Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3845/2022

26 Cdo 3845/2022-513

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce M. L., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Veronikou Vlkovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Jugoslávská 1311/14, proti žalované E. L., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Hanou Havelkovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Jaltská 7, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 10. 2022, č. j. -494, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni (odvolací soud) rozsudkem ze dne 18. 10. 2022, č. j. -494, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech (soud prvního stupně) ze dne 20. 6. 2022, č. j. -434, jímž uložil žalované vyklidit tam specifikovaný byt do 15 dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), neboť otázku (ne)platnosti smluv o nájmu uzavřených mezi účastníky a společností Merkury Milena, s. r. o. (dále též jen „Společnost“) do 31. 12. 2013 pro nedostatek vážné vůle stran ( zákona č , ve znění do 31. 12. 2013, dále též jen „obč. zák.“) a u smluv uzavřených od 1. 1. 2014 otázku jejich zdánlivosti ( a 554 , , dále též jen „o. z.“, popř. „nový “), posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí – viz např. rozsudky ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. (ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 29. 12. 2009, sp. zn. , odmítl) a ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. – v poměrech právní úpravy do 31. 12. 2013 formuloval a odůvodnil závěr, že právní úkon není učiněn vážně (opravdově) tehdy, je-li podle okolností konkrétního případu zřejmé, že jednající nechtěl svým projevem vůle způsobit účinky, které s takovým projevem vůle normy občanského práva spojují. Jedná-li někdo tzv. naoko a jednáním míní (navenek) docílit určité právní následky, pak se taková vůle jednající osoby objektivně rozchází s jejím vnějším projevem (např. obsaženým v konkrétní písemné smlouvě), neboť k perfekci právního úkonu je mj. zapotřebí, aby vůle jednající osoby byla nejen svobodná, ale i vážná, což znamená, že úmysl účastníků právního vztahu musí skutečně směřovat k vyvolání právních účinků, které jsou s jejím projevem spojeny. Simuluje-li se právní úkon, pak se pouze ve vnější formě takový právní úkon předstírá; k perfekci právního úkonu však chybí vážnost vůle, v důsledku čehož stíhá takto simulovaný právní úkon podle § 37 odst. 1 obč. zák. absolutní neplatnost. Z toho je také zřejmé, že o neplatnosti smlouvy pro nedostatek vážnosti vůle stran spočívající v simulaci lze uvažovat jen v případě, že vůli smlouvu uzavřít nemá žádná ze stran smlouvy. Za účinnosti nového (od 1. 1. 2014) pak podle o. z. simulované jednání představuje pouze zdánlivé právní jednání (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 3/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Odvolací soud (soud prvního stupně) se při posuzování vážnosti vůle stran nájemní smlouvy zabýval všemi podstatnými okolnostmi a přihlédl k tomu, že Společnost byla účastníky založena za účelem koupě bytu (podle tehdy platné právní úpravy nemohli cizí státní příslušníci nabývat v České republice nemovitosti), jejími společníky byli žalobce a žalovaná, kteří tak mohli fakticky s bytem disponovat, že smlouvy o nájmu byly opakovaně uzavírány za účelem získání povolení k pobytu. Skutkovým zjištěním (které v dovolacím řízení nelze měnit ani přezkoumat a které ostatně nevykazují jakýkoliv nesoulad s provedenými důkazy a odpovídají obsahu spisu) tak odpovídá jeho závěr, že účastníci a Společnost uzavírali nájemní smlouvy jen „naoko“ pro potřeby získání povolení k pobytu a ve skutečnosti nechtěli vyvolat právní účinky spojené s uzavřením smlouvy o nájmu bytu.

Na posouzení právního jednání nemá vliv pohnutka, jen nebyla-li projevena (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2010, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 70/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o takový případ se však v souzené věci nejedná, neboť stranám nájemní smlouvy bylo zřejmé, co bylo důvodem jejich opakovaného uzavírání.

Závěr odvolacího soudu, který posoudil vztah mezi účastníky a Společností (jež mlčky souhlasila s užíváním bytu účastníky bez jakéhokoliv protiplnění a bez ujednání o účelu a délce takového užívání) jako výprosu podle § 2189 o. z., zpochybňuje dovolatelka prostřednictvím skutkových námitek (tvrdí, že se jednalo o vztah úplatný). Brojí tak proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu (soudu prvního stupně) a proti jeho způsobu hodnocení důkazů, nabízí „svůj vlastní“ (jiný) skutkový stav věci, vycházející z jiného hodnocení provedených důkazů a uplatňuje tedy jiný dovolací důvod, než který je uveden v Ostatně pro závěr soudu, že nebyla uzavřena smlouva o nájmu, ale mezi Společností a účastníky, a následně mezi žalobcem a žalovanou, mohl vzniknout právní vztah výprosy, není významná skutečnost, zda dovolatelka začala (bez dohody s žalobcem) po jeho vzniku (v polovině roku 2019) platit za užívání bytu 5.000 Kč měsíčně. Dovolatelka se ostatně svými námitkami snaží především zpochybnit závěr odvolacího soudu, že nejsou splněny podmínky podle o. z., za nichž se považuje nájemní smlouva za řádně uzavřenou. Jestliže uzavřela nájemní smlouvu bez vážné vůle, nemohla být v dobré víře, že je nájem po právu, a nemohla tedy ani byt (jak požaduje o. z.) užívat po dobu tří let v dobré víře, že je nájemkyní.

Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle odmítl.

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. 4. 2023

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu