Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1986/2022

23 Cdo 1986/2022-193

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobce O. Ž., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Ing. Ondřejem Dlouhým, advokátem se sídlem v Brně, Opletalova 600/6, proti žalované aPPelia spol. s r.o., se sídlem v Brně, U Svitavy 1077/2,identifikační číslo osoby 29365287, zastoupené JUDr. Janem Streličkou, advokátem se sídlem v Brně, Veselá 163/12, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 3. 2022, č. j. -158, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce.

Odůvodnění:

Žalobce se v řízení domáhal z důvodu vymezeného v , o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, zrušení rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky vydaného dne 30. 11. 2020, sp. zn. . Žalobce namítal, že mu nebyla dána možnost věc projednat, když rozhodčí soud neprovedl jím navržené důkazy.

Krajský soud v Brně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 9. 2021, č. j. -126, zamítl žalobu na zrušení rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky vydaného dne 30. 11. 2020 pod sp. zn. (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů mezi účastníky řízení (výrok II).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu dovoláním, ve kterém namítl, že odvolací soud rozhodl v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (představovanou rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2008, sp. zn. , ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. , a ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. ), pokud dovodil, že rozhodčí soud v napadeném nálezu řádně odůvodnil, z jakého důvodu neprovedl žalobcem navržené důkazy. Dle žalobce ovšem rozhodčí soud v odůvodnění napadeného rozhodčího nálezu pouze uvedl, že „nelze provádět rozsáhlá dožádání, která jsou navrhována“, přičemž tato formulace dle jeho názoru nepředstavuje dostatečné zdůvodnění neprovedení důkazů, které dle citované rozhodovací praxe dovolacího soudu má zahrnovat posouzení přípustnosti, závažnosti, průkaznosti a významu nabízených důkazů.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že napadený rozsudek je věcně správný, přičemž dovolací důvod uvedený žalobcem nemůže založit přípustnost dovolání, neboť odvolací soud se nijak neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, na níž odkazoval žalobce. Žalovaná proto navrhla, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto, případně aby bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “

Dovolání bylo podáno včas ( ) a osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem ( ). Dovolací soud rovněž shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením

Dovolací soud se dále zabýval přípustností dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Na posouzení otázky, zda rozhodčí soud, jestliže odmítl provést žalobcem navržené důkazy, měl posoudit přípustnost, závažnost, průkaznost a význam navrhovaných důkazů, napadený rozsudek odvolacího soudu nestojí. Odvolací soud jej totiž založil na závěru, že rozhodčí soud žalobcem navržené důkazy neprovedl proto, že žalobce nesplnil svou procesní povinnost předmětné důkazy, které si sám mohl obstarat, předložit rozhodčímu soudu. Ohledně této povinnosti přitom rozhodčí soud žalobce opakovaně poučil dle (srov. odstavec 13 napadeného rozhodnutí). Současně odvolací soud napadený rozsudek založil na závěru, že rozhodčí soud nebyl ani povinen vyhovět návrhu žalobce, aby tyto důkazy opatřil namísto něho (srov. odstavce 13 a 15 napadeného rozhodnutí).

Vzhledem k tomu, že žalobce v dovolání nenapadá tyto důvody, pro něž odvolací soud nevyhověl podané žalobě, nemůže žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle , neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobce nijak projevit, což činí jeho dovolání v tomto rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobce proti výroku I napadeného rozsudku podle ustanovení odmítl.

Pro úplnost dovolací soud uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání ( ) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k nákladům řízení postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle ani přípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 28. 2. 2023

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu