Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2972/15

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Trávníčka, právně zastoupeného Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Otmíče 4, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2015 č. j. -25, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 10. 2015, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, neboť jím měl být zkrácen na svých ústavně zaručených právech, garantovaných Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Napadeným rozsudkem byl na základě kasační stížnosti žalovaného - Krajského úřadu Moravskoslezského kraje - zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 1. 2015 č. j. -27 a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

3. V odůvodnění své ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že jeho právní zástupce ústavní stížnost z důvodu časové zaneprázdněnosti doplní ve lhůtě 20 dnů.

4. Ještě dříve, než Ústavní soud přikročí k věcnému projednání ústavní stížnosti, musí přezkoumat splnění formálních požadavků kladených na takový návrh a v souvislosti s tím rovněž splnění podmínek řízení. V projednávané věci přitom dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

5. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy

ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.

6. Z výroku napadeného rozhodnutí je zřejmé, že řízení vedené před Krajským soudem v Ostravě bude pokračovat, přičemž tento soud se v jeho průběhu bude řídit právním názorem uvedeným v kasačním rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. V tomto řízení bude nepochybně rozhodováno o právech stěžovatele, přičemž stěžovatel má možnost svá tvrzení, nyní předkládaná k posouzení Ústavnímu soudu, doložit v řízení před krajským soudem.

7. Za této situace je tedy stále věcí obecných soudů, aby dostály své povinnosti chránit stěžovatelova základní práva a svobody ( y). V této souvislosti je třeba poznamenat, že ačkoliv je krajský soud ve svém dalším postupu vázán právními názory Nejvyššího správního soudu, není jimi "svázán" potud, pokud má dostát ochraně základních práv a svobod stěžovatele. Proto by rozhodnutí o ústavní stížnosti v době, kdy před správními soudy řízení nadále pokračuje, bylo v kontrapozici s formální i materiální dimenzí subsidiarity ústavní stížnosti (obdobně např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 29. 7. 2013, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

8. Z toho důvodu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout pro nepřípustnost dle ustanovení , o Ústavním soudu. Ústavní soud k odmítnutí ústavní stížnosti přistoupil i přesto, že ústavní stížnost vykazovala některé formální vady (např. nebyla přiložena plná moc), avšak vzhledem k důvodu jejího odmítnutí nepovažoval za nezbytné vyzývat stěžovatele k odstranění jejích vad (kterých si ostatně byl stěžovatel vědom, ale v avizované dvoutýdenní lhůtě je přesto neodstranil), neboť ani jejich případné odstranění by nemohlo závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti změnit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2015

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj