Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3000/2022

25 Cdo 3000/2022-883

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: Babala s. r. o., IČO 27836461, se sídlem Podlesí 408, Valašské Meziříčí, zastoupená Mgr. Rostislavem Šustkem, advokátem se sídlem Pařížská 204/21, Praha 1, proti žalovanému: P. P., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Patrikem Personou, advokátem se sídlem Bedřicha Smetany 1916, Uherský Brod, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně, ze dne 28. 6. 2022, č. j. -837, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 6. 2022, č. j. -848, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně, rozsudkem ze dne 28. 6. 2022, č. j. -837, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 6. 2022, č. j. -848, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti z 11. 2. 2022, č. j. -766, ve výrocích, jimiž bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 377.308 Kč s příslušenstvím a státu na nákladech řízení 177.053,80 Kč, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, odmítl odvolání žalovaného do výroků, jimiž byla žaloba částečně zamítnuta a rozhodnuto o povinnosti žalobkyně doplatit státu soudní poplatek, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Rozhodl tak o nároku žalobkyně na náhradu ušlého zisku, způsobeného tím, že její jediný zaměstnanec M. B. utrpěl při dopravní nehodě zaviněné žalovaným újmu na zdraví, od 18. 8. 2012 do 28. 2. 2013 byl v pracovní neschopnosti a žalobkyně, která by jinak nemohla dostát předem smluveným závazkům (zámečnické a svářečské práce), byla nucena je plnit pomocí subdodavatelů, čímž se jí snížila vlastní marže. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právním posouzením soudu prvního stupně a uvedl, že u žalobkyně nedošlo v důsledku škodní události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se tak dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Plánovaný majetkový přínos žalobkyně byl podložen dlouhodobými a opakovanými objednávkami odběratelů. Výše ušlého zisku byla v řízení prokázána na podkladě posudku znaleckého u VGD Appraisal, s.r.o., a výslechem zpracovatelů posudku, kteří zjistili provozní výnosy i provozní náklady žalobkyně, odpisy dlouhodobého nehmotného i hmotného majetku, a vyčíslili ušlý zisk odhadem na základě těchto dat; předchozí dva znalecké posudky vyhodnotil odvolací soud jako neúplné. Uzavřel, že zisk žalobkyni ušel v příčinné souvislosti s dopravní nehodou způsobenou žalovaným, jsou proto splněny všechny předpoklady jeho odpovědnosti za škodu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud při svém rozhodování odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, „když se ve své podstatě ztotožnil se skutkovými zjištěními a závěry prvoinstančního soudu; tento exces lze spatřovat v tom, že vyvození příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného, kterým způsobil dopravní nehodu, a údajnou škodou v podobě ušlého zisku na straně žalobkyně, je v rozporu s doposud ustálenou judikaturou dovolacího soudu“. Žalovaný odkazuje na rozsudky dovolacího soudu sp. zn. a sp. zn. a má za to, že v posledně uvedeném rozhodnutí řešil dovolací soud obdobný případ jako v této věci, žalobcem byla společnost s jediným jednatelem, která si v důsledku dopravní nehody zajistila po dobu jeho pracovní neschopnosti náhradní pracovní sílu. Je přesvědčen, že nelze vyvodit příčinnou souvislost mezi jednáním žalovaného, kterým způsobil dopravní nehodu, a údajnou škodou v podobě ušlého zisku, jelikož z důkazů vyplývá, že bylo běžnou praxí žalobkyně zajistit si v rámci kooperace subdodavatelské práce v případě nemožnosti plnit své závazky vůči svým obchodním partnerům. Žalobkyně navíc v předmětné době nevynaložila žádné náklady na mzdu poškozeného, jelikož mu náležela náhrada mzdy a dávka nemocenského pojištění a plnění z jeho životního pojištění. Žalovaný dále brojí proti závěrům revizního znaleckého posudku a má za to, že soudy pochybily, když neprovedly výslechy dvou svědků. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že se s napadeným rozhodnutím odvolacího soudu zcela ztotožňuje a dovolání žalovaného považuje za projev jeho ryze subjektivní nespokojenosti pramenící z pro něj nepříznivého výsledku. Navíc převážná část dovolacích tvrzení není ani způsobilým dovolacím důvodem, neboť jimi dovolatel v podstatě brojí proti skutkovým zjištěním soudů, jejichž přezkum je v dovolacím řízení vyloučen. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátem ( ), avšak není podle přípustné.

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ), a může tak posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, tedy jedině prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení , 3 , vše za předpokladu, že právě na tomto právním posouzení rozhodnutí odvolacího soudu skutečně spočívá.

K dovolacím námitkám zpochybňujícím zjištění o ušlém zisku žalobkyně lze uvést, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou ke škodě ve smyslu , , účiného do 31. 12. 2013 (v době škodní události), jíž zákon míní újmu, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím peněz, nedochází-li k naturální restituci. To, co poškozenému ušlo (ušlý zisk), je újmou spočívající v tom, že u něj nedojde v důsledku protiprávního jednání či škodní události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (stanovisko bývalého Nejvyššího soudu , uveřejněné pod č. 55/1971 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní, dále jen „Sb. rozh. obč.“, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. , č. rozh. obč.). Nepostačuje přitom pouhá pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu v budoucnu, neboť musí být najisto postaveno (v tomto směru je důkazní břemeno na poškozeném), že nebýt protiprávního jednání škůdce (či škodní události u objektivní odpovědnosti) by se majetkový stav poškozeného zvýšil. Pouhé tvrzené zmaření zamýšleného podnikatelského záměru poškozeného k odškodnění nestačí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. , publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále jen „Soubor“, pod C 4027, nebo rozsudek ze dne 14. 7. 2011, sp. zn. ). Poškozený musí prokázat, že měl zajištěny předpoklady pro tzv. pravidelný běh věcí, například že tam, kde je k provozování výdělečné činnosti zapotřebí splnění určitých podmínek (např. licence, registrace, stavební povolení apod.), byl reálný předpoklad jejich dosažení, pokud by nepříznivě nezasáhla škodní událost (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. , Soubor C 2564). Výše ušlého výdělku podnikatele je dána rozdílem mezi celkovým příjmem z podnikání a náklady potřebnými k dosažení tohoto příjmu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2011, sp. zn. , Soubor C 9734). Významná pro vymezení nároku mohou být např. tvrzení o konkrétních smluvních vztazích, které měl pro rozhodnou dobu sjednány, o pravidelně se opakujících obchodních příležitostech, o něž v té době přišel (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 9/2002, pod č. 169).

Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že vznik ušlého zisku v požadované výši byl prokázán na podkladě posudku znaleckého u a výslechem zpracovatelů tohoto posudku a že ušlý zisk vznikl žalobkyni v příčinné souvislosti se škodní událostí (dopravní nehodou způsobenou žalovaným). Podstatná část dovolací argumentace spočívá v nesouhlasu s tím, jak byl odvolacím soudem na základě provedeného dokazování zjištěn skutkový stav věci (v otázce naplnění jedné ze základních podmínek odpovědnosti za škodu – vzniku ušlého zisku). Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů (včetně důkazu znaleckým posudkem) však nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání podle (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , č. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , č. rozh. obč). Rovněž otázka příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, nikoli právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. , Soubor C 1025), jestliže se v řízení zjišťuje, zda škodní událost a vznik škody jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku.

Odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. , s nimiž je podle dovolatele rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu, rovněž není způsobilý založit přípustnost jeho dovolání. V prvně uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud dospěl k závěru, že zaměstnavatel, který vyplatil odstupné svému zaměstnanci, s nímž rozvázal pracovní poměr proto, že se zaměstnanec stal nezpůsobilým k výkonu práce pro ublížení na zdraví utrpěné v důsledku dopravní nehody, nemá právo na náhradu odstupného proti osobě povinné k náhradě újmy na zdraví způsobené zaměstnanci v důsledku dopravní nehody. V pořadí druhém rozhodnutí Nejvyšší soud řešil (ne)oprávněnost nároku proti pojišťovně na náhradu skutečné škody, vzniklé vynaložením zvýšených nákladů na zajištění provozu právnické osoby osobou, která zastupovala jednatele společnosti po dobu pracovní neschopnosti; v obou případech šlo tedy o jiný skutkový stav a jiný nárok.

Lze uzavřít, že námitky dovolatele se týkají převážně tvrzených vad dokazování (nejednoznačné závěry revizního znaleckého posudku, jeho rozpor s předchozími dvěma posudky při způsobu výpočtu ušlého zisku), z čehož dovozuje, že soudy učinily nesprávný závěr o skutkovém stavu. Tyto námitky však postrádají charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit ( ). Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění samotného hodnocení důkazů soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v (srov. opět usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , č. rozh. obč.). Nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale proti skutkovým závěrům, jejichž nesprávnost dovolatel odvozuje od vlastního posouzení skutkového stavu. V podstatě se dovolatel domáhá přezkumu dokazování a skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí; nesprávnost právního posouzení odvozuje nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž on nesouhlasí. Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů včetně znaleckého posudku přípustnost dovolání – jak shora uvedeno – podle nezakládají (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. ).

Z těchto důvodů dovolací soud dovolání podle věty první jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho výkon.

V Brně dne 26. 6. 2023

JUDr. Petr Vojtek předseda senátu