Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 3244/2022

27 Cdo 3244/2022-243

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce P. R., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 00025429, o zaplacení 760.000 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2021, č. j. -43, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 7. 2021, č. j. -61, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2021, č. j. , takto:

se zastavuje

.

II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2021, č. j. ,

se

odmítá

.

Odůvodnění:

[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 7. 2021, č. j. -61, zamítl žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků (výrok I.) i jeho návrh na odklad vykonatelnosti a právní moci usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2021, č. j. -43 (výrok II.) a vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu (výrok III.).

[2] K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. 10. 2021, č. j. , potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. (první výrok) a odmítl odvolání proti jeho III. výroku (druhý výrok).

[3] Proti usnesení soudu prvního stupně a proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.

[4] Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle , (dále též jen „ “), odvolání, pokud to zákon nevylučuje. proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a judikaturu na něj navazující).

[5] Dovolání proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl jako objektivně nepřípustné podle a , aniž se zabýval splněním podmínky povinného zastoupení dovolatele podle ( ).

[6] Učinil tak proto, že usnesení ze dne 27. 4. 2021, č. j. -43, jímž Městský soud v Praze potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 3. 2021, č. j. -35 (kterým soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků), je rozhodnutím o návrhu na osvobození od soudního poplatku. Žaloba pro zmatečnost podaná proti takovému usnesení je (jen) mimořádným opravným prostředkem proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku, takže i rozhodnutí odvolacího soudu o žádosti o osvobození od soudního poplatku za takovouto žalobu pro zmatečnost je (stále) rozhodnutím o návrhu na osvobození od soudního poplatku, u něhož přípustnost dovolání vylučuje ustanovení (srov. obdobný závěr uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ).

[7] Okolnost, že odvolací soud poskytl účastníkům v napadeném usnesení nesprávné poučení o tom, že dovolání (při splnění dalších podmínek) přípustné být může, možnost podat dovolání tam, kde to zákon nepřipouští, nezakládá. Srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 2. 2023

JUDr. Marek Doležal předseda senátu