Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2868/15

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele G. R., zastoupeného Mgr. Tomášem Dvořáčkem, advokátem se sídlem Praha 8, Sokolovská 32/22, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2015 č. j. -195 a proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 1. 7. 2014 č. j. -67, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Průběh řízení před obecnými soudy

1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel pro tvrzený zásah do ústavně zaručených práv - na spravedlivý proces ve smyslu d (dále jen " "), na svobodu pohybu, garantovanou y, a na ochranu vlastnictví podle y - domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů o zvýšení výživného pro nezletilé dítě.

2. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 1. 7. 2014 č. j. -67 bylo stěžovateli (otci) ode dne 1. 9. 2013 zvýšeno výživné pro nezletilého syna z částky 800 Kč na částku 5 000 Kč měsíčně. Současně byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit dluh na výživném za období od 1. 9. 2013 do 30. 6. 2014 v částce 20 000 Kč, kterou se mu povolilo uhradit ve splátkách po 2 000 Kč za měsíc, a to spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek.

3. Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 22. 6. 2015 č. j. -195 (k odvolání otce i matky) rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé změnil tak, že vyživovací povinnost otce k nezletilému synovi v době od 1. 5. 2010 do 31. 8. 2013 zvýšil na částku 3 000 Kč měsíčně, od 1. 9. 2013 do 31. 8. 2014 na částku 5 000 Kč měsíčně a od 1. 9. 2014 na částku 4 000 Kč měsíčně. Tímto byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 10. 1999 č. j. -9 ve výroku o běžném výživném. Povinnost k zaplacení dlužného výživného byla odvolacím soudem stanovena za období od 1. 5. 2010 do 30. 6. 2015 v částce 27 000 Kč.

4. Obecné soudy konstatovaly, že u stěžovatele (otce) a nezletilého syna došlo ke změně poměrů, která odůvodnila rozhodnutí o zvýšení výživného a o povinnosti k uhrazení dluhu na výživném.

II.

Obsah ústavní stížnosti

5. V ústavní stížnosti bylo argumentováno nedostatky rozhodnutí obecných soudů, pokud jde o právní posouzení i skutkový základ. Stěžovatel nesouhlasil se stanovením výživného na částku 4 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2014, ani s uložením povinnosti k zaplacení dluhu na výživném ve výši 27 000 Kč, neboť v Srbsku má příjem v částce necelých 5 000 Kč za měsíc.

6. Stěžovatelem byla namítána nedostatečná odůvodněnost a nesprávnost právního závěru odvolacího soudu, podle kterého nelze za rozhodování o zvýšení výživného vycházet toliko z příjmu otce v Srbsku, nýbrž je nutno hodnotit i skutečnost, že v České republice, kde stěžovatel dosud žil a ukončil pracovní poměr ze zdravotních důvodů, by byl schopen práci řidiče (která by nebyla spojena se zvedáním těžkých břemen) najít a dosahovat příjmu cca 15 000 Kč měsíčně. Vyživovací povinnost otce k nezletilému synovi byla soudem stanovena v neproporcionální částce odpovídající zhruba 65 % příjmu stěžovatele, který má mimoto povinnost vyživovat i svou manželku. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo odůvodněno v rozporu s judikaturou Ústavního soudu s nepřípustným odkazem na teoretické příjmové možnosti otce v České republice.

III.

Právní posouzení

7. Ústavní soud je podle y ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v soudním řízení, hodnocení skutkového stavu, výklad i aplikace podústavního práva jsou úlohou obecných soudů. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn pouze v případě, pokud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje toliko interpretace a aplikace práva, která byla provedena ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.

8. Z ústavněprávního pohledu je možno posuzovat pouze otázky, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovým stavem, zda postupem v řízení nebyly porušeny principy spravedlivého procesu, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, anebo zda naopak došlo k zásahu orgánů veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně garantovaných práv či svobod.

9. Vzhledem k obecně zastávanému principu minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů není úkolem Ústavního soudu ani nahrazovat hodnocení důkazů provedených v soudním řízení. Do pravomoci Ústavního soudu nespadá "hodnotit hodnocení" důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, pokud by se s vysloveným hodnocením sám neztotožňoval [viz nález ze dne 1. 2. 1994

sp. zn.

(N 5/1 SbNU 41)].

10. Pochybení obecných soudů s ústavní intenzitou není Ústavním soudem ve věci spatřováno.

11. V oblasti rodinného práva (do 31. 12. 2013 upraveného zejména , o rodině, ve znění pozdějších předpisů, od 1. 1. 2014 v části druhé , ) přistupuje Ústavní soud k přezkumu soudních rozhodnutí omezeně. Důvodem je skutečnost, že v rodinněprávních věcech je nutno upřednostnit princip právní jistoty, jak vychází z ustanovení ústavního pořádku, před ochranou základních práv jednotlivce. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak v daných případech zúžen, a proto se přezkumná pravomoc Ústavního soudu koncentruje toliko na posouzení toho, zda u napadeného rozhodnutí nejde o vybočení z mezí ústavnosti, kterým je negováno právo účastníka řízení na spravedlivý proces. K protiústavnímu postupu však v předmětné věci nedošlo.

12. Ústavní soud konstatuje, že odvolací soud rozhodnutí o zvýšení výživného pro nezletilé dítě dostatečně odůvodnil, a v rámci posouzení otázky vyživovací povinnosti otce k nezletilému synovi se řádně a v odpovídajícím rozsahu zabýval majetkovými poměry otce i potřebami nezletilého.

13. Výklad hmotného práva odvolacím soudem, který poukázal na pracovní možnosti stěžovatele v České republice, kde do září roku 2014 žil a pracoval, nedosáhl (svým odůvodněním) rozměru nezbytného k zásahu Ústavního soudu. Vyživovací povinnost je základní povinností rodiče k nezletilému dítěti.

14. Rozhodnutí obecných soudů tak nevykazují protiústavnost.

15. Z řečených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, pro zjevnou neopodstatněnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. listopadu 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu