Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3818/2022

22 Cdo 3818/2022-402

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně J. H., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Patrikem Bauerem, advokátem se sídlem v Chomutově, Chelčického 97/1, proti žalovaným 1) F. H., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Jiřím Filípkem, advokátem se sídlem v Mostě, Čsl. Armády 2112/56, a 2) J. M., narozenému dne XY, bytem v XY, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 6. 2022, č. j. -373, takto:

Stručné odůvodnění ( ):

Žalobkyně se domáhala vůči žalovaným 1) a 2) zrušení podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. č. st. XY, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – objekt bydlení dům č. p. XY, nacházejícímu se v katastrálním území XY, obec XY, zapsanému na listu vlastnictví č. XY v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště XY (dále jen „nemovitá věc“).

Okresní soud v Mostě („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 8. 2020, č. j. -297, spoluvlastnictví účastníků k nemovité věci zrušil (výrok I), žalovanému 1) přikázal spoluvlastnický podíl žalobkyně na nemovité věci ve výši id. ¼ (výrok II), uložil žalovanému 1) zaplatit žalobkyni na vypořádání spoluvlastnictví částku ve výši 990 000 Kč (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV-VIII). Rozsudkem ze dne 11. 3. 2022, č. j. -355, soud prvního stupně doplnil výrok IX, kterým po vypořádání spoluvlastnictví přikázal žalovanému 1) rovněž podíl na nemovité věci ve výši další id. ¼ a žalovanému 2) přikázal podíl na nemovité věci ve výši id. ½ (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).

Krajský soud v Ústí nad Labem („odvolací soud“) k odvolání žalovaného 1) rozsudkem ze dne 22. 6. 2022, č. j. -373, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III změnil tak, že částka, kterou má žalovaný 1) zaplatit žalobkyni na vypořádání spoluvlastnictví, činí 945 000 Kč (výrok I), ve výrocích I a II rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I), potvrdil ve výroku I rozsudek soudu prvního stupně ze dne 11. 3. 2022, č. j. -355 (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky III-VIII).

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný 1) dovolání, jehož přípustnost opírá o („ “), a uplatňuje dovolací důvod uvedený v Uvádí, že „rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního posouzení a odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, v situaci kdy byl rozsudkem odvolacího soudu změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, ve výroku pod bodem I. Odvolacímu soudu žalovaný č. 1 vytýká nesprávné právní posouzení věci a odchýlení se od ustálené rozhodovací soudní praxe dovolacího soudu, která je odlišná od právního názoru obecných soudů v této právní věci“.

Žalobkyně se k dovolání vyjádřila podáním ze dne 9. 12. 2022, navrhla jeho odmítnutí s tím, že žalobce nevymezil řádně předpoklad přípustnosti dovolání.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k němu, jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost ( ) odkazuje.

Dovolání není projednatelné, trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat ( ).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle , 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. (dostupné na www.nsoud.cz)]. K přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. (dostupné na http://nalus.usoud.cz )], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. (obě dostupná na www.nsoud.cz )]. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. (dostupné na http://nalus.usoud.cz)].

Dovolatel je tedy ze zákona povinen uvést jak právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné (a vyložit, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení), tak tuto nesprávnost – při vymezení splnění předpokladů přípustnosti dovolání – konfrontovat s dosavadní rozhodovací činností Nejvyššího soudu, kterému náleží úkol sjednocovat rozhodovací činnost soudů v civilním řízení. Dovolatel je tedy povinen jasně vymezit relevantní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a uvést, v čem se odvolací soud odchýlil od této relevantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu či v čem je tato praxe rozporná nebo v čem je třeba ji změnit, případně že jde o právní otázku Nejvyšším soudem dosud nevyřešenou (srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. , nález ze dne 1. 11. 2016 sp. zn. ). Nesplní-li dovolatel svou argumentační povinnost, Nejvyšší soud odmítne dovolání jako vadné.

V dané věci dovolatel sice uvedl řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu, nicméně tato nikterak nekonfrontoval se závěry odvolacího soudu, a nevymezil tak předpoklad přípustnosti dovolání, tj. v čem konkrétně se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Ohledně ostatních tvrzených předpokladů přípustnosti dovolání se tu neuvádí nic.

Proto Nejvyšší soud dovolání jako neprojednatelné podle odmítl.

V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Nesplní-li žalovaný 1) povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 6. 2023

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu