Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3364/2022

23 Cdo 3364/2022-165

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce Volno časové aktivity mládeže teplických škol, z. s., se sídlem v Teplicích, Benešovo náměstí 604/1, identifikační číslo osoby 22748431, zastoupeného JUDr. Veronikou Suchomelovou, advokátkou se sídlem v Praze, Moulíkova 2239/3, proti žalované FliCom Travel s.r.o., se sídlem v Praze, Křesomyslova 364/19, identifikační číslo osoby 24287393, zastoupené Mgr. Lenkou Radoňovou, advokátkou se sídlem v Praze, Noutonická 520/23, o 176.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2022, č. j. -115, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:(dle )

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 12. 10. 2021, č. j. -76, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 110.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z této částky od 27. 5. 2020 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu v rozsahu částky 66.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 27. 5. 2020 do zaplacení (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III a IV).

K odvolání žalobce i žalované odvolací soud v záhlaví uvedeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že se žaloba ohledně 10% úroku z prodlení z částky 110.000 Kč od 27. 5. 2020 do 31. 8. 2021 a ohledně 1,50% úroku z prodlení z částky 110.000 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení zamítá, jinak jej v tomto výroku potvrdil (první výrok), ve výroku II rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 66.000 Kč s 8,50% úrokem z prodlení z této částky od 1. 9. 2021 do zaplacení, jinak jej v tomto výroku ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 66.000 Kč od 27. 5. 2020 do 31. 8. 2021 potvrdil (druhý výrok). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí, čtvrtý a pátý výrok).

Proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu, výslovně do všech jeho výroků, podala žalovaná (dále též jen „dovolatelka“) dovolání. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání žalované žalobce navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , (dále jen „ “), ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ).

Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v , oprávněnou osobou při splnění podmínek povinného zastoupení ( a 4 ), dovolací soud dále posoudil, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované a zda je přípustné.

Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatelka ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v celém jeho rozsahu, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; výroky, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení a zamítnuto příslušenství, se dovolací soud proto nezabýval.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Ustanovení stanoví, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

V dovolání, které může být přípustné jen podle , jak je tomu ve zde souzené věci, je tedy dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Tomuto požadavku na vymezení přípustnosti dovolání dovolatelka v části dovolání nedostála. Dovolatelka v části dovolání převážně polemizuje s právními a skutkovými závěry odvolacího soudu, cituje ustanovení , aniž by však vymezila, který ze čtyř předpokladů přípustnosti podle má za splněný. K projednání dovolání přitom pouhá citace textu ustanovení (či jeho části) nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2019, sp. zn. ). Předpoklad přípustnosti dovolatelka v dovolání nevymezuje ani ve vztahu k formulované otázce, zda v souzené věci byly splněny podmínky pro aplikaci ustanovení , . Dovolání tak v této části trpí vadami, přičemž vytčené nedostatky obligatorních náležitostí dovolání již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), uplynula.

Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud se měl odchýlit od skutkových závěrů učiněných soudem prvního stupně, aniž by rozhodující důkazy sám zopakoval, a dále nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, uplatňuje tím námitku, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k níž však lze v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( ). Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2022, sp. zn. , ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. , a ze dne 24. 8. 2022, sp. zn. ; dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. , v němž Ústavní soud konstatoval, že aby se určitou procesní vadou mohl/měl za povinnost dovolací soud zabývat, musela by být splněna podmínka plynoucí z , případně by taková vada sama musela představovat dovolací důvod, jakožto otázka procesního práva, na jejímž vyřešení rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo, resp. záviselo (srov. ).

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl podle , neboť v části trpí vadami a částečně není přípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s věta druhá neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. 3. 2023

JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu