. č. Věznice Valdice, zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, proti rozhodnutí Vězeňské služby České republiky o uložení kázeňského trestu ze dne 10. 3. 2015 č. j. VS 28/036/002/2015-30/OVVT/304 a rozhodnutí o stížnosti ze dne 18. 3. 2015, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud pro porušení čl. 1 , čl. 2 odst. 2 , čl. 4 odst. 4 , čl. 17 a čl. 36 odst. 2 , 4 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina ") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí (dále jen "Úmluva").
V napadeném rozhodnutí Vězeňské služby České republiky odůvodnil konkretizovaný vychovatel uložení kázeňského trestu stěžovateli formou důtky podle § 46 odst. 3 písm. a) zákona č. 169/1999 Sb. , o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, tím, že stěžovatel dne 7. 2. 2015 napsal dopis výhružného obsahu adresovaný plk. Ing. Marku Studničkovi, vedoucímu expozitury Policejního prezidia PČR ÚOK a FK v Brně. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, které Vězeňská služba České republiky ústavní stížností rovněž napadeným rozhodnutím nevyhověla.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že pro uložení kázeňského trestu nebyly splněny zákonné podmínky, obě rozhodnutí jsou "neformální" a nepřezkoumatelná, absentuje řádný popis skutku, kritéria pro stanovení trestu nebyla respektována, celé kázeňské řízení bylo svévolné, a orgány veřejné moci nepostupovaly v souladu s jeho ústavně zaručenými právy, neboť je názoru, že "jeho případ" je podřaditelný pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy. K samotnému obsahu inkriminovaného dopisu uvádí, že jde o "subjektivně citově zabarvené vyjádření", nikoli však o vyhrožování vzbuzující důvodnou obavu o majetek či zdraví dotčených osob. Dále stěžovatel upozorňuje na důsledek napadených rozhodnutí ve formě "faktického zmaření možnosti úspěšně požádat soud o změnu způsobu výkonu trestu do věznice mírnějšího typu" a připomíná související judikaturu. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatel odkázal na nález Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 367/03
ze dne 15. 3. 2005, podle kterého veřejní činitelé musí akceptovat větší míru veřejné kritiky než jiní občané.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republik y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí orgánů veřejné moci. Samotný postup v řízení, hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace podústavního práva jsou úlohou obecných soudů a jiných státních orgánů. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn pouze v případě, pokud tyto svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje toliko interpretace a aplikace práva, která byla provedena ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.
Z ústavněprávního pohledu je možno posuzovat pouze otázky, zda právní závěry vyslovené v napadených rozhodnutích nejsou v extrémním nesouladu se skutkovým stavem, zda procesním postupem státních orgánů nebyly porušeny principy spravedlivého procesu, zda právní názory rozhodujících orgánů jsou ústavně konformní, anebo zda naopak došlo k zásahu orgánů veřejné moci, kterým bylo dotčeno ústavně garantované právo nebo svoboda.
Pochybení orgánu veřejné moci s takto vymezenou ústavní intenzitou Ústavní soud ve věci nespatřuje. Právní závěr rozhodnutí o uložení kázeňského trestu formou důtky za kázeňský přestupek z ústavních kautel nevybočuje a samotný nesouhlas stěžovatele s právním posouzením případu nemohl bez dalšího založit opodstatněnost názoru o porušení základních práv.
K námitce stěžovatele, že rozhodnutí vychovatele o uložení kázeňského trestu mělo být rozhodnutím Vězeňské služby České republiky ke stížnosti zrušeno, neboť porušovalo jeho ústavně garantovaná práva a odporovalo zákonu, je přiléhavé odkázat na judikaturu Ústavního soudu, podle níž nelze na rozhodnutí o kázeňských trestech klást nároky srovnatelné s rozhodnutími správních orgánů nebo obecných soudů. V kázeňských řízeních vystupuje významně do popředí požadavek pružnosti rozhodování a snaha udržovat pořádek a bezpečnost ve věznicích v přiměřeném čase (srov. např. usnesení
sp. zn. I. ÚS 1785/08
ze dne 21. 10. 2008 nebo
sp. zn. II. ÚS 3239/09
ze dne 4. 2. 2010).
Výklad práva rozhodujícími orgány tak nedosáhl (svým odůvodněním) rozměru nezbytného k zásahu Ústavního soudu. Nezákonně uložená důtka by sice mohla mít dopad na posuzování, zda odsouzený ve výkonu trestu odnětí svobody svým chováním a plněním povinností prokázal či neprokázal polepšení, tj. naplnil-li podmínky pro rozhodnutí o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody či nikoli, její nezákonnost nebo jiný právní exces má pravomoc věcně posoudit trestní soud rozhodující o podmíněném propuštění z výkonu trestu, tj. zásadně nikoli Ústavní soud k ústavní stížnosti proti samotnému rozhodnutí o uložení důtky.
Řízení o uložení důtky není možno podřadit pod vymezení "trestního obvinění" ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, o kterém by musel rozhodovat orgán soudního typu. Důtka je totiž mírnou sankcí ukládanou podle zákona o výkonu trestu odnětí svobody, jejím účelem je zajistit běžný pořádek a kázeň ve věznicích, a na řízení o uložení kázeňského trestu formou důtky nelze vztáhnout ochranu z hledisek práva na spravedlivý proces (srov. usnesení Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 3688/14
ze dne 29. 1. 2015).
Stěžovateli se porušení ústavně zaručených práv doložit nepodařilo.
Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu .
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. prosince 2015
Jan Musil v. r.
předseda senátu