Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 917/2022

25 Cdo 917/2022-270

USNESENÍ

AAAAA (pseudonym)

Základní škola a mateřská škola Karla Svolinského, Kunčice pod Ondřejníkem, příspěvková organizace

, IČO 64120473, se sídlem Kunčice pod Ondřejníkem 626, 739 13 Kunčice pod Ondřejníkem, zastoupená Mgr. Jiřím Kubalou, advokátem se sídlem Josefa Václava Sládka 35, 738 01 Frýdek-Místek, o ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2021, č. j. -221, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Jiřího Kubaly.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 31. 8. 2020, č. j. -182, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované omluvy (výrok I) a zaplacení nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč (výrok II), a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce dne 25. 5. 2017 při zápasu ve třídě zranil kopnutím či úderem kolene do hlavy spolužáka BBBBB (pseudonym), který byl se zraněním hlavy hospitalizován v nemocnici. Po provedení vlastního šetření žalovanou a po projednání v pedagogické radě dne 21. 6. 2017, byla opatřením ze dne 21. 6. 2017 žalobci uložena důtka ředitele školy za to, že „nerespektoval povinnosti a pravidla vnitřního režimu školy, které vyplývají ze školního řádu (za ublížení na zdraví spolužákovi)“. Žalovaná uložení důtky ředitele školy žalobci oznámila jeho zákonným zástupcům, zveřejnila v internetovém informačním systému a přednesla před spolužáky žalobce ve třídě. Policie ČR, která ve věci prováděla šetření, věc dne 9. 8. 2017 odložila s tím, že není dáno podezření z přestupku. Na základě opakovaných stížností zákonných zástupců žalobce prováděla šetření ve věci i Česká školní inspekce. V odpovědi ze dne 24. 11. 2017 konstatovala, že důtka ředitele školy nebyla udělena správně, neboť ředitel školy neakceptoval závěry Policie ČR o odložení věci a důtku nezrušil, a žalované vytkla i nedostatky v přepisu ručně psaných výpovědí žáků a rodičů. Na to žalovaná reagovala oznámením ze dne 24. 1. 2018 o uložení výchovného opatření – důtky ředitele školy žalobci (za totéž jednání), přičemž v něm oproti původnímu textu uvedla, že se jedná o výchovné opatření, a změnila ustanovení, podle něhož bylo opatření uloženo. Současně o tom informovala zákonné zástupce žalobce a uložení výchovného opatření vyznačila v katalogovém listu žáka. Poté následovaly další stížnosti zákonných zástupců žalobce adresované České školní inspekci, která věc uzavřela sdělením ze dne 15. 6. 2018, že důtky ředitele školy ze dne 21. 6. 2017 a ze dne 24. 1. 2018 jsou obsahově věcně totožné stejnopisy s odvoláním na projednání v pedagogické radě dne 21. 6. 2017 a nejde o uložení další důtky ve stejné věci. Po právní stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že není oprávněn přezkoumávat uloženou ředitelskou důtku a v důsledku platně uložené důtky (kázeňského opatření) nelze žalobci přiznat žádný z nároků za tvrzený zásah do jeho osobnostních práv. Při přepisu výpovědi žalobce a některých rodičů došlo ke zkreslení a pozměnění jejich výpovědí, avšak Policie ČR měla k dispozici obě verze protokolu a nebylo zjištěno, že by žalovaná provedla šetření události neobjektivně s úmyslem žalobce poškodit. Uzavřel, že žalobce neprokázal, že by mu udělenou ředitelskou důtkou a šetřením události byla způsobena újma na jeho vážnosti, cti a dobré pověsti, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

K odvolání obou účastníků Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. 6. 2021, č. j. -221, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil (výrok I), změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žalobci uložil povinnost nahradit část nákladů řízení žalované (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III). Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a po právní stránce věc posoudil podle a , (dále jen „o. z.“), příslušných ustanovení , školského zákona, a prováděcí vyhlášky k němu č. Uzavřel, že škola je povinna šetřit úrazy svých žáků i případnou šikanu a řešit a případně postihovat porušení školního řádu ( , a školského zákona). Výkon zákonem uložené povinnosti či výkon práva sám o sobě vylučuje neoprávněnost zásahu do osobnostních práv. Důtka ředitele by představovala zásah ve smyslu o. z. pouze pokud by byla zcela zjevným neodůvodněným excesem školy při výkonu jejích práv a povinností s velmi intenzivním dopadem do sféry poškozeného. Udělení ředitelské důtky za to, že žalobce kopl či udeřil kolenem spolužáka do hlavy tak, že musel být hospitalizován (byť jen na pozorování), nelze považovat za zjevný exces. Přestože nebyla ředitelská důtka odůvodněna, vzhledem k šetření policie i České školní inspekce neexistují pochybnosti o tom, za jaké jednání byla žalobci uložena. Neodůvodnění důtky je sice vadou, ale za daných okolností nikoli tak podstatnou, aby bylo možno dovodit její zjevnou nedůvodnost. Odvolací soud dále uzavřel, že došlo sice ze strany školy ke zkreslení výpovědí při přepisu z ručně psané do elektronické podoby, nemělo to však vliv na šetření policie, která měla k dispozici i originální ručně psané záznamy, a nic to nemění na podstatě věci z hlediska výchovných opatření s ohledem na zjištěný skutkový stav. Udělená ředitelská důtka není natolik intenzivním zásahem do osobnosti žalobce, který by překračoval běžné životní nepříjemnosti nebo běžně objektivně společností akceptované normy soužití a nejde o exces z výkonu práv a povinností žalované, který by zakládal neoprávněnost případného zásahu. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé jako správný potvrdil, byť nikoli z důvodu neprokázání utrpěné újmy žalobce, ale z důvodu nezjištění neoprávněného zásahu ze strany žalované jako nezbytného předpokladu odpovědnosti za zásah do osobnostních práv.

Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku I napadl žalobce dovoláním. Jeho přípustnost spatřuje v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené otázce, zda výkon práva sám o sobě vylučuje neoprávněnost zásahu. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že soudy vyzdvihovaly zanedbatelnost újmy žalobce a bagatelizovaly porušení zákonných povinností žalovanou. Navíc se neřídily závěry České školní inspekce, která shledala pochybení žalované a jejíž rozhodnutí má být pro soud závazné. Žalovaná manipulovala šetření události, vytvářela falešné podklady pro rozhodování pedagogické rady, vědomě šířila nepravdivé údaje o dovolateli a zaslala Policii ČR zfalšované výpovědi žalobce i dalších osob. Navíc má dovolatel ve vztahu k žalované postavení slabšího subjektu, a proto by měl požívat ze strany orgánů veřejné moci zvýšené ochrany. Zdůrazňuje, že zásah nespatřoval pouze v udělení důtky, ale i ve veškerém protiprávním jednání žalované popsaném výše. Pokud soudy neučinily závěr o tolerování zápasů žalovanou, pochybily při hodnocení provedených důkazů, neboť na vědomost školy o zápasech ukazuje položení koberce v zadní části třídy. Žalovaná měla zrušit ředitelskou důtku už z toho důvodu, že v ní chybí popis jednání dovolatele a bližší odůvodnění. Dovolatel rovněž poukazuje na rozporuplné odůvodnění napadeného rozhodnutí. Odvolací soud konstatoval absenci neoprávněného zásahu ze strany žalované, avšak při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle v rozporu s tímto závěrem zohlednil, že k nevhodným aktivitám žáků docházelo dlouhodobě, tyto aktivity mohla žalovaná odhalit dříve, Česká školní inspekce shledala pochybení žalované při šetření úrazu a udělení důtky, došlo k nepřesnému přepisu a pozměnění výpovědí dovolatele, dovolatel jednal neúmyslně, nedošlo k vážnému zranění spolužáka a že mezi žalobcem a spolužákem mělo jít o jediný řešený incident. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že nijak nepochybila. Pokud by udělené kázeňské opatření nezasáhlo osobní sféru žalobce, minulo by se účinkem. Z její strany se nejednalo o exces, což odvolací soud ve svém rozhodnutí řádně odůvodnil. Dovolání označila za zjevně bezdůvodné a navrhla jeho odmítnutí.

Nejvyšší soud posoudil dovolání podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022, (dále jen „ “), a jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátem ve smyslu , shledal, že dovolání žalobce není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Žalobce se v řízení mimo jiné domáhal relutární náhrady za způsobenou nemajetkovou újmu ve výši 20 000 Kč, která však nepřevyšuje limit stanovený v Dovolání proti tomuto nároku je proto nepřípustné a dovolací soud je podle věty první odmítl.

Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění samotného hodnocení důkazů soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání podle (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč., včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč.). Na nesprávnost hodnocení důkazů totiž lze usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění soudu, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatel od 1. 1. 2013 k dispozici nemá. V podstatě se dovolatel domáhá přezkumu skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí; nesprávnost právního posouzení odvozuje nikoliv z mylné aplikace práva, nýbrž proto, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž on nesouhlasí. Jestliže dovolatel právní posouzení buduje na vlastních skutkových závěrech (že žalovaná předem dohodnuté zápasy mezi žáky tolerovala a věděla o nich, manipulovala šetření události, vytvářela falešné podklady pro rozhodování pedagogické rady, vědomě šířila nepravdivé údaje o dovolateli a že spolužák BBBBBB vůbec nebyl zraněn) odlišných od závěrů, k nimž dospěl odvolací soud, neuplatňuje způsobilý dovolací důvod ( ).

Předpokladem povinnosti odčinit nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby je existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení, nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě. Tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a dotčením osobnostní sféry fyzické osoby. Avšak některé zásahy, byť se zdánlivě jeví tak, že odporují objektivnímu právu, není možno posuzovat jako neoprávněné, a to pro existenci okolností vylučujících neoprávněnost zásahu. Jde o případy, kdy k zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo při výkonu jiného subjektivního práva stanoveného zákonem, popřípadě, kde jiný subjekt plnil právní povinnost, kterou mu uložil zákon. Zde, pokud nejsou překročeny zákonem stanovené meze, jde o situace, kdy nad individuálními zájmy jednotlivých fyzických osob, do jejichž osobnosti je zasahováno, převládá závažnější, významnější a funkčně vyšší zvláštní veřejný zájem. Takovýto zásah podmíněný příslušnou zákonnou úpravou však zůstává povoleným za předpokladu, že se stal přiměřeným způsobem a zároveň není-li v rozporu s takovými oprávněnými zájmy fyzické osoby, na kterých je třeba s ohledem na zajištění elementární úcty k důstojnosti její osobnosti trvat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2004, sp. zn. , uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále jen „Soubor“, pod C 3188). Zásah je třeba vždy posuzovat v kontextu s okolnostmi, za nichž k němu došlo, a dále s přihlédnutím k funkci, kterou výkon dotčených práv či povinností plní (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2010, Cpjn 13/2007, uveřejněné pod číslem rozh. obč.).

Právě z těchto závěrů odvolací soud při svém rozhodování vycházel. Podle skutkových zjištění (jež podle nepodléhají dovolacímu přezkumu) žalobce při zápasu ve třídě způsobil svému spolužákovi zranění, což si vyžádalo hospitalizaci v nemocnici. Za toto jednání mu bylo uloženo výchovné opatření v podobě důtky ředitele, protože žalobce nerespektoval školní řád a ublížil na zdraví spolužákovi. Povinností žalované školy bylo vyšetřit úraz žáka BBBBB a bylo-li zjištěno, že jej způsobil žalobce jednáním, které porušuje školní řád, takové porušení postihnout přiměřeným výchovným opatřením. K tvrzenému zásahu do osobnostních práv žalobce došlo tedy v rámci tzv. zákonné licence, tedy výkonu zákonem stanovených oprávnění (resp. povinností) žalované školy, která vylučují neoprávněnost zásahu. Závěru odvolacího soudu, že žalovaná šetřením zranění žáka a uložením důtky realizovala své zákonné právo (povinnost), tak nelze ničeho vytknout. K tvrzenému zásahu do osobnostních práv žalobce pak došlo přiměřeným způsobem; samo výchovné opatření mělo přiměřenou formu, šetření události probíhalo běžným způsobem (výpověďmi osob). Došlo sice k dílčím pochybením, na základě nichž však nelze usuzovat na překročení zákonem stanovených mezí žalovanou a už vůbec ne na úmysl žalobce poškodit. Z těchto důvodů nelze ničeho vytknout ani závěru soudu, že obsahem ani formou jednání nedošlo ze strany žalované k excesu. Dovodil-li v projednávané věci odvolací soud, že jsou dány okolnosti vylučující neoprávněnost zásahu žalované do osobnostních práv žalobce, je tento závěr plně v souladu s ustálenou praxí dovolacího soudu, nejedná se o otázku dosud neřešenou a není důvodu, aby byla posouzena jinak.

Došlo-li k tvrzenému zásahu do osobnostních práv žalobce v rámci výkonu zákonem stanovených oprávnění žalované, jsou další námitky žalobce bezpředmětné. Udělení ředitelské důtky je zcela v kompetenci ředitele školy, který není povinen uložené kázeňské opatření rušit nebo měnit, byť Česká školní inspekce shledala v postupu školy pochybení. K námitce dovolatele, že žalobci jako žáku školy by měla být ze strany soudu poskytnuta větší míra ochrany jako slabšímu subjektu, lze odkázat na výše uvedenou judikaturu. V projednávané věci jde o řízení o ochranu osobnosti, kde povinnost odčinit nemajetkovou újmu vzniká pouze při současném splnění tří předpokladů – musí být zjištěno, že bylo zasaženo do osobnosti účastníka, že zásah byl neoprávněný a že mezi takovým zásahem a dotčením osobnostní sféry účastníka je dána příčinná souvislost. Jestliže soud dovodil, že zásah nebyl neoprávněný, nelze žalobě vyhovět, ať se jedná o jakoukoli fyzickou osobu.

Jelikož dovolací soud neshledal dovolání přípustným, nezabýval se dovolatelem tvrzenou vadou řízení spočívající ve vnitřní rozpornosti napadeného rozhodnutí (srov. věta druhá ).

Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle jako nepřípustné odmítl.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (exekuci).

V Brně dne 29. 3. 2023

JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu