Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
A577704699A9F938C1258A3E00160F47.html
HTML · 12.49 KB
No categories available
25 Cdo 3434/2022
25 Cdo 3434/2022-400
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: I. H., narozená dne XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha 2, proti žalovanému: M. P., bytem XY, o 65.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 7 C 226/2016 , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2022, č. j. 20 Co 59/2022 -343, takto:
I. Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 4. 2022, č. j. 20 Co 59/2022 -343, potvrdil rozsudek ze dne 16. 9. 2021, č. j. 7 C 226/2016 -318, jímž Obvodní soud pro Prahu 10 zamítl žalobu o zaplacení 65.000 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení. Soudy obou stupňů neshledaly důvodnou žalobu na náhradu škody sestávající z částek 40.000 Kč za zdevastování pozemku žalovaným a 13.500 Kč na nákladech na obnovu oplocení na hranici pozemku a z částky 25.000 Kč na odčinění psychické újmy. Tyto újmy měl podle žaloby způsobit žalovaný protiprávním zdevastováním pozemku žalobkyně a vykácením sadu, který měl pro žalobkyni mimořádnou citovou hodnotu. Žalobkyně dále požadovala náhradu za náročný proces domáhání se náhrady škody a za náklady vynaložené na práce k vrácení pozemku do původního stavu.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. o. s. ř. spatřuje v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky odůvodnění rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř. o. s. ř. , dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. není dovolání podle § 237 přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků, odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002 , a ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3238/2013 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2974/2010 ). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně formulace ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. provedené s účinností od 30. 9. 2017 zákonem č. 296/2017 Sb. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1791/2018 ).
Žalobkyně v řízení uplatňovala celkem tři samostatné nároky (náhrada škody za zdevastování pozemku, náhrada škody za náklady na obnovení plotu a odškodnění psychické újmy), z nichž ani jeden nepřesahuje částku 50.000 Kč. Dovolání je tedy podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. objektivně nepřípustné.
Na tom nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští. Není-li možnost podat dovolání v zákoně stanovena, pak jde vždy (bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo) o dovolání nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002 ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 7. 2023
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu