Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 100/2022

KSHK 35 INS XY35 ICm XY 29 ICdo 100/2022-141

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška, v právní věci žalobkyně Mgr. Ing. Petry Hamplové, Ph. D., se sídlem v Zábřehu, Zahradní 13, PSČ 789 01, jako insolvenční správkyně dlužníka M. D., zastoupené JUDr. Michalem Hudečkem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Krapkova 452/38, PSČ 779 00, proti žalovanému CURATORES v. o. s., se sídlem v Praze 2, Uruguayská 380/17, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 05758556, jako insolvenčnímu správci dlužnice Martiny Dubské, narozené 3. října 1972, zastoupenému Mgr. Kateřinou Krkoškovou, advokátkou, se sídlem v Praze 8, Breitfeldova 704/1, PSČ 180 00, o určení neúčinnosti darovací smlouvy, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 35 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka M. D., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. XY, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. února 2022, č. j. 35 ICm XY, 104 VSPH XY ( XY), takto:

Odůvodnění:

1. Rozsudkem ze dne 2. září 2021, č. j. 35 ICm XY, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“):

[1] Určil, že darovací smlouva uzavřená dne 9. února 2018 mezi dlužníkem M. D. jako dárcem a M. D. jako obdarovanou, jejímž předmětem bylo darování označené nemovitosti (pozemku s domem), je vůči věřitelům dlužníka neúčinná (bod I. výroku).

[2] Uložil žalovanému (CURATORES v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužnice M. D.) zaplatit žalobkyni (Mgr. Ing. Petře Hamplové, Ph. D., jako insolvenční správkyni dlužníka) na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 23.018 Kč (bod II. výroku).

2. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 28. února 2022, č. j. 35 ICm XY, 104 VSPH XY ( XY):

[1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).

[2] Uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 4.114 Kč (druhý výrok).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

4. V dovolání snáší dovolatel argumenty ve prospěch závěru, že odvolací soud dospěl (v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu) k nesprávnému závěru, že dlužník a žalovaná (coby bývalí manželé), byli v době uzavření darovací smlouvy osobami si blízkými (maje za to, že skutková zjištění, z nichž vyšel odvolací soud, k takovému závěru nevedou). Napadenému rozhodnutí též vytýká nesprávnost závěru, že v době uzavření darovací smlouvy byl dlužník v úpadku ve formě předlužení, poukazuje na to, že tato forma úpadku platí jen pro podnikatele, a otázku, zda dlužník byl podnikatelem, odvolací soud nezkoumal.

5. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání.

6. Dovolatel výslovně napadá rozsudek odvolacího soudu dovoláním „v celém jeho rozsahu“, tedy i v té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu ve výroku o nákladech řízení, a ve druhém výroku o nákladech odvolacího řízení. V tomto rozsahu Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle , bez dalšího odmítl podle , jelikož přípustnost dovolání proti výroku o nákladech řízení vylučuje ustanovení

7. V té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu ve vyhovujícím výroku o věci samé, Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro něž potud neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2

8. Učinil tak proto, že v posouzení, zda bývalí manželé mohou být osobami navzájem si blízkými, tedy osobami, o nichž platí, že újmu, kterou by utrpěla jedna z nich, by druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní [srov. , (dále jen „o. z.“)], nevybočují závěry obsažené v napadeném rozhodnutí (s přihlédnutím ke skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud potud vyšel) z mezí ustálené judikatury na dané téma, představované např. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2013, sp. zn. [který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu], rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 14. června 2012, sp. zn. , nebo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2013, sp. zn. , uveřejněným pod číslem 38/2013 Sb. rozh. obč. Důvod připustit dovolání pro zodpovězení této otázky tedy dán není. K výkladu § 22 o. z. obecně srov. např. i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 100/2020 Sb. rozh. obč.

9. K otázce zkoumání úpadku dlužníka Nejvyšší soud poukazuje na to, že jeho judikatura je ustálena v závěru, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu ustanovení přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení věty první a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu (který je dostupný i na webových stránkách Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč., a v poměrech ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 101/2020 Sb. rozh. obč.

10. Dovolatel zpochybňuje závěr odvolacího soudu o úpadku dlužníka ve formě předlužení, přehlíží však, že odvolací soud poté, co v odstavci 6. odůvodnění svého rozsudku reprodukoval rozhodné závěry, na nichž spočívalo právní posouzení věci insolvenčním soudem, se v odstavci 10. odůvodnění výslovně ztotožnil s právním posouzením věci insolvenčním soudem (k němuž pak přičinil další doplnění) a pro stručnost na ně odkázal. Součástí právních závěrů insolvenčního soudu pak byl i závěr (v odstavci 6. odůvodnění napadeného rozhodnutí též reprodukovaný), že i kdyby dlužník tou dobou (rozuměj v době uzavření darovací smlouvy) nebyl v úpadku, „sporný právní úkon“ (rozuměj darovací smlouva“) by k němu nakonec vedl. Tento úsudek [jenž v poměrech výkladu obstojí samostatně (rozuměj bez potřeby uzavřít, že dlužník v úpadku byl) pro účely definice právního jednání bez přiměřeného protiplnění dle věty první ] dovolání nenapadá; proto není důvod připustit dovolání pro odpověď na otázku, zda dlužník v době uzavření darovací smlouvy v úpadku byl.

11. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a u žalobkyně nebyly zjištěny žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. března 2023

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu