Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 23/2021-B-58

MSPH 94 INS XY29 NSČR 23/2021-B-58

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka M. Š., narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o schválení oddlužení, o dovolání věřitelky H. Z., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Kateřinou Sedláčkovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Ostrovní 126/30, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. prosince 2020, č. j. , 4 VSPH XY, takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

2. Insolvenční soud  ̶  odkazuje na podaná vyjádření a stanoviska dlužníka, věřitelů č. 16, č. 20 a č. 28 a insolvenčního správce  ̶  dospěl k závěru, že nesouhlasy věřitelů včetně jejich odůvodnění nejsou způsobilé prokázat nepoctivý záměr dlužníka v insolvenčním řízení. Dlužníkovi bylo oddlužení zpřístupněno až po změnách účinných od 1. června 2019. „Nová právní úprava“ nestanoví povinnost dlužníka „oznámit“ všechny své věřitele a výši závazků. I kdyby dlužník věděl, že má více dluhů a více věřitelů než uvedl v insolvenčním návrhu, nelze z toho dovozovat jeho nepoctivý záměr. V dané věci nebylo prokázáno, že dlužník ve svých podáních uvedl nepravdivé údaje. Závěrem insolvenční soud uvedl, že „v návaznosti na rozhodnutí o povolení oddlužení dlužníka opakovaně“ uzavírá, že dlužník je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť je v úpadku a je fyzickou osobou, jejíž dluhy z podnikání nebrání řešení úpadku oddlužením. S odvoláním na zprávu insolvenčního správce o přezkumu insolvenční soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.

3. K odvolání věřitelky H. Z. (dále jen „H. Z.“) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. prosince 2020, č. j. , 4 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a III. výroku.

4. Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění insolvenčního soudu, se ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, podle něhož v řízení nebyl prokázán nepoctivý záměr dlužníka, který věřitelka H. Z. spatřovala jednak v tom, že dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl část věřitelů a dále v tom, že věřitelé dosáhnou nižšího uspokojení pohledávek oproti předpokladu dlužníka. Odvolací soud odkazuje na ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění účinném od 1. června 2019, konstatoval, že seznam závazků již není povinnou přílohou návrhu na povolení oddlužení. Dále uvedl, že dlužník v insolvenčním návrhu uvedl všechny podstatné okolnosti týkající se nemovitosti a z pouhé skutečnosti, že otec dlužníka požadoval vrácení daru, nelze dovozovat nepoctivý záměr dlužníka. Závěrem odvolací soud vyložil důsledky novely provedené na závazky z podnikání.

5. Proti usnesení odvolacího soudu podala věřitelka H. Z. dovolání, jehož přípustnost vymezuje argumentem, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení otázky nepoctivého záměru dlužníka v oddlužení, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, reprezentované dovolatelkou označenými usneseními Nejvyššího soudu. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení [dovolací důvod dle , (dále též jen „ “)], a navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

6. Dovolatelka polemizuje se závěrem odvolacího soudu, podle něhož dlužník podáním návrhu na oddlužení nesledoval nepoctivý záměr, a opětovně popisuje jednání dlužníka, které předcházelo podání insolvenčního návrhu. Nepoctivý záměr dlužníka spatřuje v tom, že souhlasil s odvoláním daru (podílu na nemovitosti) měsíc před podáním návrhu na povolení oddlužení a dárci (otci dlužníka) poskytl při odvolání daru součinnost a dále v tom, že v návrhu na povolení oddlužení uvedl „celkem osm věřitelů, dvě banky a rodiče dlužníka“ s celkovou výší pohledávek 3 271 824 Kč, přičemž do insolvenčního řízení se přihlásilo 31 věřitelů s pohledávkami ve výši 7 415 318 Kč.

7. Dovolání věřitelky H. Z. proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení a 2

8. Učinil tak proto, že dovolatelkou zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem (co do závěru, že podáním návrhu na povolení oddlužení dlužník nesledoval nepoctivý záměr) je souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

9. Ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, tak bude závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Tomuto závěru je nutno přizpůsobit i míru přezkumné činnosti dovolacího soudu při posouzení správnosti závěru odvolacího soudu, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý záměr. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

10. Posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr ( ), je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, může být v některých situacích obtížné, podstatné však je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou (jelikož k úpadku vedoucí) správou svého majetku. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

11. V usnesení ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud formuloval závěr, že ústředním principem vévodícím způsobu řešení dlužníkova úpadku oddlužením (jenž má po skončení insolvenčního řízení vyústit v rozhodnutí, jímž bude dlužník zbaven povinnosti k úhradě zbytku svých dluhů), je zásada poctivosti dlužníka ( ) a zodpovědného přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Povinnost dlužníka sledovat navrženým oddlužením ve smyslu poctivý záměr trvá po celou dobu oddlužení; po celou tuto dobu je poctivost dlužníkova záměru při oddlužení povinen zkoumat  insolvenční soud a reagovat (z úřední povinnosti) na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval oddlužením poctivý záměr, jakmile vyjdou v insolvenčním řízení najevo.

12. K oprávnění dlužníka podat návrh na povolení oddlužení se Nejvyšší soud vyslovil v usnesení ze dne 25. února 2021, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 87/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 87/2021“). V něm dospěl k závěru, že účelem novelizace ustanovení provedené s účinností od 1. července 2017 bylo co nejdříve (v dané fázi) insolvenčního řízení vyjasnit, zda je dlužník legitimován k podání návrhu na povolení oddlužení. Novelizované znění ukládá insolvenčnímu soudu vypořádat se s nesouhlasným stanoviskem věřitele podle a rozhodnout, zda je dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, nejpozději v rozhodnutí o schválení oddlužení podle (popřípadě o neschválení oddlužení podle ). Insolvenční soud tak musí rozhodnout o této otázce samostatným výrokem [nikoliv pouze v rámci řešení předběžné otázky při rozhodování o (ne)schválení oddlužení], neboť podle věty druhé má dlužník a věřitel, který uplatnil nesouhlasné stanovisko, právo proti rozhodnutí (o tom, zda je dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení) podat odvolání.

13. V R 87/2021 Nejvyšší soud též dovodil, že věřitel může v námitkách podle obecně poukazovat na to, že jsou zde skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (typicky předestřít tvrzení o nepoctivém záměru dlužníka). Námitky může věřitel uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení; v případě, že schůze věřitelů nebyla v daném insolvenčním řízení svolána, do 7 dnů od zveřejnění zprávy pro oddlužení v insolvenčním rejstříku. Podmínkou uplatnění námitek je, že věřitel hlasoval o přijetí způsobu oddlužení.

14. Ze shora ustaveného judikatorního rámce zejména plyne, že nepoctivý záměr dlužníka je třeba vždy zkoumat v každém konkrétním případě samostatně při zohlednění všech skutečností, které v řízení vyjdou najevo. Oba soudy dostatečně zohlednily specifika dané věci, kdy seznam závazků již není (od 1. června 2019) povinnou přílohou návrhu na povolení oddlužení, a zabývaly se hodnocením skutečností a údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu ve smyslu požadovaných informací. Ani z (pouhé) skutečnosti, že dlužník dva měsíce před podáním návrhu na povolení oddlužení poskytl svému otci součinnost při odvolání daru (podílu na nemovitosti), nelze usuzovat na nepoctivý záměr dlužníka. Potud dlužník konkrétní okolnosti před věřiteli, insolvenčním soudem ani insolvenčním správcem nezatajil.

15. Závěr odvolacího soudu, že dlužník návrhem na povolení oddlužení, ani jednáním v průběhu insolvenčního řízení nesledoval nepoctivý záměr, nevybočuje z mezí shora označené (ustálené) judikatury Nejvyššího soudu. Přitom úvahy, které odvolací soud vedly k závěru o neexistenci nepoctivého záměru, Nejvyšší soud neshledává zjevně nepřiměřené ani na základě argumentů obsažených v dovolání.

16. Tvrdí-li dovolatelka, že dosud nebyla vyřešena otázka nepoctivého záměru dlužníka „v kontextu novely účinné od 1. června 2019“, pak z této námitky není patrno, jaký právní závěr odvolacího soudu touto námitkou zpochybňuje. Tím méně je pak zřejmé, v čem má spočívat nesprávnost takového (blíže neurčeného) závěru.

17. Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení:Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 2. 2023

JUDr. Helena Myšková

předsedkyně senátu