Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 ICdo 103/2022-99

MSPH 79 INS 29973/2019179 ICm 3820/202027 ICdo 103/2022-99

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně DENELIO Finance a. s., se sídlem v Praze 1, Revoluční 1082/8, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 07859066, zastoupené Mgr. Petrem Kuhnem, advokátem, se sídlem v Praze 1, 28. října 767/12, PSČ 110 00, proti žalovanému JUDr. Jaroslavu Brožovi, MJur, se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, PSČ 616 00, jako insolvenčnímu správci dlužnice Personal ONE s. r. o., zastoupenému JUDr. Jiřím Vodou, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 85/104, PSČ 186 00, o určení pravosti a výše pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 179 ICm 3820/2020, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice Personal ONE s. r. o., se sídlem v Praze 8, Pobřežní 249/46, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 28905822, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 2022, č. j. 179 ICm 3820/2020, -72 ( ), takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 12. 2021, č. j. 179 ICm 3820/2020-45 ( ), zamítl žalobu na určení, že „je po právu pohledávka P91, kterou žalobkyně přihlásila jako věřitelka č. 91 za dlužnicí: Personal ONE s. r. o., se sídlem v Praze 8, Pobřežní 249/46, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 28905822 (dále též jen ‚dlužnice‘), do insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. z titulu nezaplacené jistiny 800.000 ks dluhopisů v celkové nominální hodnotě 800.000 Kč (nárok P91/1) a z titulu dlužnicí neuhrazené kupní ceny za převod těchto dluhopisů ve výši 400.000 Kč (nárok P91/2), tedy pohledávka v celkové výši 1.200.000 Kč“ (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

[2] K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil v I. výroku „ohledně pohledávky P91/1 ve výši 800.000 Kč z titulu nezaplacené jistiny“, jinak jej v tomto výroku „ohledně pohledávky P91/2 z titulu neuhrazené kupní ceny ve výši 400.000 Kč“ a ve II. výroku o náhradě nákladů řízení zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[4] Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelka „není vlastníkem dluhopisů, na jejichž základě uplatnila uvedené pohledávky v insolvenčním řízení dlužnice, neboť … nebyla splněna podmínka, na níž byl převod dluhopisů na třetí osobu vázán, spočívající v předchozím souhlasu emitenta s převodem dluhopisů“, je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (přijatou až po vydání napadeného rozsudku).

[5] Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2023, sp. zn. , se k otázce přípustnosti ujednání emisních podmínek omezujících převoditelnost dluhopisu mimo jiné podává, že:

1) Dluhopis je – podle zákonné definice – cenný papír nebo zaknihovaný cenný papír, s nímž je spojeno právo na splacení určité dlužné částky odpovídající jmenovité hodnotě jeho emitentem ( , o dluhopisech; dále jen „zákon o dluhopisech“). Jde o dluhový (obligační) cenný papír nebo zaknihovaný cenný papír, jehož hospodářskou podstatou je úvěrový vztah mezi nabyvatelem dluhopisu a jeho emitentem. S dluhopisem je tedy spojeno právo věřitele (majitele dluhopisu) vůči dlužníku (emitentovi dluhopisu) na určité plnění – pohledávka ( , ; dále též jen „o. z.“). Přitom je tato pohledávka s dluhopisem spojena takovým způsobem, že ji bez dluhopisu zásadně nelze uplatnit ani převést (ve vztahu k listinným dluhopisům o. z., ve vztahu k zaknihovaným dluhopisům pak ve spojení s o. z.).

2) Listinný dluhopis je vydáván jako cenný papír na řad (§ 2 odst. 3 zákona o dluhopisech). Volba této formy cenného papíru má bezesporu přispět k tomu, aby mohl dluhopis relativně rychle měnit své majitele. Listinný dluhopis je tedy v základním zákonném nastavení cenným papírem, který je určený k oběhu (cirkulaci).

3) Základní povaha listinného dluhopisu jako oběžného (cirkulačního) cenného papíru však není jeho pojmovým znakem. Podstatu tohoto cenného papíru charakterizuje jen to, že jde – jak řečeno výše – o cenný papír, s nímž je spojeno právo na splacení určité dlužné částky odpovídající jmenovité hodnotě jeho emitentem (§ 2 odst. 1 zákona o dluhopisech), tedy právo věřitele (majitele dluhopisu) vůči dlužníku (emitentovi dluhopisu) na určité plnění – pohledávka (§ 1721 o. z.).

4) Obecně platí, že postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje (§ 1881 odst. 1 o. z.). Tím se zásadně připouští možnost platně omezit právo věřitele postoupit pohledávku nebo její část (§ 1879 o. z.), a to bezesporu i tak, že postoupení pohledávky bude podmíněno souhlasem dlužníka. Za těchto okolností neshledává Nejvyšší soud žádný rozumný důvod, pro nějž by nebylo možné omezit převoditelnost souhlasem dlužníka také tehdy, je-li právo na splacení určité dlužné částky (plnění pohledávky) spojeno s listinným dluhopisem.

5) Převoditelnost dluhopisu přitom může být (stejně jako v případě postoupení pohledávky) vázána na předchozí souhlas emitenta dluhopisu také tehdy, nejsou-li blíže stanoveny podmínky, za nichž má emitent souhlas s převodem udělit. V tomto případě je úvaha emitenta o tom, zda souhlas s převodem dluhopisu schválí, jeho výlučnou osobní kompetencí, do které zásadně nelze zasahovat. Ze samotné skutečnosti, že emitent souhlas s převodem dluhopisu neudělil, anebo že se k žádosti o udělení souhlasu nevyjádřil, tak ještě nelze dovozovat, že jde o nepoctivé nebo protiprávní jednání emitenta (§ 6 odst. 2 o. z.), ani že jde o zjevné zneužití práva (§ 8 o. z.).

Dále se z téhož rozsudku k následkům převodu dluhopisu bez splnění sjednaných podmínek převodu mimo jiné podává, že:

6) Postoupení pohledávky učiněné v rozporu se zákazem či omezením ujednaným dlužníkem s věřitelem, o němž postupník věděl, je (dočasně) neúčinné – a sice do doby, než s postoupením pohledávky udělí (třeba i konkludentně) souhlas dlužník. Samozřejmě s tím, že v obligační rovině vyvolává závazkový právní vztah, který vznikl uzavřením (věcněprávně neúčinné) smlouvy o postoupení pohledávky mezi postupitelem a postupníkem, plné právní účinky (včetně sekundárních nároků, které z tohoto právního vztahu vyplývají).

[6] V poměrech projednávané věci vyšel odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) z toho že V. B. (jako první nabyvatel dluhopisů dlužnice; dále jen „V. B.“) se smlouvou o převodu dluhopisů uzavřenou dne 14. 10. 2019 zavázal na dovolatelku převést dluhopisy emitované dlužnicí. Jelikož byl převod dluhopisů v emisních podmínkách podmiňován souhlasem dlužnice (což bylo dovolatelce podle obsahu smlouvy o převodu dluhopisů známo), zavázal se V. B., že dlužnici požádá o udělení souhlasu s převodem dluhopisů na dovolatelku, a to neprodleně po uzavření smlouvy o převodu dluhopisů (viz čl. 3.1 smlouvy o převodu dluhopisů). Souhlas dlužnice s převodem dluhopisů však nebyl udělen. Soudy proto správně uzavřely, že k převodu vlastnického práva k dluhopisům na dovolatelku nedošlo.

[7] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( in fine ).

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 5. 2023

JUDr. Marek Doležal

předseda senátu