Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 1668/2022

27 Cdo 1668/2022-111

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečkaa JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně TRIGO BRASIL – SERVICOS DE ANALISES TECNICAS LTDA., se sídlem v Sao Paulu, Avenida Ipiranga 104, Brazilská federativní republika, registrační číslo 15.682.708/0001-47, zastoupené Mgr. Davidem Vaníčkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, PSČ 603 00, proti žalované BRANO a. s., se sídlem v Hradci nad Moravicí, Opavská 1000, PSČ 747 41, identifikační číslo osoby 45193363, zastoupené JUDr. Tomášem Hulvou, MBA, LL.M., advokátem, se sídlem v Opavě, náměstí Republiky 2/1, PSČ 746 01, o zaplacení 116.824,67 USD s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2022, č. j. -91, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

[1] Žalobou ze dne 28. 11. 2019 se žalobkyně domáhá zaplacení 116.824,67 USD s příslušenstvím z titulu odměny za služby poskytnuté žalované na základě mezi nimi uzavřené smlouvy.

[2] Žalovaná podáním ze dne 17. 8. 2021 vznesla námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti českých soudů.

[3] Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 23. 11. 2021, č. j. -71, ve znění usnesení ze dne 7. 1. 2022, č. j. -86, rozhodl, že námitka nedostatku pravomoci soudů České republiky je nedůvodná. Krajský soud v Ostravě k odvolání žalované v záhlaví označeným usnesením usnesenísoudu prvního stupně potvrdil.

[4] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle , (dále jen „ “), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[5] Dovolatelkou zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož byla mezinárodní příslušnost českých soudů (a místní příslušnost Okresního soudu v Opavě) založena podle článku 26 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“), neboť žalovaná se nejprve věcně vyjádřila k žalobě a až poté vznesla námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti (pravomoci) českých soudů, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie (dále též jen „Soudní dvůr“).

[6] Z té se mimo jiné podává, že:

1) Článek 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis upravuje prorogaci svého druhu, kdy žalobce projevuje vůli vést řízení u dotčeného soudu tím, že u něj podá žalobu, a žalovaný vyjadřuje (konkludentně) souhlas s volbou učiněnou žalobcem tím, že se věcně vyjádří k žalobě, aniž by nejpozději současně s tímto vyjádřením vznesl námitku nedostatku příslušnosti soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. , a ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. , uveřejněná pod čísly 14/2009 a 28/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. , či ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. ).

2) Za první úkon ve věci, tj. za první obranu adresovanou soudu, není podle vnitrostátního procesního práva považován odpor proti platebnímu rozkazu, ale až první procesní úkon, kterým se žalovaný na soud obrací po zrušení platebního rozkazu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 81/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozhodnutí v něm citovaná, včetně judikatury Soudního dvora).

3) Pravidlo příslušnosti v článku 26 převáží nad ostatními pravidly soudní příslušnosti, a to včetně příslušnosti sjednané (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 24. 6. 1981, ve věci C-150/80, Elefanten Schuh GmbH proti Pierru Jacqmainovi, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 81/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[7] V poměrech projednávané věci přitom dovolatelka nejprve podala dne 18. 3. 2020 odpor proti vydanému platebnímu rozkazu, a poté se v podání ze dne 21. 8. 2020 vyjádřila rovněž věcně (nesouhlasně) k žalobě. Námitku nedostatku pravomoci soudů České republiky vznesla dovolatelka až v podání ze dne 17. 8. 2021. Svým vyjádřením k žalobě bez současného uplatnění námitky nedostatku pravomoci (příslušnosti) českých soudů tak dovolatelka založila mezinárodní příslušnost českých soudů a místní příslušnost Okresního soudu v Opavě.

[8] K závěru, podle něhož není pro aplikaci pravidla obsaženého v článku 26 nařízení Brusel I bis významné, že žalobce má bydliště mimo území některého z členských států Evropské unie, viz např. rozsudek Soudního dvora ze dne 13. 7. 2000, ve věci C-412/98, Group Josi Reinsurance Company SA proti Universal General Insurance Company, bod 44, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 17/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[9] Požaduje-li dovolatelka, aby Nejvyšší soud změnil svou rozhodovací praxi, přehlíží, že české soudy (včetně Nejvyššího soudu) jsou při výkladu nařízení Brusel I bis vázány judikaturou Soudního dvora (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2018, sp. zn. ).

[10] Na shora uvedených závěrech nemůže ničeho změnit ani tvrzení dovolatelky, že se o nedostatku pravomoci českých soudů (ke dni zahájení řízení) dozvěděla až poté, kdy žalobkyně do spisu dodala úřední překlady dokumentace, z níž se podává, že mezi stranami byla uzavřena prorogační doložka ve prospěch Městského soudu v Sao Paulu. Ostatně, jak přiléhavě uvádí žalobkyně ve vyjádření k dovolání, tvrdí-li dovolatelka, že se až z úředního překladu listin doloženého žalobkyní v průběhu řízení dozvěděla o tom, že uzavřela prorogační doložku, je její argumentace vnitřně rozporná. Buď prorogační doložku uzavřela, a pak o této okolnosti musela vědět už v okamžiku, kdy jí byla doručena žaloba, a nic jí nebránilo vznést včas námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti, anebo prorogační doložku neuzavřela, a pak se jí nyní nemůže dovolávat.

[11] O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. 2. 2023

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu