Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2659/15

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Fábryho, zastoupeného JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou se sídlem Jihlava, Dvořákova 5, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2015 č. j. -38, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2015 č. j. -22, proti rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 3. 2. 2014 č. j. KUJI 7272/2014 sp. zn. OOSC/301 a proti rozhodnutí Magistrátu města Jihlavy, odboru dopravy ze dne 15. 11. 2013 č. j. MMJ/OD/18708/2013-11 JID: 147590/2013/MMJ, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Průběh řízení před obecnými soudy a správními orgány

1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel pro tvrzený zásah do ústavně zaručených práv - na spravedlivý proces ve smyslu d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, na rovné zacházení podle y, a na presumpci neviny, garantovanou y - dovolával zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů a správních orgánů.

2. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2015 č. j. -38 byla zamítnuta kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2015 č. j. -22, kterým došlo k zamítnutí žaloby stěžovatele proti rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 3. 2. 2014 č. j. KUJI 7272/2014 sp. zn. OOSC/301.

3. Odvolací správní orgán zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Jihlavy, odboru dopravy ze dne 15. 11. 2013 č. j. MMJ/OD/18708/ 2013-11 JID: 147590/2013/MMJ, kterým byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení bodu 1 , o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), neboť jako řidič motorového vozidla za jízdy v ruce držel telefonní přístroj. Za spáchání přestupku byla stěžovateli stanovena pokuta ve výši 1 500 Kč a v přestupkovém řízení mu byla uložena i povinnost nahradit náklady řízení v částce 1 000 Kč.

II.

Obsah ústavní stížnosti

4. V ústavní stížnosti bylo argumentováno tím, že obecné soudy a správní orgány porušily zásadu materiální pravdy a nezjistily skutkový stav, o kterém by nebyly důvodné pochybnosti. Stěžovatel tak byl uznán vinným z přestupku, ač mu vina nebyla prokázána.

5. Stěžovatel dále namítal, že se mu nedostalo rovného zacházení ze strany obecných soudů, u kterých se domáhal soudní ochrany, oproti jiným osobám v obdobných případech z rozhodovací praxe. Došlo proto k prolomení principu právní jistoty a zásady legitimního očekávání.

6. Stěžovatelem bylo poukazováno i na porušení principu presumpce neviny, ze kterého plyne, že obviněný je považován za nevinného až do pravomocného rozhodnutí o vyslovení viny. V přestupkovém řízení bylo provedeno dokazování toliko výslechem dvou zasahujících policistů, stěžovatele a stěžovatelova bratra. Výpovědi stěžovatele byla ovšem v řízení o přestupku dávána správním orgánem bez dalšího menší váha, než výpovědím zasahujících policistů. Stěžovatel výpovědi policistů nepokládal za nezaujaté a nestranné, což odůvodnil okolnostmi případu.

III.

Právní posouzení

7. Ústavní soud je podle y ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v řízení, hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace podústavního práva jsou úlohou obecných soudů (nebo jiných státních orgánů).

8. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn, pokud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje toliko interpretace a aplikace práva, která byla provedena ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.

9. Vzhledem k obecně zastávanému principu minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci není úkolem Ústavního soudu mj. nahrazovat hodnocení důkazů provedených v přestupkovém řízení. Do pravomoci Ústavního soudu nespadá "hodnotit hodnocení" důkazů správními orgány a obecnými soudy, a to ani tehdy, pokud by se s vysloveným hodnocením sám neztotožňoval [viz např. nález ze dne 1. 2. 1994

sp. zn.

(N 5/1 SbNU 41)].

10. Pochybení obecných soudů a správních orgánů s ústavní intenzitou není Ústavním soudem ve věci spatřováno. Právní závěr o spáchání přestupku a uložení pokuty podle zákona o silničním provozu nevybočuje z ústavních kautel. Obecné soudy řádně, logicky a na podkladě proporcionálního dokazování vyložily, proč neposoudily námitky stěžovatele proti správnímu rozhodnutí o vyslovení viny a sankce za spáchaný přestupek jako důvodné. Samotný nesouhlas stěžovatele s právním posouzením případu a s hodnocením skutkového stavu nemohl bez dalšího založit opodstatněnost názoru o porušení základních práv.

11. Aplikace práva správními orgány a soudy nedosáhla (svým odůvodněním) rozměru nezbytného k zásahu Ústavního soudu. Nadto je nutno uvést, že stěžovatel v obsahu ústavní stížnosti uplatnil argumenty, které již byly použity v řízení před obecnými soudy, jež námitky stěžovatele vypořádaly dostatečně a v souladu s principy spravedlivého procesu.

12. Ze všech řečených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. prosince 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu