Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 443/2023

21 Cdo 443/2023-475

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce M. R.,narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Matejem Dvořákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská č. 695/38, proti žalovanému městu Žatec se sídlem městského úřadu v Žatci, náměstí Svobody č. 1, IČO 00265781, zastoupenému JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 559/28, o neplatnost dohody o rozvázání pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. září 2022, č. j. -409, takto:

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 9. 2022, č. j. -409, není přípustné podle ustanovení , neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatel dovolacímu soudu nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž řešení by záviselo napadené rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolatelem vymezené otázky, zda „žaloba žalobce obsahovala právní jednání, kterým se žalobce dovolal relativní neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 8. 8. 2014“, a zda „námitka promlčení vznesená žalovaným je jednání v rozporu s dobrými mravy“, představují pouhou polemiku se závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. , v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že „uplatnění námitky relativní neplatnosti rozvázání pracovního poměru lze vyčíst již z původní stěžovatelovy žaloby“ a že námitka promlčení vznesená žalovaným (ve vztahu k právnímu jednání žalobce ze dne 21. 2. 2020, kterým se žalobce dovolával „formálně správněji“ relativní neplatnosti dohody o skončení pracovního poměru ze dne 8. 8. 2014) „v nesouladu s dobrými mravy bezpochyby je“, z nichž odvolací soud – vázán právním názorem Ústavního soudu vysloveným v jeho zrušovacím nálezu ( y) – správně vycházel. Nosné důvody zrušovacího nálezu Ústavního soudu jsou závazné též pro Nejvyšší soud.

K výhradám dovolatele k odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. , dovolací soud dodává, že Ústavní soud se ve své předchozí judikatuře několikrát vyjádřil k závaznosti svých nálezů, která vyplývá z y, v němž se stanoví závaznost vykonatelných rozhodnutí Ústavního soudu pro všechny orgány a osoby. Podle převažující judikatury se závaznost netýká jen výroku rozhodnutí, ale též jeho odůvodnění v části obsahující tzv. nosné důvody rozhodnutí, tj. ratio decidendi (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. , nebo nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. ). Ústavní soud zde vyložil, že z y vyplývá pro obecné soudy povinnost rozhodovat v souladu s právním názorem vysloveným Ústavním soudem v jeho nálezech, tedy povinnost sledovat ratio decidendi, tj. vyložené a aplikované nosné právní pravidlo (rozhodovací důvod), o něž se výrok předmětného nálezu opíral. Nesplnění těchto požadavků představuje porušení y ve spojení s y a představuje též porušení subjektivního základního práva dotyčné osoby podle y, totiž práva domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Uvedený přístup akceptoval ve své judikatuře i Nejvyšší soud (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. ).

K otázce kasační závaznosti se Ústavní soud vyjádřil i v nálezu ze dne 8. 11. 2011, sp. zn. , takto: „V řízení následujícím po kasačním nálezu není prostor pro úvahy, zda je právní názor Ústavního soudu správný, fundovaný či úplný. Toto pravidlo neplyne z přesvědčení Ústavního soudu o jeho vlastní neomylnosti, nýbrž z nutnosti definitivně ukončit konkrétní spor a předejít nekonečnému soudnímu ping-pongu, který by neúměrně prodlužoval řízení, a tím porušoval právo účastníků na spravedlivý proces. Právní názor je logickým vyjádřením samotného smyslu kasace v právním řádu.“ Obdobně srovnej např. nález ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. , nález ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. , či již uvedený nález ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. .

Za daných okolností, kdy se odvolací soud při řešení dovolatelem předestřených otázek řídil závazným právním názorem Ústavního soudu, není dán prostor k tomu, aby mohl být splněn některý z předpokladů přípustnosti dovolání podle ustanovení

V části, ve které směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. 3. 2023

JUDr. Pavel Malý předseda senátu