Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3174/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci stěžovatelů 1. TRUST Vertriebs, s. r. o., se sídlem v Brně, Tučkova 7, 2. ACT GAMES, s. r. o., se sídlem v Brně, Smetanova 8a, 3. Mgr. Aleny Straubové a 4. Straub Software, KG - organizační složka, se sídlem v Brně, Smetanova 8, všech zastoupených Mgr. Et Mgr. Marií Hradečnou, advokátkou se sídlem v Brně, Smetanova 8a, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 5. srpna 2015, č. j. -628, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností splňující náležitosti podání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelé domáhají zrušení napadeného usnesení, neboť mají za to, že jím byla porušena jejich práva zakotvená v odstavci 1 a v odstavci 1 d (dále jen " ").

Napadeným usnesením Městského soudu v Brně bylo zastaveno trestní stíhání obviněné, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem a není důvod k postoupení věci.

Stěžovatelé ve svém podání uvedli, že podali trestní oznámení na obviněnou, která byla povinna vést jejich účetnictví, avšak nečinila tak; stěžovatelé v důsledku toho nebyli schopni podat včas daňová přiznání za rok 2013. Soud vydal napadené rozhodnutí s ohledem na závěr, že k vedení účetnictví měla obviněná pouze smluvní a nikoliv zákonnou povinnost, což vylučuje její trestní odpovědnost. Obecný soud měl přitom pominout fakt, že vedle nevedení účetnictví obviněná zadržovala účetní podklady stěžovatelů, což měl soud, podle přesvědčení stěžovatelů, hodnotit jako zatajení účetních dokladů podle ustanovení odstavce 1 alinea třetí .

Stěžovatelé mají dále za to, že pochybení se dopustil rovněž státní zástupce, který sice podal obžalobu, o níž soud rozhodl, avšak poté nepodal proti usnesení opravný prostředek, byť takovou možnost na rozdíl od stěžovatelů měl. S ohledem na svoji zákonnou povinnost si tedy měl být státní zástupce vědom toho, že Městský soud v Brně se s podanou obžalobou dostatečně nevypořádal.

Zastavením trestního stíhání obviněné došlo k zásahu do práva stěžovatelů domáhat se náhrady škody v rámci trestního řízení a v případě odsouzení i náhrady nákladů právního zastoupení. S ohledem na uvedené okolnosti se stěžovatelé domáhají zrušení napadeného rozhodnutí.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného usnesení i dalšími písemnostmi, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů:

Ústavní soud se již v minulosti zabýval otázkou nároku na trestní stíhání jiné osoby. Opakovaně judikoval, že ze " a y lze dovodit charakteristický znak moderního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce" v ústavní rovině ve smyslu odstavce 1 písmene d) y ČR nezakládá" (usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

, U 5/7 SbNU 343, http://nalus.usoud.cz).

Dále Ústavní soud konstatuje, že i otázkou povinnosti účinného vyšetřování, zda došlo ke spáchání trestného činu (osobou odlišnou od stěžovatele), se zabýval podrobně, například v usnesení

sp. zn.

(viz http://nalus.usoud.cz).

Avšak ani ve světle zohledněné judikatury Evropského soudu pro lidská práva není možno v právě projednávané věci shledat stěžovateli tvrzená pochybení.

Podle odstavce 3 y, jakož i podle odstavce 2 y, lze státní moc uplatňovat jen v mezích, případech a způsobem, který stanoví zákon. Městský soud v Brně v řízení postupoval v mezích svých zákonných kompetencí, v odůvodnění napadeného usnesení pečlivě vysvětlil, proč není možné jednání obviněné považovat za trestný čin, je-li s jednáním, které je jinak trestné, spjata, a to ve všech ohledech, tedy i podle ustanovení odstavce 1 alinea třetí , povinnost daná zákonem. V projednávaném případě zákonná povinnost dopadala výhradně na stěžovatele, kteří ji smluvně delegovali na obviněnou.

Pokud se týká námitek směřujících proti postupu státního zástupce, pak Ústavní soud konstatuje, že ten naplnil zákonnou povinnost stíhat trestné činy, o nichž se dozví (§ 2 odstavec 3 trestního řádu); zákon mu však nestanoví povinnost podat stížnost, respektive jakýkoliv jiný opravný prostředek vždy, když soud řízení zastaví, případně rozhodne způsobem jiným, než obžalobou navrženým.

Postupem Městského soudu v Brně nedošlo k zásahu do naříkaných práv stěžovatelů zakotvených v odstavce 1 y; soud srozumitelně a řádně vysvětlil, jaké okolnosti jej vedly k závěru o neexistenci trestného činu. Napadeným usnesením rovněž nedošlo ke zkrácení stěžovatelů v právu na ochranu vlastnictví podle odstavce 1 y, neboť ti se mohou svých nároků domáhat v řízení občanskoprávním, jak konečně sami v ústavní stížnosti připouštějí. Za daného stavu tedy Ústavní soud neshledal tvrzený zásah do zaručených práv stěžovatelů.

Podle ustanovení písmeno a) senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovateli tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle citovaného ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. prosince 2015

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu