Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3887/2022

30 Cdo 3887/2022-37

USNESENÍ

M. R.,

České advokátní komoře,

se sídlem v Praze 1, Národní 118/16, o zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2022, č. j. -15, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud prvního stupně usnesením ze dne 15. 2. 2022 (pozn. správně 15. 3. 2022), č. j. -10, odmítl žalobu žalobkyně ze dne 20. 1. 2022 (výrok I) a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).

Žalobkyně se domáhala zaplacení výše uvedené částky jako náhrady újmy, jež jí měla být způsobena nevyřízením žádosti podané u České advokátní komory o určení advokáta k podání ústavní stížnosti. Jako žalovanou označila „Českou republiku, za kterou jedná Česká advokátní komora se sídlem Národní 118/16, Praha 1, identifikační číslo 66000777“. Na výzvu ze strany soudu prvního stupně k opravě žaloby (aby bylo upřesněno, vůči komu je nárok uplatňován, zda vůči České republice, nebo České advokátní komoře) žalobkyně nereagovala.

Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním. Nejvyšší soud však toto dovolání podle , 2 , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl.

Otázka, zda při „nejasném vymezení strany žalované v žalobě je soud povinen posoudit, kdo je stranou žalovanou, podle skutečného obsahu žaloby“, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Námitka dovolatelky, jejíž podstatou je výtka, že odvolací soud pochybil, nezohlednil-li skutkové okolnosti žaloby při posouzení toho, vůči komu vznáší žalobkyně svůj nárok, je namítanou vadou řízení, k níž však dovolací soud přihlíží podle jen tehdy, je-li dovolání přípustné.

Pouze na vysvětlenou lze doplnit, že závěr odvolacího soudu, že pokračování řízení brání vada, která spočívá „v absenci jednoznačné a určité identifikace žalované, když Česká republika a Česká advokátní komora jsou dvě rozdílné osoby (…)“, je v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2015, sp. zn. , na které žalobkyně sama odkazuje, neboť podle jeho závěrů soud sice posuzuje procesní úkony podle jejich obsahu, ale jen tehdy, jsou-li dostatečně určité a srozumitelné. V ustanovení se soudu ukládá posuzovat procesní úkon účastníka bez zřetele k tomu, jak jej účastník označil nebo zda jej vůbec označil, neumožňuje mu však, aby „domýšlel“ obsah úkonu nebo z obsahu úkonu činil závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají.

Přípustnost dovolání nezakládá ani odkaz žalobkyně na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. 1/2004 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, neboť toto rozhodnutí se zabývalo nedostatkem údaje o sídle žalovaného a jeho právní formě, jež nebránily soudu pokračovat v řízení. V nyní posuzované věci však odvolací soud posuzoval jinou otázku – nemožnost pokračování řízení pro neurčitost označení toho, kdo má být žalovaným; proto se odvolací soud nemohl od citovaného rozhodnutí odchýlit.

Závěrem lze připomenout, že ačkoliv právní zástupce žalobkyně v doplnění dovolání jednoznačně označil jako žalovanou Českou advokátní komoru, je pro rozhodnutí dovolacího soudu rozhodující stav v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu ( ).

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 3. 2023

JUDr. Pavel Simon předseda senátu