Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 17/2022

30 Cdo 17/2022-307

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobců a) T. R., nar. XY, a b) H. R. Š., nar. XY, obou bytem v XY, obou zastoupených Mgr. Zuzanou Candigliotou, advokátkou se sídlem v Brně, Burešova 615/6, proti žalované České republice – Ministerstvu zdravotnictví, se sídlem v Praze 2, Palackého náměstí 375/4, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2021, č. j. -273, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobci

jsou povinni

společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobci se po žalované domáhali náhrady nemajetkové újmy, která jim měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v umožnění protiprávních reklam na vakcíny v rozporu s legislativou Evropské unie, čímž mělo dojít k protiprávnímu zásahu do jejich osobnostních a základních lidských práv jako rodičů, kdy by sami měli mít právo rozhodnout o nezbytnosti očkování dítěte dle svého vědomí a svědomí. Žalobci však nepodlehli protiprávní reklamě na vakcíny a svoji dceru Ž. s odkazem na své svědomí nenechali očkovat. Nemajetková újma žalobců měla spočívat ve skutečnosti, že žalobci jsou vystaveni reklamě, kterou právo neumožňuje, přičemž ze strany jejich okolí ovlivněného reklamou je vytvářen nátlak a ovlivňování žalobců ve prospěch očkování, tedy nucení k činnosti, která je v rozporu s jejich svědomím a názorem.

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně svým rozsudkem ze dne 3. 12. 2020, č. j. -249, zamítl žalobu v části požadavku žalobců na veřejnou omluvu za umožnění protiprávní reklamy na vakcíny v rozporu s legislativou Evropské unie (výrok I) a uložil žalobcům společně a nerozdílně zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. 5. 2021, č. j. -273, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a uložil žalobcům společně a nerozdílně zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci v rozsahu výroku I včasně podaným dovoláním ( ), které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl.

Odvolací soud postavil zamítnutí žaloby mimo jiné na tom, že žalobci neunesli břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran konkrétních skutečností, ze kterých by bylo možné dovodit vznik nemajetkové újmy na jejich straně (viz bod 16 napadeného rozsudku a tam uvedený odkaz odvolacího soudu na to, že byl připraven ohledně zmíněných skutečností poučit žalobce podle a 3 , k čemuž však nedošlo, neboť se žalobci ani jejich zástupkyně bez omluvy nedostavili k jednání odvolacího soudu). Tento závěr dovolatelé věcně nenapadají a ani napadnout nemohou, neboť otázka absence okolností, které mohly vést ke vzniku újmy žalobců, je otázkou skutkovou, již nelze v dovolacím řízení zpochybnit ( a 6 ).

Na dalších žalobci vymezených otázkách rozhodnutí odvolacího soudu (výlučně) nestojí. Jestliže obstál prvý důvod, pro nějž odvolací soud nároku žalobců nevyhověl (tj. neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního stran jejich újmy), nemůže žádný další dovolací důvod (zda čl. 88 odst. 1 a 4 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. 11. 2001 zakládá dostatečně určitý, přesný a bezpodmínečný závazek členskému státu chránit spotřebitele před masivním šířením reklam na léčivé přípravky vázané na předpis a rovněž ochranu zájmů spotřebitelů a jejich možnost se bránit v případě, kdy dochází k porušování uvedené povinnosti státu; jaký je správný výklad pojmu „vakcinační akce“ v uvedené směrnici; zda je třeba se při schvalování vakcinačních akcí zabývat výhodami a riziky očkování pro spotřebitele a odborně odůvodnit, proč je vakcinační akce v zájmu spotřebitelů, a zda je třeba zabývat se i obsahem vakcinační akce a tím, jaké informace a jakou formou budou šířeny směrem k veřejnosti) naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle , neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobců nijak projevit, což činí jejich dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Není-li dovolání přípustné v části, k níž se vztahuje též návrh žalobkyně na předložení předběžných otázek Soudnímu dvoru Evropské unie, pak není možné, aby se jím Nejvyšší soud dále zabýval.

K vadám řízení, včetně tvrzeného porušení práva na spravedlivý proces a nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu, nemohl Nejvyšší soud přihlédnout, neboť k namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle jen tehdy, je-li dovolání přípustné.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle , části věty před středníkem a a zavázal žalobce, jejichž dovolání bylo odmítnuto, společně a nerozdílně k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle (viz čl. II bod 1 ve spojení s čl. VI ) ve výši 300 Kč ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 3. 2023

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu