Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3669/2022

23 Cdo 3669/2022-125

USNESENÍ

JAPEM s.r.o.

TRICOR Packaging Systems

k.s.

, se sídlem v Chotětově, Průmyslová 12, identifikační číslo osoby 25108972, zastoupené JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem v Brně, Havlíčkova 127/13, o zaplacení 84 671 Kč s příslušenstvím a 9 743,84 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2022, č. j. -109, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se podanou žalobou na žalované domáhala zaplacení částek 84 671 Kč s příslušenstvím a 9 743,84 EUR s příslušenstvím jako dlužné kupní ceny za zboží, které žalované dodala a celkem 7 fakturami splatnými v červnu roku 2018 vyúčtovala společnost Afrodix s.r.o. (identifikační číslo osoby 24134058). Uvedené pohledávky na zaplacení kupní ceny postoupila jmenovaná společnost žalobkyni, a to na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 11. 2014.

Okresní soud v Mladé Boleslavi jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 8. 12. 2021, č. j. -89, zamítl žalobu o zaplacení částek 84 671 Kč s příslušenstvím a 9 743,84 EUR s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částky 84 671 Kč s příslušenstvím a 9 743,84 EUR s příslušenstvím (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II rozsudku odvolacího soudu) ani před odvolacím soudem (výrok III rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v rozsahu výroku I včas podaným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl.

Žalobkyně se k podanému dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle ) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalované rozhodl podle , (dále jen „ “), ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII. ).

Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Žalovaná v dovolání namítala, že odvolací soud nesprávně právně posoudil jednak otázku platnosti rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 11. 2014, která se podle jejího názoru příčí dobrým mravům, resp. porušuje veřejný pořádek, jednak otázku platnosti oznámení o postoupení pohledávky. Ve vztahu k žádné z uvedených otázek však žalovaná nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Žalovaná v dovolání pouze odkazuje na blíže neurčené právní závěry dovolacího soudu („dle rozhodovací praxe NS ČR platí, že“) a cituje pouze jediné rozhodnutí dovolacího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2014, sp. zn. ), avšak bez přímé vazby na některou z výše vymezených právních otázek.

Dovolací soud ve svém rozhodování dospěl k ustálenému závěru, podle kterého požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 ve Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. ). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se podává, že pokud Nejvyšší soud posuzuje splnění formálních náležitostí dovolání stanovených , nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015 ve věci sp. zn. ).

Proto pouhá polemika dovolatele s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení má být jiné, nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ve spojení s (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. a v něm další citovanou judikaturu).

Svými námitkami žalovaná ve skutečnosti nepředkládá dovolacímu soudu nic jiného než polemiku s právním závěrem odvolacího soudu, podle kterého došlo – v rozsahu žalobou uplatněného nároku – k platnému postoupení pohledávek společnosti Afrodix s.r.o. na žalobkyni. S ohledem na výše uvedené tak dovolání žalované trpí vadami, pro něž nelze v řízení pokračovat, a Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než je postupem podle odmítnout.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 5. 2023

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.předseda senátu