Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 176/2022-B-111

KSOS 39 INS XY29 NSČR 176/2022-B-111

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka L. B., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. XY, o schválení konečné zprávy, o dovolání I.B.,narozené XY,bytem XY,zastoupenéMgr. Dominikou Besedovou, advokátkou, se sídlem v Kopřivnici, Štefánikova 244/18, PSČ 742 21, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. dubna 2022, č. j. XY, 3 VSOL XY, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 25. března 2021, č. j. XY, schválil konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce (Ing. Marka Třísky), doručené mu dne 19. května 2020 a zveřejněné v insolvenčním rejstříku vyhláškou ze dne 5. června 2020, podle které:

Příjmy majetkové podstaty činí 2.770.260,02 Kč.

Výdaje majetkové podstaty činí (celkem) 633.139,09 Kč, konkrétně jde o: pohledávky podle ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), 225.280,04 Kč; pohledávky podle ustanovení 77.910,- Kč; pohledávky podle ustanovení 673,- Kč; pohledávky podle ustanovení 3.717,- Kč; pohledávky podle ustanovení 91.000,- Kč a hyperochu 234.559,09 Kč.

Věřitelům je určeno 2.137.120,93 Kč [z toho vyplaceno zajištěnému věřiteli (Českomoravské stavební spořitelně, a. s. ‒ dále jen „věřitel Č“) 2.120.858,40 Kč].

K rozvrhu je určeno 16.262,53 Kč.

Insolvenční soud ‒ odkazuje na ustanovení , , , , , a a 2 ‒ zdůraznil, že:

1) Insolvenční správce předložil konečnou zprávu, včetně vyúčtování své odměny a hotových výdajů, která obsahuje náležitosti určené .

2) Proti konečné zprávě podala včasné námitky I. B. (bývalá manželka dlužníka ‒ dále též jen „I. B.“) [B-59 a B-60], která je jinou osobou uplatňující v insolvenčním řízení své právo [pohledávku na výživném ze zákona podle ustanovení ]. Jmenovaná především nesouhlasí s postupem insolvenčního správce, který zpeněžil (označený) majetek, jímž byla zajištěna pohledávka věřitele Č (dále též jen „zajištěný majetek“), „bez vypořádání společného jmění manželů“; dále mu vytýká, že jí z příjmů dlužníka pravidelně nezasílal „část alimentů“ za období let 2014 - 2017 (přiznaných soudem před zahájením insolvenčního řízení), neuspokojil zmíněnou pohledávku v plné výši v průběhu insolvenčního řízení a následně „uplatnil svou pohledávku z titulu odměny insolvenčního správce před pohledávkou výživného“.

S poukazem na své předchozí vyjádření (B-57) a na vyjádření insolvenčního správce (B-62), s nímž se ztotožnil, neshledal insolvenční soud námitky proti konečné zprávě důvodnými a konečnou zprávu (včetně výdajů a odměny insolvenčního správce) schválil.

Vrchní soud v Olomouci k odvolání I. B. usnesením ze dne 26. dubna 2022, č. j. XY, 3 VSOL XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

Odvolací soud, poté, co podrobně shrnul dosavadní průběh insolvenčního řízení, se zcela ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu o nedůvodnosti námitek I. B. proti konečné zprávě.

Přitom dospěl k následujícím závěrům:

a) Insolvenční správce zpeněžil zajištěný majetek (smlouvou ze dne 11. prosince 2015) jako osoba s dispozičními oprávněními ( věta první ) v souladu s pokyny věřitele Č, jimiž byl vázán. Dlužník a I. B. nebyli oprávněni uzavřít kupní smlouvu a insolvenční správce neměl zákonnou povinnost provést vypořádání zaniklého společného jmění manželů (zajištěný majetek byl zpeněžen v době, kdy byl úpadek dlužníka řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře). Navíc z obsahu spisu (výpisu z katastru nemovitostí a nájemní smlouvy ze dne 1. září 2013) plyne, že šlo o výlučný majetek dlužníka, jímž byla zajištěna pohledávka věřitele Č za dlužníkem a I. B (jako solidárními dlužníky).

b) Hyperochu ve výši 234.559,05 Kč zaslal insolvenční správce (se souhlasem I. B.) po právu dlužníku na označený účet, když při oddlužení plněním splátkového kalendáře představuje přebytek ze zpeněžení zajištěného majetku mimořádný příjem dlužníka, na který nemá nárok zajištěný věřitel, ani ostatní věřitelé (viz též usnesení ze dne 29. března 2016, č. j. XY, jímž insolvenční soud udělil insolvenčnímu správci souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení věřiteli Č).

c) Po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře „nebylo vždy hrazeno běžné výživné v plné výši vzhledem k nedostatku finančních prostředků v majetkové podstatě“ (viz zprávy o plnění oddlužení); ostatně nedostatečné příjmy byly důvodem pro zrušení schváleného oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníka (usnesením insolvenčního soudu ze dne 21. dubna 2017, č. j. XY).

Za období od října 2014 do konce roku 2019 mělo být na výživném uhrazeno 189.000,- Kč [z toho insolvenční správce zaplatil 62.916,- Kč a dlužník 98.000,- Kč (celkem 160.912,- Kč)]; dluh na výživném ve výši 28.088,- Kč (uvedený v konečné zprávě) by měl být neprodleně vyplacen I. B.; výživné od 1. ledna 2020 je hrazeno přímo dlužníkem což jmenovaná nezpochybnila (viz B-69).

d) Jde-li o pořadí přednostních pohledávek, odměna a hotové výdaje insolvenčního správce (jako pohledávka za majetkovou podstatou) se hradí před pohledávkami věřitelů na výživném ze zákona, které jsou pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou.

Proti usnesení odvolacího soudu podala I. B. dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , (dále jen „ “), když napadené rozhodnutí (podle jejího názoru) závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která má být vyřešena jinak; dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Konkrétně dovolatelka „napadá“ postup insolvenčního správce, který zpeněžil zajištěný majetek náležející (podle jejího názoru) do společného jmění manželů, aniž společné jmění vypořádal. Současně „je přesvědčena“, že „dne 24. ledna 2016 došlo k vypořádání společného jmění manželů fikcí“ podle ustanovení , , v důsledku čehož „připadla polovina majetku do jejího výlučného vlastnictví a prodej nemohl být uskutečněn bez její účasti“, neboť účinky (kupní) smlouvy nastaly až okamžikem zaplacení celé kupní ceny.

Jakkoli připouští, že tento majetek sloužil k zajištění závazků, které měla spolu s dlužníkem společně a nerozdílně vůči věřiteli Č, „cítí se poškozena“ tím, že „byla vynechána z procesu prodeje majetku“, do kterého „poskytla nemalou částku“, čímž bylo omezeno její vlastnické právo k zajištěnému majetku. Přitom insolvenční správce ‒ pokračuje dovolatelka ‒ prodal zajištěný majetek za nevýhodných podmínek „přes realitní kancelář“.

Dále nesouhlasí s vydáním „přebytku 234.559,05 Kč do dispozice dlužníka“, majíc za to, že tato částka měla být použita „ve prospěch věřitelů“ (včetně dovolatelky).

Konečně dovolatelka „nerozumí“ tomu, proč jí insolvenční správce stále „zadržuje“ dlužné výživné ve výši 28.088,- Kč.

Pro dovolací řízení v této věci je rozhodný v aktuálním znění.

Dovolání, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2

Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a které bylo dovoláním zpochybněno, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž:

1) Zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžených věcí, práv, pohledávek nebo jiných majetkových hodnot, jimiž byla zajištěna, aniž by docházelo ke krácení jejich uspokojení. Pro zajištěného věřitele je tedy určen (celý) čistý výtěžek zpeněžení předmětu zajištění (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2015, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2016, pod číslem 49, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2015, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 34/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2017, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2018, pod číslem 105).

K dosažení tohoto cíle poskytuje zajištěným věřitelům oprávnění udělovat pokyny insolvenčnímu správci ke zpeněžení majetku tvořícího předmět zajištění ( ). Označené ustanovení je koncipováno tak, aby insolvenční správce postupoval pouze ve spolupráci se zajištěným věřitelem a případně insolvenčním soudem. Ingerence ostatních věřitelů je vyloučena, neboť jejich práva (zejména na co nejvyšší uspokojení) a společný zájem (i) na tomto místě hájí právě insolvenční správce. Pro zpeněžení majetku tvořícího předmět zajištění se tak aplikuje ustanovení ve spojení s obecnými ustanoveními o zpeněžení, kromě těch, které počítají s potřebou získat i souhlasy věřitelského výboru (zástupce věřitelů) a insolvenčního soudu (srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. , jakož i důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2020, sen. zn. , a ze dne 28. dubna 2022, sen. zn. ).

2) Je-li úpadek dlužníka řešen oddlužením a je-li způsobem oddlužení plnění splátkového kalendáře, pak věřitel, který v insolvenčním řízení uplatnil vůči dlužníku, jenž je jeho osobním i zástavním dlužníkem, pohledávku s právem na uspokojení ze zpeněžení zástavy (zajištění), se uspokojí (může uspokojit) jen z výtěžku zpeněžení zástavy (zajištění); to platí bez zřetele k tomu, že výtěžek zpeněžení zástavy (zajištění) nepostačuje k plnému uspokojení pohledávky takového zajištěného věřitele (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2018, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 91/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

3) Při zpeněžení majetku náležejícího do majetkové podstaty, který tvoří předmět zajištění přihlášené pohledávky zajištěného věřitele, při němž vznikne po plném uspokojení zajištěného věřitele (a odečtu pohledávek podle ustanovení ) přebytek výtěžku (hyperocha), se tento přebytek (v případě oddlužení splátkovým kalendářem) vydá dlužníku; nejde o mimořádný příjem k rozvržení prostřednictvím splátkového kalendáře (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2018, sen. zn. , a ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. , uveřejněných v časopise Soudní judikatura č. 7-8, ročník 2019, pod číslem 84, a č. 7-8, ročník 2021, pod číslem 79, a důvody rozsudku Nejvyššího soudu sen. zn. ).

Přípustnost dovolání podle ustanovení nejsou způsobilé založit ani výhrady dovolatelky, že insolvenční správce pochybil, když nevypořádal společné jmění manželů, jehož součástí byl zajištěný majetek, a přesto tento majetek zpeněžil.

Judikatura Nejvyššího soudu je totiž ustálena v závěru, podle něhož spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každá sama o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu ustanovení přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení věty první a nález Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v poměrech ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 101/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Právní posouzení věci odvolacím soudem v tomto směru spočívá na dvou (na sobě nezávislých) závěrech, konkrétně, že insolvenční správce neměl povinnost vypořádat společné jmění manželů, když úpadek dlužníka byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře, a že zajištěný majetek byl ve výlučném vlastnictví dlužníka.

Za stavu, kdy se dovolatelka omezila na (pouhé) konstatování, že zajištěný majetek náležel do (k datu zpeněžení nevypořádaného) společného jmění manželů, aniž by jakkoli argumentačně zpochybnila správnost skutkových zjištění plynoucích z výpisu z katastru nemovitostí a nájemní smlouvy ze dne 1. září 2013 [uzavřené mezi dlužníkem (pronajímatelem) a I. B. (nájemkyní)], na jejichž základě dospěl odvolací soud k závěru o výlučném vlastnictví dlužníka k zajištěnému majetku (jinak řečeno, neuvedla v dovolání ničeho, co by v rovině právní bylo způsobilé zpochybnit závěr o výlučném vlastnictví dlužníka k zajištěnému majetku), Nejvyšší se již (pro nadbytečnost) nezabýval otázkou, zda byl insolvenční správce vskutku povinen před zpeněžením zajištěného majetku vypořádat společné jmění manželů.

Současně nelze přehlédnout, že: a) dovolatelka a dlužník odpovídali za úhradu zajištěné pohledávky věřitele Č společně a nerozdílně (v rozsahu částky vyplacené věřiteli Č z titulu zajištění tak zanikl i její dluh) a b) hyperochu vyplatil insolvenční soud dlužníku na označený účet se souhlasem dovolatelky.

Konečně argumentace dovolatelky týkající se „zadržení“ částky 28.088,- Kč insolvenčním správcem není polemikou s právním posouzením věci odvolacím soudem, nýbrž (pouhým) konstatováním, že jí označená částka dosud nebyla vyplacena.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 4. 2023

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu