Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 641/2022

25 Cdo 641/2022-162

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: V. Š., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Martinou Knickou, advokátkou se sídlem Tyršova 1434/4, Děčín, proti žalované: Správa a údržba silnic Ústeckého kraje, příspěvková organizace, se sídlem Ruská 195/2, Dubí - Pozorka, IČO 00080837, zastoupená Mgr. Vlastimilem Škodou, advokátem se sídlem Řetězová 195/2, Děčín, o zaplacení 97 978,43 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 9. 2021, č. j. -135, takto:

Odůvodnění:

Okresní soud v Teplicích rozsudkem ze dne 3. 9. 2020, č. j. -103, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 14. 10. 2020, č. j. -108, zamítl žalobu o zaplacení částky 97 978,43 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o žalobě na náhradu škody, která měla vzniknout na domě žalobce v důsledku užívání komunikace ve správě žalované, jež byla ve velmi špatném stavu a při jejím přejezdu docházelo k celkovému narušení statiky a popraskání konstrukce domu žalobce. Okresní soud vzal za základ svých skutkových zjištění výsledky místního šetření a měření krajské hygienické stanice z října 2015 a října 2016 a znaleckého posudku zpracovaného ve věci soudem ustanoveným znalcem doc. Ing. Jaromírem Ryskou, CSc., a uzavřel, že žalobci se nepodařilo prokázat, že by k narušení jeho domu došlo v důsledku špatného stavu komunikace.

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 9. 2021, č. j. -135, byl potvrzen rozsudek okresního soudu a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně a odmítl námitky žalobce o nutnosti vypracování dalšího znaleckého posudku či provedení jiných důkazů. Uvedl, že odpovědnost žalované, jako správkyně komunikace sousedící s žalobcovou nemovitostí, za škodu na nemovitosti předpokládá vedle zjištění vadného stavebního nebo dopravně technického stavu komunikace a samotného vzniku škody i vztah příčiny a následku mezi oběma shora zmíněnými předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu. Tuto příčinnou souvislost se žalobci nepodařilo prokázat a na tomto závěru by nemohlo nic změnit ani provedení žalobcem navrhovaných dalších důkazů, neboť znalecký posudek soudem ustanoveného znalce nejen že splnil mu určené zadání, ale dostatečně odpověděl i na otázky položené účastníky.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Má za to, že se odvolací soud v dané věci odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu reprezentované například rozhodnutím sp. zn. , které soudům ukládá povinnost hodnotit znalecké posudky v rovině kvalit jejich zpracování, pročež podané dovolání obstojí jako přípustné ve smyslu Dle dovolatele odvolací soud pochybil, když stejně jako soud prvního stupně přejímal zcela bez jakékoli kritiky závěry znaleckého posudku, v němž znalec své závěry neodůvodňoval, ale pouze konstatoval a vycházel přitom z určitých domněnek působících jako skutkové předpoklady, které však neměl nijak doloženy. Pro případ, že by dovolací soud shledal, že dovolatelem uváděné rozhodnutí na danou věc nedopadá, vymezil žalobce otázky, které považuje za dosud neřešenou problematiku výkladu , a : 1) Je možné ve smyslu odůvodnit neprovedení důkazů, které mají sloužit ke zpochybnění skutkových předpokladů, na nichž je založen znalecký posudek, pouhým odkazem na výsledek znaleckého posudku? 2) Je možné za důkaz ve smyslu považovat samotné konstatování znalce či jeho předpoklad? Lze za prokázanou skutečnost považovat takovou informaci, kterou bez jakéhokoli důkazu konstatuje znalec ve svém posudku? 3) Je možné při podávání vysvětlení znalce k pochybnostem o správnosti posudku ve smyslu ze strany znalce odmítat procesní stranou kladené otázky s tvrzením, že jsou tyto otázky irelevantní? Na všechny uvedené otázky je dle dovolatele třeba odpovědět záporně, avšak odvolací soud postupoval odlišně. Dovolatel uzavřel své dovolání návrhem, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a přiznal mu náklady dovolacího řízení.

Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatelem uplatněné námitky nesměřují k vyřešení právních otázek, nýbrž především zpochybňují hodnocení provedených důkazů a z toho vyplývající skutková zjištění, na nichž je založen závěr o neexistenci příčinné souvislosti mezi stavebně technickým stavem předmětné komunikace a poškozením na fasádě žalobcova domu. Dovolatel polemizuje s tím, jak soud prvního a druhého stupně zhodnotil důkazy významné pro závěr o důvodnosti nároku, namítá rozpory ve znaleckém dokazování a nesouhlasí se skutkovými zjištěními, což však není důvod způsobilý založit přípustnost dovolání ( ).

Případné porušení pravidel, podle nichž se hodnotí znalecké posudky, představuje z obsahového hlediska námitku skutkovou, popřípadě námitku vady řízení, nikoliv námitku nesprávného právního posouzení věci. Skutková zjištění nejsou v dovolacím řízení předmětem přezkumu. K vadám řízení (a to pouze k vadám zmatečnostním, nebo těm, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci – viz věta druhá ) dovolací soud přihlíží v případě přípustného dovolání, samy však přípustnost dovolání založit nemohou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2015, sp. zn. , ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. , ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. , ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. , ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. , ze dne 22. 3. 2021, sp. zn. , a ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání proto nezakládají ani dovolatelem předestřené otázky „výkladu , a “, které odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí neřešil, jejichž podstatou je zpochybnění zjištěného skutkového stavu a uplatnění tzv. jiné vady řízení a které – jak bylo uvedeno shora – nepředstavují dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání podle

Odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. , není přiléhavý již proto, že v tomto rozsudku byla aplikována úprava dovolacího řízení účinná do 31. 12. 2012, která upravovala přípustnost dovolání odlišným způsobem a připouštěla i uplatnění dovolacího důvodu nesprávného zjištění skutkového stavu, zatímco úprava účinná od 1. 1. 2013 odvíjí přípustnost dovolání pouze od řešení právních otázek a jediným způsobilým dovolacím důvodem je podle ní nesprávné právní posouzení věci.

Jak vyplývá ze shora uvedeného, námitky uplatněné v dovolání nepředstavují důvod způsobilý založit přípustnost dovolání podle

Dovolací soud z uvedených důvodů dovolání v celém rozsahu odmítl ( věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 2. 2023

JUDr. Robert Waltr předseda senátu