Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3386/2022; 30 Cdo 424/2023

30 Cdo 3386/2022-23530 Cdo 424/2023

USNESENÍ

a) K. Č.

, nar. XY, bytem XY,

b) J. N.

, nar. XY, bytem XY,

c) M. P.

, nar. XY, bytem XY,

d) R. K.

, nar. XY, bytem XY

, e) M. V.

, nar. XY, bytem XY,

f) J. S.

, nar. XY, bytem XY,

g) J. D.

, nar. XY, bytem XY,

h) E. S.

, nar. XY, bytem XY,

ch) M. H.

, nar. XY, bytem XY,

i) T. M.

, nar. XY, bytem XY a

j) D. Š.,

nar. XY, bytem XY, všech zastoupených Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, proti žalované

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o omluvu a zaplacení zadostiučinění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. a sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2022, č. j. -129, takto:

I. Věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. a se spojují ke společnému projednání a rozhodnutí s tím, že budou nadále vedeny pod sp. zn. . Dovolací řízení sezastavuje ve vztahu k žalobcům a), b), c), d), e), f), g), h), ch) a i). III. Dovolání žalobce j) seodmítá.IV. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobci se žalobou domáhali po žalované omluvy a zaplacení individuálně vyčísleného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla vzniknout v důsledku plošného zveřejňování údajů o jeho majetku, příjmech a závazcích podle , o střetu zájmů, ve znění , a to z důvodu působení žalobců jako veřejných funkcionářů, čímž mělo dojít k zásahu do jejich práv na ochranu soukromí, ačkoliv nálezem ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. (dále jen „předmětný nález Ústavního soudu“), Ústavní soud protiústavnost této úpravy potvrdil.

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 28. 1. 2022, č. j. -69, žaloby žalobců a) až i) zamítl v plném rozsahu (výrok I až XX) a uložil žalobcům a) až i) nahradit žalované náklady řízení (výrok XXI až XXX). Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně dále rozsudkem ze dne 2. 2. 2022, č. j. -75, zamítl návrh žalobce j) na přerušení řízení (výrok I), zamítl žalobu žalobce j) v plném rozsahu (výrok II) a uložil žalobci j) nahradit žalované náklady řízení (výrok III).

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 26. 4. 2022, č. j. -129, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 28. 1. 2022 (výrok I rozsudku odvolacího soudu), odmítl odvolání proti výroku I rozsudku soudu prvního stupně ze dne 2. 2. 2022 a v rozsahu výroku II a III tento rozsudek potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a dále uložil žalobcům a) až i) rovným dílem zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 572,73 Kč a žalobci j) zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 327,27 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali všichni žalobci včasné dovolání, která však podáními ze dne 30. 11. 2022 [žalobce a)], ze dne 4. 1. 2023 [žalobci c), f) a ch)], ze dne 11. 1. 2023 [žalobce d)], ze dne 31. 1. 2023 [žalobce e)], ze dne 17. 1. 2023 [žalobci b) a h)], ze dne 25. 1. 2023 [žalobce i)] a ze dne 30. 1. 2023 [žalobce g)] vzali žalobci a), b), c), d), e), f), g), h), ch) a i) zpět. Žalobci a), b), c), d), e), f), g), h), ch) a i) svá dovolání vzali zpět opětovně i společným podáním ze dne 16. 2. 2023. Tato věc, předložená dovolacímu soudu Obvodním soudem pro Prahu 2, kde byla vedena pod sp. zn. , je u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. . Vedle toho byla dovolacímu soudu předložena Obvodním soudem pro Prahu 2 věc vedená u něj pod sp. zn. , která je u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. a týká se stejných dovolatelů a stejného napadeného rozhodnutí.

Nejvyšší soud výše uvedené věci spojil z důvodu hospodárnosti ke společnému dovolacímu řízení (srov. bod I výroku tohoto usnesení) podle .

Nejvyšší soud v dovolacím řízení dále postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “.

Podle ustanovení věta druhá vezme-li dovolatel dovolání zcela zpět, dovolací soud řízení zastaví.

Nejvyšší soud v souladu s větou druhou zastavil dovolací řízení ve vztahu k žalobcům a), b), c), d), e), f), g), h), ch) a i), neboť tito žalobci vzali zpět dovolání proti v záhlaví citovanému rozsudku odvolacího soudu podáními ze dne 30. 11. 2022, ze dne 4. 1. 2023, ze dne 11. 1. 2023, ze dne 31. 1. 2023, ze dne 17. 1. 2023, ze dne 25. 1. 2023, ze dne 30. 1. 2023 a společně opětovně i ze dne 16. 2. 2023.

Dovolání žalobce j) Nejvyšší soud podle ustanovení odmítl.

Dovolání žalobce j) v části směřující proti výroku II napadeného rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání žalobce j) proti výroku I rozsudku soudu prvního stupně ze dne 2. 2. 2022, není podle přípustné, neboť dovolání není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle Dle žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout mj. pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání.

Dovolání žalobce j) v části směřující proti výroku II napadeného rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok III rozsudku soudu prvního stupně ze dne 2. 2. 2022, č. j. -75, a v části směřující proti výroku III napadeného rozsudku odvolacího soudu, není podle přípustné, neboť těmito výroky bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

Žalobce v dovolání vymezil několik právních otázek, které podle něj dosud nebyly v rozhodovací činnosti dovolacího soudu řešeny, tedy zda plošné zveřejnění údajů o majetku, příjmech a závazcích žalobkyně podle platného a účinného znění zákona o střetu zájmů Ministerstvem spravedlnosti, které bylo následně shledáno protiústavním, přestavuje nesprávný úřední postup dle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“ nebo „ “), a to jednak před prohlášením této právní úpravy za protiústavní předmětným nálezem Ústavního soudu a jednak po dobu trvání odkladu vykonatelnosti tohoto nálezu, a zda nárok na odškodnění za zásah do základních práv žalobkyně může být založen přímou aplikovatelností čl. 8 odst. 1 a 2 ve spojení s čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolů č. 3, 5 a 8, publikované pod č. 209/1992 Sb. (dále jen „Úmluva“) a a 10 d, vyhlášené pod č. (dále jen „ “). Takto vymezené otázky však nemohou přípustnost dovolání podle založit, neboť při jejich řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, přičemž není významné, že se tato judikatura ustálila až poté, co ve věci rozhodl odvolací soud (vychází se zde z incidentní retrospektivy nových právních názorů).

V rozsudku ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. (citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz a rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v době do vydání předmětného derogačního nálezu Ústavního soudu (11. 2. 2020) bylo Ministerstvo spravedlnosti jako orgán veřejné moci povinno postupovat dle platné a účinné právní úpravy a v souladu s § 13 odst. 3 zákona o střetu zájmů a v rozsahu stanoveném § 14b odst. 1 písm. a) až c) zákona o střetu zájmů prostřednictvím veřejné datové sítě umožňovat nahlížení do registru oznámení veřejných funkcionářů uvedených v § 2 odst. 1 tohoto zákona (dále jen „političtí veřejní funkcionáři“) bez předchozí žádosti, neboť do vydání předmětného nálezu Ústavního soudu si Ministerstvo spravedlnosti jako orgán veřejné moci nebylo oprávněno učinit samo závěr o protiústavnosti této právní úpravy (části zákona o střetu zájmů), který je vyhrazen Ústavnímu soudu. V době od vydání předmětného nálezu (11. 2. 2020) do 6. 11. 2020 (tvrzené ukončení plošného zveřejňování) sice aplikací § 13 odst. 3, ve spojení s Ústavním soudem od 1. 1. 2021 zrušeným § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů, došlo ze strany Ministerstva spravedlnosti k zásahu do základního práva žalobce, a to do práva na soukromí, resp. na informační sebeurčení, neboť způsob zpřístupňování údajů z registru oznámení u politických veřejných funkcionářů spočívající v přímém zveřejnění údajů není pro dosažení sledovaného legitimního cíle zákona o střetu zájmů potřebný, tento úřední postup však stále nepředstavoval nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, neboť tento zásah nedosahoval takové intenzity, aby odůvodňoval aplikaci nosných důvodů předmětného nálezu Ústavního soudu již v době před jeho vykonatelností. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí rovněž uzavřel, že k závěru o nesprávnosti úředního postupu Ministerstva spravedlnosti, resp. o vzniku nároku na zadostiučinění za něj, nelze dospět ani prostřednictvím žalobcem prosazované přímé aplikovatelnosti a 2, ve spojení s Úmluvy a a 10 y, zabývajících se ochranou soukromí, neboť tyto články nezakládají přímý nárok na odškodnění (zadostiučinění) za zásah do takového práva. Takový nárok je založen y a dále právní úpravou , v jehož intencích je třeba nárok žalobce posuzovat s tím, že při posuzování, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu dle OdpŠk, je třeba se (po vyslovení neústavnosti právní úpravy Ústavním soudem) zásahem do práva na soukromí a jeho intenzitou zabývat, což Nejvyšší soud ve zmiňovaném rozhodnutí též učinil a dospěl k závěru, že zásah nebyl natolik intenzivní, aby neaplikování protiústavní právní normy ještě před vykonatelností předmětného nálezu Ústavního soudu odůvodnil.

Tyto závěry Nejvyššího soudu následně potvrdil i Ústavní soud ve stanovisku pléna ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. , vydaném v reakci na závěry uvedené v žalobcem odkazovaném nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2022, sp. zn. . V tomto stanovisku pléna Ústavní soud uzavřel, že předmětný nález Ústavního soudu neměl za následek nezákonnost postupu Ministerstva spravedlnosti, které jako správce registru oznámení v období od vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů do dne jeho vykonatelnosti dále umožňovalo podle § 13 odst. 3 věty první a druhé zákona o střetu zájmů každému bezplatně nahlížet do registru oznámení prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti v rozsahu stanoveném uvedeným zrušeným ustanovením. Dále Ústavní soud konstatoval, že samotné umožnění nahlížení do oznámení veřejných funkcionářů uvedených v § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů v období do 31. 12. 2020 způsobem podle § 13 odst. 3 věty první a druhé zákona o střetu zájmů, tedy bezplatně prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti v rozsahu stanoveném v § 14b odst. 1 písm. a) až c) zákona o střetu zájmů, nezakládá právo těchto veřejných funkcionářů vůči státu na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk.

Výše uvedené se beze zbytku vztahuje i na nyní řešený případ, neboť skutkové okolnosti obou těchto případů se v zásadě neliší. Odvolací soud tedy věc posoudil v souladu s výše uvedenými závěry přijatými v judikatuře Nejvyššího soudu a rovněž v souladu se stanoviskem pléna Ústavního soudu.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle věty první ve spojení s a věty první, odst. 3 a zavázal žalobce a), b), c), d), e), f), g), h), ch) a i), kteří vzali podané dovolání zcela zpět, čímž z procesního hlediska zavinili zastavení dovolacího řízení, a žalobce j), jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem, neboť žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem a nedoložila výši svých hotových výdajů. Žalované tedy byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů podle za jeden úkon ve výši 300 Kč [ ve spojení s ].

Na soudu prvního stupně nyní bude, aby v souladu s a 5 , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl o vrácení poměrné části zaplacených soudních poplatků z dovolání jednotlivým žalobcům a), b), c), d), e), f), g), h), ch) a i).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 16. 3. 2023

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu