Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 1451/2023; 24 Cdo 1449/2023; 24 Cdo 1448/2023; 24 Cdo 1447/2023

24 Cdo 1447/2023-26724 Cdo 1448/2023 24 Cdo 1449/2023 24 Cdo 1451/2023

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Davidem Vláčilem v právní věci žalobce P. R., nar. XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody ve výši 240 000 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost projednávané Městským soudem v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 2021, č. j. -127, ze dne 5. 1. 2022, č. j. -175, ze dne 21. 6. 2022, č. j. , a ze dne 5. 1. 2023, č. j. -254, a dále proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2020, č. j. -113, ze dne 26. 10. 2021, č. j. -164, ze dne 21. 1. 2022, č. j. -181, a ze dne 6. 9. 2022, č. j. -245, takto:

I. Dovolací řízení se zastavují.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud prvního stupně, který v projednávané věci rozhoduje o podaných žalobách pro zmatečnost (řízení bylo původně vedeno před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. ):

A1/ zastavil usnesením ze dne 29. 7. 2020, č. j. -113, řízení o žalobě pro zmatečnost směřující proti usnesení Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 25. 2. 2019, č. j. -70 (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II);

B1/ usnesením ze dne 26. 10. 2021, č. j. -164, opravil podle chyby v psaní a počtech, jimiž bylo dotčeno jeho předchozí usnesení ze dne 11. 5. 2021, č. j. -135;

C1/ usnesením ze dne 21. 1. 2022, č. j. -181, spojil podle původně vyloučené a ve výroku podrobně popsané věci opět ke společnému projednání (výrok I), zamítl návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí napadených žalobami pro zmatečnost (výrok II), zastavil pro nezaplacení soudního poplatku řízení o žalobě pro zmatečnost směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 5. 2020, č. j. -101, a proti usnesení Městského soudu v Praze jako soudu prvního stupně ze dne 8. 8. 2019, č. j. -94, (výrok III) a žalobci „uložil povinnost“ zaplatit soudní poplatek za podané žaloby pro zmatečnost pod pohrůžkou zastavení řízení o nich (výroky IV až 6), a

D1/ usnesením ze dne 6. 9. 2022, č. j. -245, odmítl pro opožděnost odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2022, č. j. .

Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“):

A2/ usnesením ze dne 24. 3. 2021, č. j. -127, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu);

B2/ usnesením ze dne 5. 1. 2022, č. j. -175, potvrdil opravné usnesení soudu prvního stupně;

C2/ usnesením ze dne 21. 6. 2022, č. j. , odvolání žalobce proti výrokům I, IV, V a VI usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2022, č. j. -181, odmítl, neboť směřovalo nepřípustně proti těm výrokům usnesení, jimiž se toliko upravovalo vedení řízení, výroky II a III usnesení soudu prvního stupně odvolací soud potvrdil jako správné (výrok II usnesení odvolacího soudu), když zdůraznil, že odklad vykonatelnosti pojmově nepřichází v úvahu ve vztahu k rozhodnutím, které neukládají povinnost k plnění a ve vztahu k zastavení řízení připomenul, že žalobce přes výzvu v prekluzivní lhůtě nezaplatil soudní poplatek ze žalob pro zmatečnost;

D2/ usnesením ze dne 5. 1. 2023, č. j. -254, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2022, č. j. -245 (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).

Všechna čtyři usnesení odvolacího soudu, stejně jako usnesení soudu prvního stupně, jak jsou výše specifikována, žalobce napadl dovoláním, řízení o nich však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, zastavil, neboť dovolání nebylo sepsáno a podepsáno advokátem. Ustanovení , které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, přitom představuje zvláštní a obligatorní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejího splnění nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku představuje , podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, (jen) je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.

Z dovolání nevyplývá, že by žalobce byl právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že v poměrech projednávané věci nebyla splněna zákonem stanovená podmínka povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení části věty před středníkem a věty třetí ve spojení s ustanovením věta druhá a dovolací řízení zastavil (ve smyslu ustanovení věta třetí ).

Ačkoli dovolatel nebyl podle obsahu spisu soudem prvního stupně vyzván k tomu, aby si pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů zvolil a aby jeho prostřednictvím též podal řádné dovolání, tato skutečnost nebrání tomu, aby dovolací soud na uvedený nedostatek nyní reagoval zastavením dovolacího řízení. Je tomu tak proto, že dovolacímu soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že dovolatel podává mimořádně vysoký počet zjevně neúspěšných žalob (žaloby pro zmatečnost nevyjímaje), přičemž v těchto řízeních přistupuje též k hojnému využívání opravných prostředků zahrnujících i četná dovolání. Výsledkem tohoto žalobcova dlouhodobého počínání je pak mj. i to, že si žalobce musí být své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen vědom, jelikož je mu tato povinnost známa z jiných paralelně probíhajících řízení, v nichž byl mnohokrát k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení bezúspěšně vyzýván [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. , ze dne 16. 8. 2017, sp. zn. (ústavní stížnost proti němu Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. ), usnesení ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. , či ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. , atd., atd.]

Uvedený procesní postup dovolacího soudu je též aprobován Ústavním soudem, který ve svém usnesení ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. , ve vztahu k opakovanému poučování stěžovatelů zneužívajících svého práva na přístup k soudu uvedl: „Ústavní soud byl nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné.“ Lze proto shrnout, že pro absenci obligatorního zastoupení advokátem byla dovolací řízení, směřovala-li proti usnesením Vrchního sudu v Praze, zastavena, aniž by bylo zapotřebí se zabývat tím, zda byly splněny i další procesní podmínky (zejména objektivní a subjektivní přípustnost dovolání).

Směřovala-li potom dovolání též proti usnesením Městského soudu v Praze, který v řízení o žalobách pro zmatečnost rozhodoval jako soud prvního stupně, patří se dodat, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu ( ). Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání. Za této situace ani neupravil funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 1997, sp. zn. , uveřejněné pod č. 112/1997 Sbírky rozhodnutí), jež nemůže vyústit v nic jiného než v opětovném zastavení řízení.

O žádostech dovolatele o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (z řad advokátů) podle a , bylo obecnými soudy v souvislosti s jednotlivými podáními dovolatele již mnohokrát rozhodováno, včetně věci nyní posuzované. Dovolatel v souvislosti s nyní projednávaným dovoláním nijak nedoložil své majetkové poměry, respektive jejich změnu, jež by ustanovení zástupce ve smyslu a odůvodňovala. K dovolatelem podané žádosti o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť ji považuje za zjevné zneužití procesního práva dle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. , či ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. ). Uvedené plyne z dosavadního postupu dovolatele v projednávané věci (v níž podává opakovaně, mechanicky stále tytéž žádosti a tatáž podání), jakož i z obsahu samotného podání (dovolatel v zásadě stále dokola recykluje svá podání, v žádostech neuvádí žádné konkrétní okolnosti, jež by dokládaly jejich důvodnost). Nejvyššímu soudu je ostatně z úřední činnosti známo, že obdobně dovolatel postupuje též v mnoha dalších stovkách řízení. Jednání dovolatele lze považovat za obstrukční a nikoli za vedené snahou účinně bránit svá práva, do nichž bylo dle jeho názoru neoprávněně zasaženo.

Přestože si je dovolací soud vědom toho, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele nevyzýval, a to pro známé postoje dovolatele, které v obdobných řízeních zaujímá ve vztahu k plnění této povinnosti a opakovaně podává bezúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků, aniž by kdy vyměřený soudní poplatek zaplatil.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 5. 2023

JUDr. David Vláčil předseda senátu