Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2572/2022

21 Cdo 2572/2022-171

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce J. P., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Davidem Obenrauchem, advokátem se sídlem v Brně, Kopečná č. 987/11, proti žalovanému UNITED PARCEL SERVICE CZECH REPUBLIC, s. r. o.,se sídlem v Tuchoměřicích, Ke Kopanině č. 559, IČO 25684094, zastoupenému JUDr. Thu Nga Haškovcovou, Ph.D., MBA, advokátkou se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí č. 838/9, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2022, č. j. -150, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b) a

Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2022, č. j. -150, není podle ustanovení 237 přípustné, neboť dovolatel v něm uplatnil jiné dovolací důvody než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení , a z jeho námitek nevyplývají žádné rozhodné právní otázky, na jejichž vyřešení by záviselo napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení

Přestože dovolatel namítá „nesprávnost právního posouzení věci rozhodujícími soudy“, ve skutečnosti je podstatou jeho dovolání nesouhlas se skutkovými zjištěními [že „zdravotní nezpůsobilost žalobce byla způsobena zejména zhoršením jeho chronického bolestivého páteřního syndromu při poúrazové spondylolýze (autonehoda z roku 2008) s poruchou dynamiky bederní páteře a chronickým kořenovým drážděním, dále přítomny degenerativní změny na dolní hrudní a bederní páteři“, že „pokud došlo u žalobce při manipulaci s těžší zásilkou k píchnutí v zádech, šlo pouze o zhoršení onemocnění, které bylo u žalobce přítomno již před 21. 2. 2017“, a že incident ze dne 21. 2. 2017 „neměl vliv na pozbytí zdravotní způsobilosti k výkonu práce kurýra“ a „nezanechal žádné posudkově významné poškození zdraví žalobce“], na nichž odvolací soud založil svůj závěr, že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce kurýra „z obecných důvodů, a nikoliv z titulu pracovního úrazu“, a že byl proto dán důvod k výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení dané žalobci dopisem žalovaného ze dne 26. 4. 2018, a se způsobem, jakým odvolací soud k těmto skutkovým zjištěním dospěl (s hodnocením důkazů, na základě něhož k němu dospěl, zejména s hodnocením znaleckého posudku znalce MUDr. Jana Boháče ze dne 30. 11. 2020, č. 494/20/2020).

Nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů a s hodnocením provedených důkazů dovolatel uplatňuje zejména námitkami, že „oba rozhodující soudy rozhodly věc na základě závěrů znaleckého posudku a výslechu znalce MUDr. Boháče, jeho znalecké posouzení bylo nicméně odtržené od reality pracovněprávního vztahu mezi dovolatelem a žalovaným tak, jak ve skutečnosti probíhal“, že „soudy bohužel bez dalšího převzaly závěry znalce MUDr. Boháče, aniž by ostatní důkazy ve vzájemné souvislosti s posudkem MUDr. Boháče jakkoliv hodnotily (především lékařský posudek Š. ze dne 17. 5. 2016, jehož závěr – plná zdravotní způsobilost žalobce k 17. 5. 2016 – je v přímém rozporu se závěry MUDr. Boháče)“, a že se soudy „nijak nevypořádaly se zásadní objektivní skutečností, že dovolatel byl posledním lékařským posudkem o pracovní lékařské prohlídce ze dne 17. 5. 2016 (tj. posledním posudkem časově předcházejícím pracovnímu úrazu dovolatele) shledán bezpodmínečně plně zdravotně způsobilým k výkonu práce na pracovní pozici ,kurýr´ pro náplň práce ,řízení služebního vozu, manipulace s břemeny, komunikace se zákazníky´, přičemž v mezidobí (v době od vyhotovení posudku ze dne 17. 5. 2016 do pracovního úrazu dne 21. 2. 2017) dovolatel vážněji nestonal, tedy od 17. 5. 2016 do pracovního úrazu vykonával práci pro žalovaného bez jakýchkoliv zdravotních komplikací či jiných obtíží“.

Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů však nelze v dovolacím řízení probíhajícím podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 důvodně zpochybnit. Dovolací přezkum je totiž ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, a proto ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. ).

Kritiku právního posouzení věci odvolacím soudem ani nelze budovat na jiných skutkových závěrech, než jsou ty, z nichž vycházel odvolací soud v napadeném rozhodnutí (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněného pod č. rozh. obč.). Takto postupuje dovolatel, když v dovolání předestírá své vlastní skutkové závěry (že „jeho zdravotní nezpůsobilost k výkonu práce je způsobená následkem pracovního úrazu ze dne 21. 2. 2017“), na základě kterých činí svůj – od soudů obou stupňů odlišný – závěr o tom, že „neobstojí výpovědní důvod podle ustanovení “.

Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ) pak nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč., nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněného pod č. rozh. obč.). Dovolací soud přitom neshledal extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými závěry odvolacího soudu, ani znaky nepřípustné libovůle při hodnocení důkazů. Vytýká-li dovolatel soudům, že nehodnotily ve vzájemné souvislosti se znaleckým posudkem MUDr. Jana Boháče lékařský posudek J. Š. ze dne 17. 5. 2016, pak přehlíží, že hodnocení (mimo jiné) tohoto lékařského posudku ve vzájemné souvislosti se znaleckým posudkem MUDr. Jana Boháče a s dalšími důkazy se odvolací soud věnuje v bodu 10 odůvodnění svého rozsudku.

K otázce způsobu hodnocení důkazu znaleckým posudkem srov. například usnesení pléna bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 12. 1980, Pls. 3/80, uveřejněné pod č. 1/1981 Sb. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. , uveřejněný pod č. 38/2014 Sb. rozh. obč., z nichž mimo jiné vyplývá, že soud hodnotí důkaz znaleckým posudkem jako každý jiný důkaz podle ustanovení , nemůže však přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů v něm obsažených, že hodnocení tohoto důkazu spočívá především v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení; soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znaleckého posudku, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti anebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit.

Postup soudů, které v projednávané věci při objasňování zdravotního stavu žalobce a příčiny jeho poškození vycházely z posudku znalce v oboru zdravotnictví (odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání a posudkové lékařství) ustanoveného soudem prvního stupně, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, která dospěla k závěru, že v případě, že lékařský posudek (rozhodnutí příslušného orgánu, který lékařský posudek přezkoumává) nebude obsahovat všechny náležitosti nebo bude neurčitý či nesrozumitelný anebo že z postojů zaměstnance nebo zaměstnavatele nebo z jiných důvodů se objeví potřeba (znovu a náležitě) objasnit zaměstnancův zdravotní stav a příčiny jeho poškození, je třeba v příslušném soudním řízení otázku, zda zaměstnanec pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě zdravotní způsobilost, vyřešit (postavit najisto) dokazováním, provedeným zejména prostřednictvím znaleckých posudků (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2016, sp. zn. , uveřejněný pod č. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2016, sp. zn. , jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2021, sp. zn. , uveřejněný pod č. 43/2022 Sb. rozh. obč., z jehož odůvodnění vyplývá, že uvedené závěry se uplatní i po nabytí účinnosti , kterým se mění , o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Předestírá-li dovolatel otázky (podle něj v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešené) týkající se pracovního úrazu, který měl utrpět dne 21. 2. 2017, a odpovědnosti žalovaného za tento úraz, pak pomíjí, že na vyřešení otázek, zda událost ze dne 21. 2. 2017 (píchnutí žalobce v zádech při manipulaci s těžší zásilkou) má povahu pracovního úrazu ve smyslu ustanovení a zda žalovaný odpovídá za újmu vzniklou žalobci v souvislosti s touto událostí, napadený rozsudek odvolacího soudu nezávisí.

V části, ve které směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 5. 2023

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu