Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 493/2022

33 Cdo 493/2022-92

USNESENÍ

B. Š.,

Smartwings, a.s.

, se sídlem Praha 6, K Letišti 1068/30, identifikační číslo osoby 25663135, zastoupené JUDr. Janem Mikšem, advokátem se sídlem Praha, Na Slupi 134/15, o 400 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2021, č. j. -63, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokátky Mgr. Kateřiny Verostové, LL. M.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 3. 2021, č. j. -37, zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobkyni částku 400 EUR se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% p. a. od 15. 11. 2019 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. 10. 2021, č. j. -63, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 400 EUR s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od 29. 11. 2019 do zaplacení, jinak jej v tomto výroku potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně 8. 8. 2019 cestovala letem provozovaným žalovanou společností (číslo letu QS 1112) z Prahy na Rhodos. Do cílové destinace letadlo přiletělo se zpožděním delším než 3 hodiny. Dne 10. 11. 2019 žalobkyně jako cestující postoupila svou pohledávku společnosti AirHelp Limited, která 14. 11. 2019 zaslala žalované výzvu ke kompenzaci, a to jménem žalobkyně jako své klientky, resp. za žalobkyni. Poté, co byla v jiných soudních řízeních před českými soudy shledána neplatnost smluv o postoupení pohledávek cestujících společnosti AirHelp Limited, postoupila tato společnost pohledávku zpět žalobkyni (cestující). Předžalobní výzvou ze dne 13. 10. 2020 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě kompenzace za zpožděný let, v níž se – stejně jako v žalobě – odvolala na výzvu učiněnou již společností AirHelp Limited.

Odvolací soud po právní stránce věc posoudil podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 261/2004 (dále jen „nařízení“) a otázky nařízením přímo neřešené podle českého práva. Smlouvu, jíž žalobkyně postoupila vymáhání nároku na společnost AirHelp Limited, shledal neplatnou, a nepřisvědčil námitce žalované, že právo žalobkyně je promlčeno. Nárok na náhradu škody za zpožděný let uplatnila žalobkyně v souladu s články 5 a 7 nařízení včas, tj. ve lhůtě stanovené v , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“); výzvu podala společnost AirHelp Limited jménem žalobkyně jako své klientky, jednalo se tedy o nezmocněné jednatelství a žalobkyně toto jednání dodatečně a bez zbytečného odkladu (poté, co české soudy shledaly smlouvy s AirHelp Limited neplatnými) konkludentně schválila ( věta druhá o. z.).

Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně v celém jeho rozsahu) podala žalovaná včasné dovolání, jehož přípustnost spatřovala v tom, že napadený rozsudek závisí na řešení jí formulovaných otázek, jež odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, případně se mělo jednat o otázku dosud neřešenou. Namítla nesprávné právní posouzení věci a požadovala změnu napadeného rozhodnutí tak, že bude potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, případně navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla dovolání jako nepřípustné odmítnout, případně jako nedůvodné zamítnout.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Přípustnost dovolání podle nemůže založit otázka „určení rozhodného práva pro posouzení právních účinků výzvy k úhradě dluhu, kterou učinil vlastním jménem a na svůj účet domnělý nabyvatel pohledávek, pro dlužníka a skutečného věřitele, jestliže se následně ukáže, že z důvodu neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek se postupník (tj. domnělý nabyvatel) nestal věřitelem pohledávky“, kterou má žalovaná za dosud nevyřešenou v rozhodovací praxi dovolacího soudu, ani otázka, „zda výzvu k úhradě postoupené pohledávky, kterou učinil vlastním jménem a na svůj účet postupník, lze – poté, co smlouva o postoupení pohledávky byla shledána soudy neplatnou – považovat za jednatelství bez příkazu na účet postupitele,“ při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Je to proto, že dovolatelka jejich řešení zakládá na vlastní skutkové verzi jménem koho a na čí účet byla výzva činěna. Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na skutkovém závěru, že AirHelp Limited jménem žalobkyně jako své klientky (resp. za tuto klientku) vyzvala žalovanou k plnění. Oproti tomu žalovaná prosazuje, že AirHelp Limited tak učinila vlastním jménem a na svůj účet. Uplatněním dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení, vychází-li z jiného skutkového stavu, než ze kterého vyšel odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudy nižších stupňů a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ( ) , dovolacímu přezkumu nepodléhají. Předloženou argumentací se tak žalovaná domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.

Přípustnost dovolání nezakládá ani otázka, „zda dodatečné schválení výzvy AirHelp učinila žalobkyně bez zbytečného odkladu, když k němu došlo až 11 měsíců po výzvě AirHelp,“ neboť odvolací soud se při řešení otázky včasnosti ratihabice výzvy 14. 11. 2019 neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Nejvyšší soud se (ve vztahu k právní úpravě účinné do 31. 12. 2013) opakovaně vyjadřoval k pojmu lhůty „bez zbytečného odkladu“, přičemž dovodil, že takto vymezená lhůta přímo neurčuje, v jakém konkrétním časovém okamžiku je třeba povinnost plnit či jinak konat. Jde o neurčitou lhůtu, jejíž podstatu vymezuje již její slovní vyjádření. Z časového určení „bez zbytečného odkladu“ je třeba dovodit, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu (srov. například rozsudky ze dne 12. 6. 2008, sp. zn. , ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. , ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. , ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. , či žalovanou citovaný rozsudek ze dne 10. 10. 2018, sp. zn. , a usnesení ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. ). Též Ústavní soud vysvětlil, že „vágní“ pojem „bez zbytečného odkladu“ je třeba vykládat s ohledem na okolnosti konkrétního případu s tím, že v každém konkrétním případě je třeba vždy zkoumat, zda dlužník bezodkladně využil všechny možnosti pro splnění této povinnosti, případně jaké skutečnosti mu v tom bránily (srov. nález ze dne 15. 8. 2005, sp. zn. ).

K výše citovaným závěrům se Nejvyšší soud přihlásil i v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 [srov. například žalovanou zmíněný rozsudek ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 37/2020 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 37/2020“), rozsudky ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. , ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. , a ze dne 14. 4. 2022, sp. zn. , či usnesení ze dne 26. 7. 2022, sp. zn. ], přičemž ve vztahu k výkladu , , již opakovaně dovodil, že k dodatečnému schválení právního jednání neoprávněného zástupce musí dojít ve lhůtě bez zbytečného odkladu běžící od okamžiku, kdy se zastoupený dozví o jednání, jakož i o tom, že je za něj učinil neoprávněný zástupce (srov. R 37/2020, či rozsudek ze dne 5. 10. 2022, sp. zn. , příp. ve vztahu k obdobné úpravě v , , srov. R 37/2020, rozsudky ze dne 24. 8. 2020, sp. zn. , ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. , a ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. ). Nejvyšší soud přitom v argumentaci žalované neshledává žádné důvody, pro které by se měl od této své ustálené rozhodovací praxe odchýlit.

Odvolací soud postupoval v souladu s výše citovanými závěry, uzavřel-li, že žalobkyně bez zbytečného odkladu poté, co české soudy (v obdobných řízeních) shledaly smlouvy o postoupení nároků na Air Help neplatnými, dodatečně schválila jednání AirHelp Limited, jímž tato společnost za žalobkyni jednala (bez řádně uzavřené smlouvy) v situaci tzv. nezmocněného jednatelství, v důsledku čehož je takovým jednáním vázána.

Výtka žalované, že „rozsudek je překvapivý, když odvolací soud předem neseznámil účastníky s tím, že výzvu AirHelp hodlá posuzovat jako jednatelství bez příkazu ve prospěch žalobkyně“, vystihuje vadu řízení, která – pokud by jí bylo řízení skutečně zatíženo – mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( věta druhá ); k takovéto vadě přihlédnout nelze, není-li - jako v projednávané věci - dovolání přípustné.

Žalovaná napadla rozhodnutí odvolacího soudu i v rozsahu nákladového výroku, proti němuž však dovolání není přípustné podle

Jelikož dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 21. 2. 2023

JUDr. Pavel Horňák předseda senátu