Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 94/2023

26 Cdo 94/2023-394

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce J. T., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Michalem Pavlasem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 4/3, proti žalované G. S., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem v Praze, Nádražní 344/23, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. prosince 2021, č. j. -101, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Českém Krumlově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 1. 7. 2021, č. j. -47, uložil žalované vyklidit tam specifikované nemovitosti a vyklizené je předat žalobci ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích (soud odvolací) rozsudkem ze dne 2. 12. 2021, č. j. -101, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 6. 6. 2022, č. j. -169, odmítl (výrok I.) jako vadné a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení (výrok II.).

Ústavní soud nálezem ze dne 3. 1. 2023, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu zrušil, přičemž mu vytkl, že o dovolání rozhodoval v nesprávném složení předsedkyní senátu dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), ačkoliv o jeho přípustnosti měl rozhodovat v souladu s senát.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle věta první platí, že dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle i ustálené judikatury dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014, sen. zn. ) i Ústavního soudu (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů) obligatorní náležitostí dovolání.

Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení nebo jeho části či odkaz na něj. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelů) dovolací soud odchýlit postupem podle , o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání podle s , a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele.

Povinnosti vymezit předpoklady přípustnosti dovolatelka nedostála ani dostát nemohla, neboť neformulovala právní otázku, na které napadené rozhodnutí spočívá a která naplňuje některé z kritérií vyjmenovaných v (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. ). Právní závěr odvolacího soudu (že užívá bez právního důvodu nemovitost ve vlastnictví žalobce) totiž zpochybnila pouze prostřednictvím námitek skutkových (že soudy řádně nevyšetřily identitu žalobce, nedostatečně prokazovaly jeho vlastnické právo k nemovitosti a nezjišťovaly její investice), čímž uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v (třebaže k němu uvádí judikaturu dovolacího soudu či Ústavního soudu).

Konečně ani poukaz na vady řízení (nesprávně a nedostatečně zjištěný skutkový stav a nevypořádání se se všemi tvrzeními a důkazy uplatněnými v řízení) není způsobilým dovolacím důvodem, neboť k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (je-li jimi řízení skutečně postiženo), dovolací soud přihlíží, je-li dovolání přípustné (srov. věta druhá ).

Nejvyšší soud proto dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu podle jako vadné odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ), a není v něm vymezen dovolací důvod způsobem uvedeným v V dovolacím řízení nelze pro tyto vady pokračovat.

Pro úplnost lze (s ohledem na obsah nálezu Ústavního soudu dne 3. 1. 2023, sp. zn. ) dodat, že Nejvyšší soud dovolání žalované nehodnotí jako nepřípustné [což ani nemůže za stavu, kdy předpoklady přípustnosti nejsou (jak bylo shora vysvětleno) vymezeny], nýbrž jako trpící vadou, která nebyla ve lhůtě podle věty první odstraněna (k tomu srov. body 39. a 40. již citovaného stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů).

Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelky, že dovoláním napadá rozsudek „v celém rozsahu“. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedeným výrokům postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Ostatně by nebylo ve smyslu v této části ani přípustné.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 14. 3. 2023

JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu