Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1770/15

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Davida Sosnovce, zastoupeného JUDr. Věrou Škvorovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 2, Francouzská 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2015 č. j. -223, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2014 č. j. -185 a proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 10. 9. 2013 č. j. -130, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Průběh řízení před obecnými soudy

1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel pro tvrzené porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces ve smyslu d dovolával zrušení (části) v záhlaví označených soudních rozhodnutí. Rozhodnutí obecných soudů byla napadena v rozsahu, ve kterém byla stěžovateli uložena povinnost zdržet se vstupu, průchodu, průjezdu a umísťování movitých věcí na pozemek parc. č. X1 v kat. úz. Myslíč, obci Struhařov, a v nákladových výrocích.

2. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2014 č. j. -185 byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 10. 9. 2013 č. j. -130, a to v části výroku, kterou byla žalovanému (stěžovateli) uložena povinnost zdržet se vstupu, průchodu, průjezdu a umísťování movitých věcí na pozemek parc. č. X1 v kat. úz. Myslíč, obci Struhařov. Rozsudek soudu prvního stupně byl však odvolacím soudem změněn tak, že byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobci domáhali po žalovaném zdržení se vstupu, průchodu, průjezdu a umísťování movitých věcí na pozemek parc. č. X2 v kat. úz. Myslíč, obci Struhařov.

3. Obecné soudy na podkladě skutkového stavu konstatovaly, že u pozemku parc. č. X1 je nutno žalobcům poskytnout ochranu před neoprávněným zasahováním do vlastnického práva. U pozemku parc. č. X2 pak odvolací soud po zhodnocení provedených důkazů nedovodil, že by žalobci neoprávněný zásah do vlastnictví prokázali.

4. Dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2015 č. j. -223 odmítnuto.

II.

Obsah ústavní stížnosti

5. V ústavní stížnosti bylo argumentováno nedostatečným dokazováním, použitím nevěrohodných důkazů a nesprávným hodnocením důkazů, pokud bylo obecnými soudy usuzováno na prokázání nároku žalobců na zdržení se neoprávněného zasahování do vlastnického práva k pozemku parc. č. X1 v kat. úz. Myslíč. Stěžovatel namítal, že odvolací soud otázku věrohodnosti důkazů a procesní povinnosti žalobců ve vztahu k unesení důkazního břemene posoudil v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Nejvyšší soud však dovolání odmítl, ač podle názoru stěžovatele nešlo toliko o přehodnocení hodnocených důkazů.

6. Stěžovatelem bylo dále uvedeno, že obecnými soudy nebylo provedeno řádné hodnocení důkazů, neboť ze soudního spisu se podávaly i rozpory v časových údajích označených na fotografiích použitých k dokazování a ve tvrzeních žalobců. Soudy se současně nevypořádaly s návrhem důkazu místním šetřením.

7. Za porušení práva na spravedlivý proces ze strany obecných soudů stěžovatel považoval i popření možnosti výkonu rodičovského práva, a to ve smyslu nezbytnosti vstoupit na cizí pozemek, dostalo-li se na předmětný pozemek stěžovatelovo dítě. Podle názoru stěžovatele byla v tomto případě nastolena kolize výkonu rodičovského práva s právem vlastníků pozemku, která musí být hodnocena ve prospěch péče o dítě.

III.

Právní posouzení

8. Ústavní soud je podle y ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v soudním řízení, hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace podústavního práva jsou úlohou obecných soudů. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn, pokud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje toliko interpretace a aplikace práva, která byla provedena ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.

9. Z ústavněprávního pohledu je možno posuzovat pouze otázky, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovým stavem, zda procesním postupem soudů nebyly porušeny principy spravedlivého procesu, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, anebo zda naopak došlo k zásahu orgánů veřejné moci, kterým bylo dotčeno ústavně garantované právo nebo svoboda.

10. Vzhledem k obecně zastávanému principu minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů není úkolem Ústavního soudu mj. nahrazovat hodnocení důkazů provedených v soudním řízení. Do pravomoci Ústavního soudu nespadá "hodnotit hodnocení" důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, pokud by se s vysloveným hodnocením sám neztotožňoval [viz nález ze dne 1. 2. 1994

sp. zn.

(N 5/1 SbNU 41)].

11. Pochybení obecných soudů s ústavní intenzitou není Ústavním soudem ve věci spatřováno. Rozhodnutí o uložení povinnosti stěžovateli jako žalovanému zdržet se neoprávněných zásahů do vlastnického práva žalobců k pozemku parc. č. X1 v kat. úz. Myslíč nevybočuje z ústavních kautel. Soudy řádně vyložily, proč vyhodnotily žalobu v tomto rozsahu jako důvodnou.

12. Rozhodnutí soudů byla odůvodněna dostatečně a v souladu s principy spravedlivého procesu. Samotný nesouhlas stěžovatele s právním posouzením případu a s hodnocením skutkového stavu nemohl bez dalšího založit opodstatněnost názoru o porušení základních práv.

13. Výklad hmotného práva obecnými soudy nedosáhl (svým odůvodněním) rozměru nezbytného k zásahu Ústavního soudu. Ani Nejvyšší soud se odmítnutím dovolání nedopustil procesního pochybení, které by bylo v rozporu s ústavními principy.

14. Z řečených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. prosince 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu