Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3321/2022

26 Cdo 3321/2022-268

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobců a) M. Š., narozeného XY, a b) M. Š., narozené XY, obou bytem XY, zastoupených JUDr. Zdenkem Poštulkou, advokátem se sídlem v České Třebové, U Javorky 976, proti žalovanému J. Š., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Lukášem Slaninou, advokátem se sídlem v Praze 5, Plzeňská 3350/18, o 117.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústní nad Orlicí pod sp. zn. , o dovoláních žalobců a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 2. 6. 2022, č. j. -223, takto:

Odůvodnění:

Okresní soud v Ústí nad Orlicí (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. 6. 2021, č. j. -100, připustil tam specifikovanou změnu žaloby (výrok I.), zamítl žalobu, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobcům 117.000 Kč s příslušenstvím (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

K odvolání žalobců Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (soud odvolací) rozsudkem ze dne 2. 6. 2022, č. j. -223, změnil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům, oprávněným společně a nerozdílně, částku 17.921 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení, potvrdil jej ohledně zamítnutí požadavku žalobců na zaplacení dalších 99.079 Kč s příslušenstvím (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II.) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Dospěl (s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu) k závěru, že žalobcům z důvodu uzamčení skladu obalového materiálu žalovaným v období od 30. 6. 2017 do 6. 5. 2020 a neumožnění jeho užívání náleží podle , občasný zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) peněžitá náhrada za bezdůvodné obohacení dle o. z., které vyčíslil ve výši obvyklého nájemného. Nárok na náhradu škody žalobcům omezením či vyloučením z užívání věci nevznikl, jestliže sami potvrdili, že situaci uzamčeného skladu nebylo nutné řešit pronájmem jiných skladových prostor. V případě vzneseného nároku na náhradu za újmu představovanou znemožněním přístupu žalobců k vodoměru a na náhradu újmy za znemožnění přístupu po cestě ke skladu obalového materiálu odvolací soud uzavřel, že žalobci vznik konkrétní škody neprokázali.

Rozsudek odvolacího soudu napadli dovoláním jak žalobci, tak žalovaný. Dovolací soud tato dovolání projednal a rozhodl o nich podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Námitky žalobců i jimi v dovolání předložené otázky se ve skutečnosti snaží zpochybnit závěr odvolacího soudu, že jim škoda nevznikla. Tyto námitky však postrádají charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit ( ). Nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale ve svém důsledku proti skutkovým závěrům, jejichž nesprávnost dovolatelé odvozují od vlastního posouzení skutkového stavu. V podstatě se dovolatelé domáhají přezkumu dokazování a skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí; nesprávnost právního posouzení odvozují nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž oni nesouhlasí. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění samotného hodnocení důkazů soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů přípustnost dovolání podle nezakládají (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. ).

K uplatněné dovolací argumentaci se sluší dodat, že soudy nižších instancí vysvětlily, z jakého důvodu dospěly k závěru, že žalobcům nevznikla škoda z důvodu uzamčení skladu, znemožněním přístupu k vodoměru či znemožněním přístupu po cestě ke skladu obalového matriálu, přičemž v uvažovaném směru nejsou úvahy obou soudů nižších instancí v poměru k provedeným důkazům a z nich se podávajícím zjištěním nikterak nepřiměřené, či snad dokonce extrémní. Namístě je tedy konstatovat, že soudy přesvědčivě a podrobně zdůvodnily, jakým způsobem v řízení provedené důkazy hodnotily. Fakt, že s tímto hodnocením dovolatelé nesouhlasí, nemůže na jeho správnosti ničeho změnit.

Směřuje-li dovolání žalobců také proti nákladovým výrokům II. a III., není ve smyslu v této části přípustné.

Žalovaný dovoláním napadl rozsudek odvolacího soudu v měnícím výroku I., kterým mu bylo uloženo zaplatit žalobcům částku 17.921 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení.

Podle dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Citované ustanovení je třeba vykládat tak, že pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu je třeba za rozhodnou považovat sice výši peněžitého plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, tedy jinak řečeno, o němž bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. , nebo ze dne 5. 9. 2018, sp. zn. ).

Dovolací soud proto uzavírá, že napadl-li žalovaný dovoláním výrok v částce 17.921 Kč s příslušenstvím, není jeho dovolání podle přípustné. Nic na tom nemění ani skutečnost, že předmětem odvolacího řízení bylo zaplacení celkové částky 117.000 Kč s příslušenstvím.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobců i dovolání žalovaného podle ustanovení odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. 7. 2023

JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu