Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1443/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, sídlem Praha 1, Dlouhá 13, zastoupeného JUDr. Petrem Polednem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Maiselova 38/15, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2015 č. j. -106, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud pro porušení ustanovení d (dále jen " ") zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí, jímž mu byla uložena pořádková pokuta.

Obvodní soud pro Prahu 2 požádal stěžovatele o zapůjčení rozhodčího spisu sp. zn. pro účely jím vedeného exekučního řízení; poté co stěžovatel sdělil, že celý rozhodčí spis z důvodu mlčenlivosti poskytnout nemůže (a poskytl pouze některé jeho části), vydal vyšší soudní úředník Obvodního soudu pro Prahu 2 usnesení (č. j. -67), jímž stěžovateli uložil pořádkovou pokutu ve výši 25 000 Kč. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze shora označeným usnesením toto rozhodnutí změnil tak, že stěžovateli uložil pořádkovou pokutu ve výši 10 000 Kč.

Stěžovatel napadenému rozhodnutí odvolacího soudu vytýká, že se nedostatečně vypořádalo s jeho námitkou, že prvostupňové usnesení nemohl vydat vyšší soudní úředník, neboť tak mohl [dle ustanovení , o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství, ve spojení s ustanovením ] učinit pouze soudce. Napadené rozhodnutí se řádně nevypořádalo ani s jeho námitkou, že prvostupňové rozhodnutí nerespektuje zásadu proporcionality, která vyplývá z ustanovení , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen " "), a to ve vztahu k ustanovením Nadto je podle stěžovatele rozporné nejen s doktrinálními stanovisky a s judikaturou obecných soudů (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2012 sp. zn. ), nýbrž i s nálezem

sp. zn.

, ve kterém Ústavní soud zdůraznil význam povinnosti mlčenlivosti, jež může být prolomena pouze mimořádně a jen v nezbytném rozsahu.

Ústavní soud je podle ustanovení y (dále jen " ") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu ustanovení písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení ].

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníků a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

Novelou , provedenou , bylo jeho ustanovení doplněno o ustanovení třetího odstavce, jež umožňuje odmítnutí ústavní stížnosti "stručně" odůvodnit pouhým uvedením příslušného "zákonného důvodu". Takový odkaz - jmenovitě na ustanovení tohoto zákona, jež odmítnutí ústavní stížnosti zakládá na její zjevné neopodstatněnosti - je pak ospravedlnitelný tehdy, jestliže Ústavní soud dospěje k závěru, že napadená rozhodnutí obecných soudů svými důvody obstojí i z hledisek ústavněprávních, a lze je do procesního kontextu, vymezeného ústavní stížností, převzít.

Z odůvodnění napadeného usnesení městského soudu je přitom prima facie zřejmé, že vytýkanými ústavněprávně relevantními deficity netrpí; oproti názoru stěžovatele se odvolací soud s veškerými stěžovatelovými námitkami náležitě vypořádal, pročež na tomto místě zcela postačí na odůvodnění napadeného usnesení plně odkázat.

Zvláště pak je třeba připomenout, že odvolací soud na str. 4 napadeného usnesení přesvědčivě odůvodnil, proč povinnost vydat konkrétní y, tedy výslovně a odůvodněně požadované části rozhodčího spisu (a nikoliv spisu jako celku), v intencích závěrů nálezu

sp. zn.

porušení stěžovatelovy povinnosti mlčenlivosti ve smyslu ustanovení § 6 zákona o rozhodčím řízení nepředstavuje. Na ústavní konformitě daného postupu nic nemění stěžovatelem formulovaná námitka, že interpretace zvolená odvolacím soudem v daném kontextu nutně vede k tomu, že se ustanovení § 35 zákona o rozhodčím řízení stává obsoletním, neboť ani případná verifikace tohoto stěžovatelova tvrzení nemůže mít za následek závěr, že by exekuční soud (obligatorně) se neměl zabývat tím, zda předmětný exekuční titul vydal k tomu oprávněný orgán, a v důsledcích pak že by nepotřeboval mít k dispozici y, jež od stěžovatele vyžadoval.

Obdobně je pak namístě odkázat rovněž na třetí odstavec na str. 4 napadeného usnesení, ve kterém odvolací soud - způsobem, jemuž nelze z ústavněprávních pozic co vytknout (pokud jde o limity ústavněprávního přezkumu, viz výše) - uvedl, proč vyšší soudní úředník obvodního soudu nejednal ultra vires, pakliže uložil stěžovateli pořádkovou pokutu. V daném procesním kontextu by k porušení - stěžovatelem ostatně nedovolávaného ustanovení y - nedošlo ani za předpokladu, že by vyšší soudní úředník svá oprávnění vskutku překročil, neboť jeho pochybení konvalidoval právě odvolací soud, jenž výši uložené pokuty částečně moderoval (a tím se na jejím uložení i podílel).

Na podkladě řečeného je namístě závěr, že se stěžovateli zásah do ústavně zaručených základních práv doložit nezdařilo.

Z uvedených důvodů přikročil Ústavní soud k aplikaci ustanovení , jež mu umožňuje odmítnout podání, které sice splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti, bez jakýchkoli důvodných pochybností a bez nutnosti dalšího podrobného zkoumání je nicméně zřejmé, že mu nelze vyhovět. Hlavním účelem možnosti odmítnout návrh pro jeho zjevnou neopodstatněnost zjednodušenou procedurou řízení je vyloučit z řízení návrhy, které z hlediska svého obsahu zjevně nesplňují samotný smysl řízení před Ústavním soudem; jde přitom v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle ustanovení bez jednání usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. prosince 2015

Jan Musil v. r.

předseda senátu