Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2507/14

Ústavní soud rozhodl dne 19. listopadu 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky ve věci ústavní stížnosti Evy Herdové, zastoupené Mgr. Janem Mrázem, advokátem se sídlem Štěpnická 1081, 686 06 Uherské Hradiště, doručovací adresa: Holečkova 105/6, 150 00 Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. května 2014 č. j. -48, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti stěžovatelka napadá usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 5. 2014 č. j. -48, jímž bylo toto dědické řízení zastaveno a tvrdí, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva a svobody ve smyslu , , a d (dále jen "") a y ČR. Stěžovatelka dále uvádí, že i když proti napadenému usnesení není odvolání přípustné ( ), podala proti němu odvolání, o němž do doby podání ústavní stížnosti nebylo rozhodnuto.

Ke skutkové stránce projednávané věci stěžovatelka uvádí, že je dcerou zůstavitele, zemřelého dne 11. 3. 2013 bez zanechání závěti. Zůstavitel podle šetření v rámci dědického řízení zanechal majetek nepatrné hodnoty, který jí byl vydán, protože se stěžovatelka postarala o pohřeb zůstavitele a řízení bylo zastaveno ( ).

Stěžovatelka uvádí, že dědictví po svém otci odmítla, avšak požadovala z pozůstalosti vyplatit úhradu nákladů pohřbu, které činily částku 13 202,- Kč. Z protokolu o předběžném šetření, konaném dne 2. 5. 2013, bylo zřejmé, že v době úmrtí zůstavitele činila jeho finanční hotovost částku 5 700,- Kč. Stěžovatelce byl napadeným usnesením vydán majetek zůstavitele, zejména 20 kusů akcií Harvadského průmyslového holdingu, a. s. v likvidaci v nulové hodnotě a obchodní podíl ve společnosti IZOLACE PRAHA, spol. s r. o. (dále jen "společnost", na jehož majetek je v současně době vedena exekuce. V souvislosti s likvidací společností vznikají stěžovatelce náklady, takže je zřejmé, že dědictví po zůstaviteli "je předluženo". Stěžovatelka tvrdí, že byla soudní komisařkou uvedena v omyl ohledně vydání majetku zůstavitele, neboť se domnívala, že přijetím majetku nepatrné hodnoty pouze zčásti sanuje své náklady spojené s vypravením pohřbu zůstavitele.

Napadenému rozhodnutí stěžovatelka vytýká, že v rámci dědického řízení nebyla poučena o všech aspektech a důsledcích spojených s přijetím majetku nepatrné hodnoty. Dále prý soud rozhodl v rozporu s § 116 odst. 2 obchodního zákoníku, neboť předmětem dědění mohou být podíly v obchodních společnostech pouze tehdy, pokud to společenská smlouva nevylučuje.

II.

Z připojeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. -48 se zjišťuje, že stěžovatelce jako dceři zůstavitele se vydává majetek uvedený pod bodem I rozhodnutí a řízení se zastavuje (výrok II).

III.

Po zvážení námitek stěžovatelky dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud mnohokrát v minulosti zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů a není vrcholem jejich soustavy (srov. , y ČR). Proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností za předpokladu, že soudy postupují v souladu s obsahem hlavy pátéy (y ČR). Ústavní soud na druhé straně opakovaně připustil, že aplikace a interpretace právních předpisů obecnými soudy mohou být v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí hlavy pátéy a zasáhnou tak do některého ústavně zaručeného základního práva. Pod tímto zorným úhlem posuzoval Ústavní soud důvodnost podané ústavní stížnosti.

Přestože stěžovatelka podala proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. května 2014 č. j. -48 odvolání, neodmítl Ústavní soud její ústavní stížnost jako předčasnou, neboť dle názoru Ústavního soudu proti výroku o zastavení dědického řízení není podle odvolání přípustné, bez ohledu na to, zda je podává dědic nebo vypravitel pohřbu.

Z připojeného protokolu o předběžném šetření ze dne 2. 5. 2013, vedeném ve věci dědictví po zemřelém Luďku Herdovi, sepsaném v notářské kanceláři JUDr. Marie Tláškové, bylo ověřeno, že pod bodem XII Protokolu se uvádí, že pohřeb zůstavitele vypravila přítomná Eva Herdová, která uplatňuje náklady pohřbu a pod bodem XVI protokolu stěžovatelka souhlasí s tím, že v případě, že řízení bude zastaveno podle , bude jí vydán majetek nepatrné hodnoty.

Stěžovatelka ohledně prokázání svého tvrzení o odmítnutí dědictví po zůstaviteli žádné důkazy nenabídla Ústavnímu soudu, ani Městskému soudu v Praze, kterému adresovala své "odvolání".

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala porušení zásady, že povinnosti mohou být ukládány pouze na základě zákona a v jeho mezích, při současném zachování a šetření základních práv a svobod (y). Ústavní soud v rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 porušení této ústavní zásady nespatřuje.

Obvodní soud řízení zastavil a majetek, do něhož spadaly předmětné akcie i podíl v obchodní společnosti, vydal stěžovatelce. Postupoval tak na základě jejího předchozího souhlasu. V dané souvislosti je nerozhodné, že si stěžovatelka nebyla vědoma toho, že součástí majetku může být i podíl v obchodní společnosti, která je nyní v likvidaci. Stěžovatelka měla možnost převzetí majetku jako celku odmítnout. Pokud tak neučinila a s převzetím majetku zůstavitele souhlasila, nelze považovat rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4, jímž řízení zastavil a majetek vydal stěžovatelce, za protiústavní.

Za nepřípadnou shledal Ústavní soud i další námitku stěžovatelky o údajném nedostatečném poučení ve smyslu ustanovení Není nepochybně povinností pověřené notářky, resp. soudní komisařky poučit účastníka o tom, co by měl nebo mohl účastník řízení v dané věci dělat. Účastník má být poučen o tom, že může odmítnout dědictví jako celek. Tedy jinak řečeno, v dané věci nebylo povinností notáře poučit účastníka řízení o následcích spojených s neodmítnutím dědictví.

Ústavní soud není oprávněn z pozice ochránce ústavnosti posuzovat otázku, zda mohl soud rozhodnout o vydání obchodních podílů stěžovatelce, která nebyla dědičkou, ale pouze vypravitelkou pohřbu, jejíž řešení spočívá ve výkladu podústavního práva (konkrétně § 116 obchodního zákoníku). Ústavní soud by mohl do pravomoci obecných soudů zasáhnout pouze v případě, že by interpretace provedená obecným soudem byla natolik extrémní, že by zasahovala do některého ústavně zaručeného práva. O takové vybočení se však v dané věci nejedná.

Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatelky, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítl

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2015

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu