Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3495/2022

23 Cdo 3495/2022-331

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobců a) B.,se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, a b) P. P., narozeného dne XY, bytem v XY, proti žalované Oluwa s.r.o., se sídlem v Prešově, Hlavná 50, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 50800621, zastoupené JUDr. Jiřím Gajdarusem, advokátem se sídlem v Praze 6, Synkovská 1327/6, o zrušení rozhodčího nálezu sp. zn. R OLW/4/2018/PK, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 2022, č. j. -291, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobci se v řízení domáhají zrušení rozhodčího nálezu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. R OLW/4/2018/PK, dále jen „rozhodčí nález“, vydaného rozhodcem JUDr. Pavolem Kuspanem, z důvodů podřaditelných pod ustanovení , c), e), g), h) a i) , o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, dále jen „zákon o rozhodčím řízení“.

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací k odvolání žalované napadeným usnesením potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 2. 2022, č. j. -73, jímž Krajský soud v Brně jako soud prvního stupně rozhodl, že návrhu žalované ze dne 13. 10. 2021 na přerušení řízení se nevyhovuje.

Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná včas podaným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl.

Žalobci v podaném vyjádření k dovolání rozporovali argumentaci žalované, označili její dovolání za nepřípustné a nedůvodné a navrhli, aby je Nejvyšší soud odmítl, případně aby je zamítl.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Žalovaná dovolacímu soudu předkládá (podle jejího názoru v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešenou) otázku, zda řízení o vyloučení rozhodce z projednávání sporů o rozhodčích žalobách, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. (dále jen „souběžné řízení“), může probíhat souběžně se zdejším řízením o zrušení rozhodčího nálezu, v němž rozhodoval tentýž rozhodce a v němž je zrušení rozhodčího nálezu požadováno mimo jiné na základě § 31 písm. c) zákona o rozhodčím řízení. Podle názoru žalované soudy nižších stupňů pochybily, když nevyhověly jejímu návrhu na přerušení řízení, neboť v souběžném řízení posuzovaná otázka způsobilosti JUDr. Pavola Kuspana být rozhodcem má pro zdejší řízení povahu otázky předběžné, a měla by tak být soudy posouzena jednotně.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi dospěl k ustálenému závěru, podle kterého k důvodům, pro které dovolací soud může úvahu soudu o (ne)přerušení řízení dle revidovat, dovolací soud vyjadřuje ve svém rozhodování zdrženlivost s tím, že toto ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, nemůže být rozhodnutí ve věci v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, popřípadě že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné. Dovolací soud pak může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. , a rozhodnutí tam citovaná).

Jinými slovy postup podle záleží vždy na individuálních okolnostech a na úvaze soudu, kterou by dovolací soud mohl zpochybnit, jen pokud by byla zjevně nepřiměřená, zejména pokud by soud o přerušení řízení rozhodoval na základě skutečností, které jsou zjevně nevýznamné. Není věcí Nejvyššího soudu v dovolacím řízení, které se připouští jen pro řešení významných právních otázek, aby v konkrétních věcech přezkoumával úvahu, zda z hlediska hospodárnosti řízení je namístě je přerušit či nikoliv (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. , a rozhodnutí tam citovaná).

V projednávané věci odvolací soud založil napadené usnesení na úvaze, že navzdory věcné souvislosti souběžného a zdejšího řízení by ani případné rozhodnutí o nezpůsobilosti JUDr. Pavola Kuspana vydané v souběžném řízení a s tím spojené zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. c) zákona o rozhodčím řízení nic neměnilo na povinnosti soudů ve zdejším řízení rozhodnout o nároku žalobců, neboť žalobci v něm požadovali zrušení rozhodčího nálezu také z dalších důvodů; rovněž důsledky zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. b) a c) zákona o rozhodčím řízení jsou rozdílné (zatímco v prvním případě v řízení na návrh některé ze stran pokračuje soud a věc již nelze projednat v rozhodčím řízení, v případě druhém na návrh některé ze stran se může v rozhodčím řízení pokračovat, avšak již ne s vyloučeným rozhodcem). Dovolací soud přitom uvedenou úvahu neshledal zjevně nepřiměřenou, neboť odvolací soud nerozhodoval na základě zjevně nevýznamných okolností a své rozhodnutí navíc náležitě odůvodnil. Námitka žalované proto přípustnost dovolání podle založit nemůže.

Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení odmítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( věta první, a ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 2. 2023

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu