Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1476/2023

22 Cdo 1476/2023-438

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně obce Mlečice, se sídlem v Mlečicích 11, IČO: 00258903, zastoupené JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem se sídlem v Praze 5, Holečkova 419/21, proti žalovanému J. B., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Irenou Smítkovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Gen. R. Tesaříka 256, o určení vlastnictví k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. , o žalobě na obnovu řízení podané žalobkyní proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 9. 2016, č. j. -189, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 1. 2023, č. j. -404, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Podle věty první , (dále jen „ “), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Rokycanech (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 13. 3. 2019, č. j. -290, zamítl žalobu na obnovu řízení, kterou se žalobkyně domáhala obnovy řízení ve věci určení vlastnictví k nemovitým věcem specifikovaným v tomto výroku v části týkající se spoluvlastnického podílu žalovaného (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) na podkladě kasačního usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, č. j. -370, usnesení soudu prvního stupně usnesením ze dne 20. 1. 2023, č. j. 18 Co 215-2019-404, změnil tak, že obnovu řízení povolil.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, ve kterém vyjadřuje nesouhlas s jednáním žalobkyně a jejího právního předchůdce. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu o povolení obnovy trpí vadou spočívající v nedostatku řádného odůvodnění s tím, že se odvolací soud nevypořádal se zásadní námitkou žalovaného, že žalobkyně mohla a měla vědět, kde hledat příslušnou dokumentaci. Nesouhlasí proto se závěrem odvolacího soudu, že byly splněny podmínky pro povolení obnovy řízení. Navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání žalovaného uvedla, že dovolání je zcela nepřiléhavé, právně vadné a obsahově zcela nedostatečné. Neobsahuje mimo jiné dovolací důvod, neboť žalovaný v dovolání nespecifikuje, jaký právní názor odvolacího soudu považuje za právně vadný. Žalovaný navíc v dovolání polemizuje se zjištěným skutkovým stavem a vyjadřuje se k historickým, avšak právně zcela irelevantním reáliím. Naopak žalobkyně má za to, že byly splněny podmínky pro povolení obnovy řízení, rozhodnutí odvolacího soudu tudíž považuje za správné. Navrhla, aby bylo dovolání žalovaného dovolacím soudem odmítnuto.

Dovolání žalovaného trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. (toto i další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz)]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. (dostupné na http://nalus.usoud.cz)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. ). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit ani sám dovolací soud, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.

Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejde o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. (dostupné na http://nalus.usoud.cz)]. Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. (dostupné na http://nalus.usoud.cz), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.

Dovolání žalovaného nemůže být přípustné již z toho důvodu, že v něm zcela schází jakékoliv vymezení předpokladů přípustnosti dovolání podle jako jedné z obligatorních náležitostí dovolání ve smyslu Dovolatel řádně neformuloval ani právní otázku, na jejímž řešení má být napadené rozhodnutí odvolacího soudu založeno, a už vůbec neuvedl k takové otázce jakoukoliv relevantní judikaturu dovolacího soudu a k ní přiléhavou argumentaci, z níž by bylo patrné, který z předpokladů přípustnosti ve smyslu považuje za splněný. Z dovolání žalovaného dále neplyne ani na základě jaké konkrétní právní úvahy se domnívá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení a v čem je tato nesprávnost dána pro to, aby byl současně řádně vymezen dovolací důvod ve smyslu jakožto další z obligatorních náležitostí dovolání ve smyslu

Dovolání žalovaného se tak omezuje na pouhé vyjádření nesouhlasu se závěrem odvolacího soudu o splnění zákonných podmínek pro povolení obnovy řízení v souzené věci; možnost věcného přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem tím nicméně nezakládá.

Přípustnost dovolání pak nemůže sama o sobě založit ani dovolatelem tvrzená vada řízení, neboť k případným vadám řízení by mohl dovolací soud přihlédnout až za situace, kdy by shledal dovolání z jiného důvodu přípustným (viz věta druhá , případně srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. , nebo ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. ).

S ohledem na výše uvedené dovolací soud uzavírá, že dovolání žalovaného trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny, a pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle odmítl.

V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný ve stanovené lhůtě povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 27. 6. 2023

Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu