Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1214/15

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka, ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti CATE s.r.o., se sídlem U Habeše 800/11, 154 00 Praha - Slivenec, zastoupené Mgr. Přemyslem Pechlátem, advokátem, se sídlem Heydukova 505/3, 370 01 České Budějovice, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 12. 2014, č. j. , a proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2015, č. j. -29, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Nejvyššího správního soudu jako účastníků řízení, a Odvolacího finančního ředitelství jako vedlejšího účastníka, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 24. 4. 2015, stěžovatelka napadla rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") ze dne 15. 12. 2014 č. j. (dále jen "rozsudek krajského soudu"), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 23. 5. 2013 č. j. 14606/13/5000-14203-706599, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti příslušnému prvostupňovému správnímu rozhodnutí Finančního úřadu v Děčíně. Rovněž napadla rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2015 č. j. -29, jímž byla zamítnuta její kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu.

V předmětném řízení stěžovatelka brojila proti daňovým odvodům uloženým jí jakožto výrobci elektřiny ze slunečního záření podle a násl. , o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů.

Jak stěžovatelka uvádí, krajský soud své rozhodnutí zdůvodnil zejména tím, že postupuje dle názoru rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, obsaženého v usnesení ze dne 17. 12. 2013 sp. zn. , dle kterého institut stížnosti na postup plátce daně není za stávající právní úpravy nástrojem, který by umožnil správci daně posuzovat věc s přihlédnutím ke konkrétním skutkovým okolnostem a v odůvodněných případech poskytnout poplatníkovi efektivní ochranu. S tím však stěžovatelka nesouhlasí. Je si sice vědoma, že tento právní závěr odpovídá i judikatuře Ústavního soudu (viz nález ze dne 13. 1. 2015

sp. zn.

(dostupný stejně jako další níže zmiňovaná rozhodnutí Ústavního soudu - na http://nalus.usoud.cz), nicméně nepovažuje jej za udržitelný, když tak de facto neexistuje způsob, jak se aktuálně povinnosti strpět rdousící solární odvod bránit. Neústavní je již způsob zakotvení solárního odvodu v zákoně o podpoře využívání obnovitelných zdrojů, když vymezení subjektů povinných k odvodu porušuje princip rovnosti, jak je zaručen d (dále jen " "). Absence zákonného institutu k zohlednění individuálních (likvidačních) účinků solárního odvodu na jednotlivé výrobce pak navozuje situaci odnětí možnosti spravedlivého posouzení věci. Soudy se též měly důkladněji zabývat stěžovatelčinou argumentací uplatněnou v rovině práva Evropské unie.

Z uvedených důvodů je přesvědčena, že byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v , , a y a y (dále jen " "). Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.

II.

, o Ústavním soudu (dále jen " "), rozeznává podle svého jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. V této fázi jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srovnej a až 92 y). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě těch nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

Ústavní soud je nucen konstatovat, že stěžovatelka vznáší námitky, které již byly v judikatuře Ústavního soudu opakovaně řešeny. Odkázat lze především na již stěžovatelkou zmiňovaný nález

sp. zn.

. V něm Ústavní soud řešil typově obdobný případ, když posuzoval, zda současná rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu (odvozená především z usnesení jeho rozšířeného senátu ze dne 17. 12. 2013 č. j. -57), na základě které daňové orgány i správní soudy odmítají posuzovat "rdousící efekt" takzvaného solárního odvodu na výrobce elektřiny z fotovoltaických elektráren v řízeních dle § 237 daňového řádu, to jest v rámci stížností na postup plátce daně, není v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2012

sp. zn.

(N 102/65 SbNU 367, 220/2012 Sb.) či jinou jeho judikaturou. Dospěl však k závěru, že tento postup je v souladu s právními předpisy a nejsou jím zasažena základní práva a svobody stěžovatelů - poplatníků "solárního odvodu" (obdobně viz usnesení

sp. zn.

,

).

Ústavní soud neshledává prostor ani důvod, aby se od své dosavadní judikatury odchýlil. Na podrobné odůvodnění nálezu

sp. zn.

proto dále plně odkazuje.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. listopadu 2015

Radovan Suchánek v.r.

předseda senátu