Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1771/2023

28 Cdo 1771/2023-101

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce: P. B., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Tomášem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 507/8, proti žalovaným: 1)Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, a 2) M. D., IČO XY, soudní exekutorka se sídlem v XY, o 5 965 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. září 2022, č. j. -53, takto:

Dovolání se odmítá.

1. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 2. 9. 2022, č. j. -53, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 7. 6. 2022, č. j. -32, jímž tento soud vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému. Soudy takto rozhodly v řízení, v němž se žalobce domáhá vůči žalovaným náhrady škody a nemajetkové újmy.

2. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že jde o otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou, „zda je soud oprávněn v případě rozhodování o místní příslušnosti provést volbu místně příslušného soudu namísto žalobce“. Dovolatel současně nepovažuje Obvodní soud pro Prahu 2 (jeho soudce) za nestranný a nezávislý a s odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. namítá, že jelikož se domáhá i náhrady za způsobenou zdravotní a psychickou újmu, je vedle obecného soudu žalovaných příslušným rovněž soud podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „ “).

3. Nejvyšší soud dovolání neshledal přípustným ( ).

4. Okolnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti na výběr dané podle soud zkoumá z údajů obsažených v žalobě, neboť jiný pramen v době zahájení řízení nemá k dispozici (srov. např. rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu Slovenské republiky ze dne 22. 1. 1975, sp. zn. 1 Cz 6/75, uveřejněné pod č. 29/1976 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. , a usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. ). Žalobce ovšem v projednávané věci v žalobě neuvedl žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že ke skutečnosti, v níž spatřuje právo na uplatňovanou náhradu škody a nemajetkové újmy, jež mu měla vzniknout „nepravdivými tvrzeními žalovaných v průběhu trestního řízení vedeného před Okresním soudem v Pardubicích pod sp. zn. “, došlo v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 9. Za těchto okolností nelze závěru odvolacího soudu, že místně příslušným je obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje, ničeho vytknout. Nejedná se přitom ani o věc v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou a Nejvyšší soud neshledal v argumentaci dovolatele dostatečný potenciál k tomu, aby věc posoudil po právní stránce jinak než v dosavadní judikatuře.

5. Námitka dovolatele ohledně možné podjatosti soudců soudu, jemuž byla věc postoupena, rovněž nezakládá přípustnost dovolání, neboť případná nedůvěra žalobce v soud prvního stupně nemůže být při určení místní příslušnosti zohledněna, když pro posouzení místní příslušnosti stanoví zákon objektivní a jednoznačná pravidla v až , která nelze obcházet subjektivními názory účastníků. Je-li nedůvěra účastníka k soudu podložena skutečnostmi takové povahy a intenzity, že vyvolávají důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců, pak je třeba postupovat podle ustanovení a násl. o vyloučení soudců a přikázání věci jinému soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. ).

6. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle odmítl.

7. Tímto rozhodnutím se řízení nekončí; o náhradě případných nákladů tohoto dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ( , ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. 7. 2023

Mgr. Zdeněk Sajdl v. r. předseda senátuZa správnost vyhotovení: Jana Ševčíková