Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2720/2021

25 Cdo 2720/2021-216

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: Blue Sky Service, s. r. o., IČO 26311666, se sídlem Letiště Brno – Tuřany 904/1, Brno, zastoupená Mgr. Zbyškem Jarošem, advokátem se sídlem Pobočná 1395/1, Praha 4, proti žalovanému: K. A., narozený XY, bytem XY, Monacké knížectví, zastoupený JUDr. Danielem Ševčíkem, Ph.D., advokátem se sídlem Kobližná 47/19, Brno, o 237 378,44 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2021, č. j. -199, takto:I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 4. 2021, č. j. -199, potvrdil rozsudek ze dne 27. 9. 2019, č. j. -164, kterým Městský soud v Brně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 237 378,44 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud též rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalobce se po žalovaném domáhal náhrady škody na vrtulníku Robinson R44, reg. značky XY, (dále jen „vrtulník“), kterou mu měl žalovaný způsobit dne 4. 3. 2017. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že účastníci řízení spolu dne 6. 7. 2013 uzavřeli Smlouvu o provádění zdokonalovacích a kondičních letů (dále jen „Smlouva“) v FTO CZ/017 – letecké škole Blue Sky Service s. r. o., přičemž žalovaný možnosti zvyšování leteckých dovedností na základě tohoto závazkového vztahu využíval opakovaně. Na den 4. 3. 2017 si objednal let vrtulníkem, který jako držitel pilotní licence pilotoval sám. Nedodržel však správný postup podle příručky RTR 462 při spouštění motoru, v důsledku čehož došlo k posunutí ventilátoru a poškození helikoptéry, kterou pak žalobkyně na své náklady nechala opravit u společnosti DARA-AIR, spol. s r. o. Náklady na opravu pak požadovala po žalovaném s ohledem na čl. III B Závazky klienta, bod 6, písm. c) Smlouvy, kde se uvádí: Klient bere na vědomí, že vrtulník není havarijně pojištěn, v případě, že vznikne pronajímateli v důsledku chybného jednání, chybné pozemní nebo letecké činnosti škoda způsobená klientem (nebo osobou jím pověřenou), je tento povinen škodu po vyčíslení a prokázání v plném rozsahu uhradit, případně nést veškeré následky svého jednání. Pro účely této smlouvy se za chybné jednání, chybnou pozemní a leteckou činnost taxativně považuje: (…) c) provozovat vrtulník nad rámec letové příručky RTR 462 (…). V článku II Smlouvy bylo specifikováno, že poskytovatel kondičních letů (žalobkyně) je provozovatelem vrtulníku. Odvolací soud uzavřel, že v dané věci došlo k naplnění základního předpokladu povinnosti k náhradě škody, tj. újmy, která je přičitatelná jednání smluvního partnera (žalovaného) s ohledem na zmíněné smluvní ujednání. Žalobkyně je pak ve sporu aktivně věcně legitimovaná, neboť je oprávněnou osobou ze Smlouvy.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání s tím, že „napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení hmotné otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to zda ochrana nároků držitele svědčí i provozovateli“. Žalovaný má za to, že se soudy dopustily nesprávného právního posouzení, když uvedly, že žalobkyně jako provozovatel vrtulníku má stejná oprávnění jako jeho vlastník. Namítá, že provozovatel není držitel, který vykonává právo pro sebe, ale jen detentor, který má věc oprávněně u sebe, ale nevykonává pro sebe absolutní majetková práva. Oprávnění držitele podle něj nemohou svědčit i provozovateli, jelikož se jedná o dvě naprosto odlišné právní kategorie. Ochrana nároků držitele je kategorií absolutního majetkového práva ze zákona, naproti tomu nároky provozovatele spadají pod kategorii relativního majetkového práva ze smlouvy. Žalovaný nesouhlasí s tím, že je žalobkyně oprávněným držitelem a může se tak domáhat po žalovaném náhrady škody na předmětném vrtulníku. K uplatnění nároku na náhradu škody žalobkyně není aktivně věcně legitimovaná, jelikož k tomuto je oprávněn pouze vlastník předmětného vrtulníku jakožto poškozený. Pokud žalobkyně vynaložila náklady na opravu vrtulníku, pak jde o vztah mezi ní a jeho vlastníkem. Navrhl proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), řádně zastoupenou advokátem ve smyslu , avšak není podle přípustné.

Dovolatel brojí proti závěru o aktivní věcné legitimaci žalobkyně ve sporu na základě jím vymezeného dovolacího důvodu ve smyslu , zda ochrana nároků držitele vrtulníku svědčí i jeho provozovateli. Zcela tím však pomíjí skutečnost, že právní závěr o tom, že provozovatel vrtulníku má stejná práva jako vlastník, neboť je jeho oprávněným držitelem, je uveden pouze v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, nikoliv v rozsudku odvolacího soudu, proti němuž dovolání jako mimořádný opravný prostředek směřuje (srov. ). Odvolací soud nedovodil aktivní věcnou legitimaci žalobkyně na základě toho, že by disponovala oprávněními vyplývajícími z absolutního majetkového práva (že by byla vlastníkem nebo držitelem předmětného vrtulníku, případně měla jako jeho provozovatel obdobnou právní ochranu), nýbrž ze smlouvy jako jedné ze stran účastníky uzavřeného kontraktu. Dovolání žalovaného tak obsahuje námitky, které nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, nemohou proto založit přípustnost dovolání (srov. ).

Protože je dovolací soud podle věty první vázán vymezením dovolacího důvodu (tzv. kvalitativní rozsah dovolání), nepodléhá právní závěr odvolacího soudu o aktivní věcné legitimaci žalobkyně ve sporu dovolacímu přezkumu, neboť dovolatel tento závěr obsahově nezpochybnil (neuvedl právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a nevyložil, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení). Na jednom místě svého dovolání sice uvedl, že se odvolací soud podle něj dopustil nesprávného právního posouzení, pokud uzavřel, že žalobkyně jako smluvní strana předmětné smlouvy je dotčena porušením smluvní povinnosti, čímž jí nepochybně svědčí stav z hmotného práva, o nějž v řízení jde. To však samo o sobě nesplňuje požadavky na řádné vymezení dovolacího důvodu (není patrno, v čem podle dovolatele spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení). Navíc k této otázce dovolatel nevymezuje ani přípustnost dovolání.

S odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu je třeba připomenout, že k přípustnosti dovolání by nepostačovalo ani uvedení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byly vymezeny předpoklady přípustnosti dovolání (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ), neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. , nebo ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. ). Otázku podmínky přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by porušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, k nimž dovolatelem vymezená přípustnost dovolání náleží, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. ). Neobsahuje-li dovolání specifikaci toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, jak předpokládá , není jeho odmítnutí pro vady porušením d (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. ).

Dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není vzhledem k přípustné.

Jelikož dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je odmítl podle

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 3. 2023

JUDr. Robert Waltr předseda senátu