Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1603/2022

23 Cdo 1603/2022-271

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a Mgr. Vladimíra Berana ve věci žalobkyně J. N. Š., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Radkou Vajbarovou, advokátkou se sídlem v Praze, Na Mlejnku 764/18, proti žalované Akademii Alternativa s. r. o., se sídlem v Olomouci, nábř. Přemyslovců 867/8, identifikační číslo osoby 28586948, zastoupené JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1322/3, o 23 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 13. 1. 2022, č. j. -247, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 28. 5. 2021, č. j. -125, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 23 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 000 Kč od 30. 6. 2020 do zaplacení (výrok I), a rozhodl o povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů řízení žalované (výrok II).

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl (první výrok), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (druhý výrok) a náhradu nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání směřující proti všem výrokům. Přípustnost dovolání spatřovala v tom, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny, a namítla též překvapivost napadeného rozsudku. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání bylo podáno opožděně, když rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 17. 2. 2022 a dovolání je datováno a podáno dne 19. 4. 2022. Dovolání je též nepřípustné, neboť předmětem řízení bylo peněžité plnění ve výši 23 000 Kč. Navrhla, aby soud prvního stupně dovolání odmítl.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Napadený rozsudek byl žalované doručen 17. 2. 2022. Poslední den dvouměsíční lhůty k podání dovolání ( ) připadl na neděli 17. 4. 2022 a nejblíže následujícím pracovním dnem bylo úterý 19. 4. 2022, neboť pondělí 18. 4. 2022 bylo svátkem (Velikonoční pondělí). Dovolání podané žalovanou dne 19. 4. 2022 bylo podáno včas ( ).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Výjimka z přípustnosti dovolání stanovená v se v posuzovaném případě neuplatní, neboť předmětem řízení je plnění, jež se odvíjí od smluvního vztahu mezi účastnicemi, v němž žalobkyně vystupovala jako spotřebitelka.

Dovolání není přípustné proti výrokům druhému a třetímu napadeného rozsudku, kterými bylo rozhodováno o nákladech řízení, neboť podle není dovolání přípustné proti výrokům o nákladech řízení.

Dovolání není přípustné pro řešení otázky, zdali „lze ujednání studijního řádu (na který je odkazováno ve smlouvě o studiu), která se týkají možnosti změny stanovených termínů výuky, považovat za ujednání, která při jejich aplikaci vylučují prodlení dlužníka se splněním závazku“, při jejíž formulaci žalovaná vychází z toho, že v čl. 5.10 studijního řádu bylo sjednáno oprávnění žalované měnit termíny výuky, včetně posunu ukončení semestru (ročníku). Takovéto skutkové zjištění však odvolací soud neučinil a uvedená otázka vychází z jiného skutkového stavu, než ze kterého vycházel odvolací soud. Dovolací soud ve svém rozhodování dospěl k ustálenému závěru, podle kterého skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu, dovolací soud je vázán skutkovým závěrem odvolacího soudu a přípustnost dovolání podle nemůže založit právní otázka, která je založena na vlastních skutkových závěrech dovolatele či na zpochybňování skutkových závěrů odvolacího soudu a na kritice hodnocení důkazů. Přípustnost dovolání podle ustanovení proto nemůže založit v dovolání formulovaná otázka vycházející z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. , ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. , ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. , či ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. , jež jsou veřejnosti dostupná, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na https://www.nsoud.cz).

Ačkoli žalovaná též namítla, že bylo rezignováno na řádný výklad studijního řádu, předpoklady přípustnosti dovolání ve vztahu k této námitce, tj. k otázce vztahující se k aplikaci výkladových pravidel při výkladu smlouvy o studiu, resp. studijního řádu, nevymezila (v rozporu s ) a v této části dovolání trpí vadou, kterou již nelze odstranit, neboť lhůta stanovená v již uplynula. Pro tuto vadu přitom nelze v dovolacím řízení pokračovat, tj. posoudit přípustnost dovolání v této části.

V otázce, zdali „lze dluh považovat za nesplnitelný v důsledku nemožnosti plnění v případě, že nebyly naplněny předpoklady nemožnosti plnění ve smyslu , tedy dluh lze splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určité době“, žalovaná předpokládá nemožnost plnění v situaci, kdy se podle ní o nemožnost plnění nejedná. Takovou otázku odvolací soud neřešil a na jejím řešení napadené rozhodnutí nezávisí. Přípustnost dovolání proto tato otázka nezakládá.

Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky, zdali „se může dlužník dostat do prodlení se splněním závazku, když se dluh stal nesplnitelným pro nemožnost plnění“, neboť na jejím řešení napadený rozsudek rovněž nezávisí. Žalovaná i při formulaci této otázky vychází z jiného skutkového stavu, než ze kterého vycházel odvolací soud. Podle žalované koronavirová pandemie a s ní spojená restriktivní opatření byla časově neohraničená, jednalo se o zcela nevyzpytatelné události a nařízení, které nebylo možné časově odhadnout, tedy překážku nikoli přechodné povahy, u níž nebylo možné očekávat, kdy pomine, zatímco odvolací soud vycházel z toho, že sama žalovaná počítala toliko s posunutím výuky na pozdější období, což se následně i stalo, a zjištění, že nebylo možné očekávat pominutí překážky v dohledné době, neučinil. Nepředvídatelnost a neovlivnitelnost odvolací soud vzal v úvahu při hodnocení dopadů změny okolností na závazek účastnic, avšak žádné skutkové závěry týkající se očekávatelnosti pominutí překážky bránící žalované ve splnění dluhu z časového hlediska z nich nedovozoval.

Prostřednictvím otázky, zdali „lze uzavřít, že částečné plnění (ve formě absolvování prvního semestru prvního ročníku) nemá pro věřitele (studenta) žádný význam, aniž by se touto problematikou odvolací soud podrobněji zabýval“, žalovaná právní otázku nevymezuje, nýbrž vytýká odvolacímu soudu nedostatečné odůvodnění napadeného rozsudku. Jedná se tak o námitku směřující do vad řízení nezahrnující otázku procesního práva, kterou by řešil odvolací soud a na jejímž řešení by napadené rozhodnutí záviselo. Taková námitka neodpovídá kritériím stanoveným v (vzhledem k není ani způsobilým dovolacím důvodem); přípustnost dovolání tudíž založit nemůže, i kdyby se soud vytýkaného procesního pochybení dopustil (srov. například závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. , či usnesení ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. ). Ustanovení věty druhé stanoví, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné. Přípustnost dovolání nemohou založit jen samotné námitky proti vadnému procesnímu postupu soudu.

Namítá-li žalovaná, že „otázka významu žalovanou žalobkyni poskytnutého plnění zůstala téměř nepovšimnuta“, podrobuje závěr odvolacího soudu kritice výlučně na základě skutečností, které odvolacím soudem zjištěny nebyly, tedy na základě jiného skutkového stavu, než zjištěného odvolacím soudem, na němž přípustnost dovolání založit nelze.

Namítá-li konečně žalovaná překvapivost napadeného rozsudku, jedná se rovněž o námitku vady řízení nezahrnující otázku procesního práva, která přípustnost dovolání nezakládá. Navíc výzva odvolacího soudu adresovaná žalované při jednání odvolacího soudu dne 6. 1. 2022 (správně dne 30. 11. 2021 – pozn. dovolacího soudu), od níž žalovaná překvapivost napadeného rozsudku odvozuje, je v souladu s následným postupem odvolacího soudu, který tvrzení žalované o datu obnovení výuky prvního ročníku formou prezenčního studia a o datu ukončení prvního ročníku zohlednil v rámci závěru o skutkovém stavu.

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ) dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu odmítl podle ustanovení pro nepřípustnost a zčásti pro vady.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. 3. 2023

JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu