Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1452/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Inny Hryhorenko, právně zastoupené JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem Na Poříčí 1041/12, Praha 1, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 4. 2015 č. j. -13 a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha II, SKPV, Odboru obecné kriminality - 6. oddělení ze dne 12. 1. 2015 č. j. KRPA-403666-40/TČ-2014-001276, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byl dne 18. 5. 2015 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí s tím, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práva podle , a d (dále jen " ").

2. Napadeným usnesením rozhodl policejní orgán o zajištění bytové jednotky č. X1, v domě č.p. X2, na parcele X3, v katastrálním území Nusle, obec Praha, na adrese X4, podle ustanovení § 79d odst. 1 tr. řádu, s tím, že "zajišťovaná majetková hodnota je výnosem z trestné činnosti", a zakázal stěžovatelce jako vlastníku nemovitosti s touto nemovitostí nakládat, přikázal jí sdělit státnímu zástupci, kdo má k bytové jednotce předkupní či jiné právo a dále bezodkladně informovat orgán činný v trestním řízení o každé dispozici se zajištěnou nemovitostí. Usnesení odůvodnil policejní orgán tím, že stěžovatelka jako majitelka nemovité věci je podezřelá z trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že nemovitost je výnosem z trestné činnosti. Stěžovatelka je podezřelá, že měla peněžní prostředky získané podvodem použít zčásti na zaplacení kupní ceny nemovitosti.

3. K postupu dle § 79d odst. 1 tr. řádu nebyl podle přesvědčení stěžovatelky zákonný důvod, a proto proti usnesení podala stížnost dle § 149 tr. řádu. Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl stížnost s odůvodněním, že stěžovatelka brojí proti zajištění bytové jednotky předčasně, neboť nebylo zatím prokázáno, jaké prostředky byly ke koupi bytu použity, a že existuje důvodné podezření, že předmětná bytová jednotka byla získána podvodem, resp. prostředky na její nákup.

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že usnesení soudu je neodůvodněné i po formální stránce, kdy soud jen paušálně zopakoval tvrzení policejního orgánu, aniž by se zabýval argumenty stěžovatelky a aniž by rozvedl, z jakých důkazů zjistil, že existuje důvodné podezření, že bytová jednotka byla získána podvodem. Soud ani neuvádí, v čem by měl takový podvod spočívat; ze spisu vyplývá pouze tolik, že poškozený tvrdí (aniž by k tomu měl jakýkoliv listinný důkaz), že půjčil stěžovatelce předmětnou finanční částku bez stanovení termínu vrácení.

4. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že rozeznává v jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.

5. Ústavní soud předně připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci ze strany Ústavního soudu a související zásadu zdrženlivosti v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Zmíněné zásady se specificky projevují též v případě posuzování ústavních stížností brojících proti zásahům orgánů veřejné moci učiněným v průběhu přípravného řízení trestního. Ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných právních norem upravujících to které řízení (viz nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 30. 11. 1995). Trestní řízení je přitom zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci. Přípravné řízení trestní prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství a posléze, při vlastním rozhodování o meritu věci, i soudnímu přezkumu co do své zákonnosti, jakož i ústavnosti. Již v přípravném řízení je s použitím institutů představujících nejzávažnější omezení základních práv a svobod spojeno rozhodování obecných soudů anebo alespoň možnost přezkumu rozhodnutí obecným soudem (např. u zde posuzovaného zajištění nemovitosti). Ingerenci Ústavního soudu do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení je tak v přípravném řízení třeba považovat za zásadně nepřípustnou a možnost jejího uplatnění vykládat restriktivně. Kasační intervence Ústavního soudu je namístě pouze ve výjimečných případech, kdy s ústavní stížností napadeným rozhodnutím je spojen nepřípustný zásah do základních práv a svobod stěžovatele.

6. Pokud jde konkrétně o rozhodnutí o zajištění majetkových hodnot dle a násl. tr. řádu, Ústavní soud ve své rozhodovací praxi stanovil požadavky, jež jsou z ústavněprávního pohledu na tato rozhodnutí kladeny. Rozhodnutí o zajištění majetkové hodnoty musí mít "zákonný podklad ( y), musí být vydáno příslušným orgánem ( , y) a nemůže být projevem svévole ( y a a 3 y), což znamená, že vyvozené závěry o naplnění podmínek uvedených v příslušných ustanoveních trestního řádu nemohou být ve zcela zřejmém nesouladu se zjištěnými skutkovými okolnostmi, jež jsou orgánům činným v trestním řízení k dispozici" (viz nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 2. 12. 2013, bod 52).

7. Hodnocení ústavnosti zajišťovacích institutů upravených v § 79a a násl. trestního řádu vychází ze smyslu a účelu předmětných opatření. Zajištění je právním nástrojem, který napomáhá objasňování závažné kriminality. Vede nikoli k odejmutí majetkových prostředků vlastníku, nýbrž toliko k dočasnému omezení dispozičního práva s majetkem tak, aby nemohl být zneužit. Jde o omezení vlastnického práva, avšak v rámci výluky z ochrany vlastnictví, která je při zachování v zákoně specifikovaných podmínek přiměřená cíli sledovanému právní úpravou. Tím je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, jakož i snaha v co nejvyšší míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností.

8. V nyní projednávané věci Ústavní soud důvody k (výjimečnému) zásahu do přípravného řízení neshledal. Podstatou ústavní stížnosti je v zásadě polemika s tím, zda lze zajištěnou nemovitost považovat za výnos z trestné činnosti, přičemž základní stěžovatelčina námitka spočívá v tom, že peníze, které vynaložila na koupi nemovitosti, byly její vlastní.

9. S ohledem na to, že výklad podústavního práva je v zásadě věcí obecných soudů, je ovšem Ústavní soud oprávněn přezkoumat pouze to, zda závěr orgánů činných v trestním řízení není projevem svévole. Ústavní soud je toho názoru, že tomu tak není. V odůvodnění usnesení policejního orgánu je jasně popsán skutkový stav věci, je z něj patrno, z jakého trestného činu je stěžovatelka podezřelá a jakým jednáním se ho měla dopustit, přičemž je v něm učiněn i důvodný závěr, že předmětná nemovitost mohla být zakoupena z podvodně získaných peněžních prostředků a tedy může být výnosem z trestné činnosti.

10. Lze závěrem zopakovat, že dosavadní procesní úkony nepředstavují neodčinitelné zásahy do základních práv stěžovatelky. Bude povinností orgánů činných v trestním řízení zkoumat z vlastní iniciativy i nadále trvání podmínek pro zajištění majetku stěžovatelky a v případě jejich odpadnutí zajištění zrušit nebo omezit. O takový postup může stěžovatelka kdykoliv sama požádat (§ 79d odst. 8 trestního řádu).

11. Ústavní soud tak neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení základních práv stěžovatelky, a proto ústavní stížnost proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle . O návrhu na přiznání náhrady nákladů řízení, jenž byl navíc podán velmi obecnou až zjednodušenou formou (bez jakéhokoli odůvodnění či vyčíslení nákladů), Ústavní soud vzhledem k výsledku řízení nemohl kladně rozhodnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. listopadu 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu