Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2662/2022

26 Cdo 2662/2022-647

USNESENÍ

obce Karlova Studánka

J. F.

, narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Pavlem Utěšeným, advokátem se sídlem v Praze 2, nám. Míru 341/15, o vzájemné žalobě žalovaného o zaplacení částky 1.378.033 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2022, č. j. -606, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) rozsudkem ze dne 28. 2. 2022, č. j. -606, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Bruntále (soud prvního stupně) ze dne 23. 11. 2016, č. j. -378, kterým zamítl vzájemnou žalobu žalovaného, jíž se po žalobkyni domáhal zaplacení částky 1.378.033 Kč s úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Nejvyšší soud dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu odmítl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), neboť není podle přípustné, když otázky vymezené dovolatelem posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci.

S ohledem na dobu uzavření smlouvy o nájmu (29. 9. 2010) a dobu, za níž je požadována úhrada, jež je předmětem tohoto řízení (do konce roku 2013), postupoval dovolací soud (při posouzení platnosti smlouvy a důvodnosti žalobního nároku) – stejně jako soud prvního stupně i odvolací soud – podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, zejména podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“).

Otázkou (ne)platnosti nájemní smlouvy pro počáteční právní nemožnost plnění ve smyslu § 37 odst. 2 obč. zák., byl-li stejný předmět nájmu pronajat další osobě, se Nejvyšší soud zabýval v řadě svých rozhodnutí.

Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. , překonal předcházející soudní praxi a dospěl k závěru, že nájemní smlouva není neplatná pro počáteční právní nemožnost plnění ve smyslu § 37 odst. 2 obč. zák. jen proto, že pronajímatel poskytl nájemci do užívání věc, již předtím pronajal pro tutéž dobu jiné (příp. i stejné) osobě. Vycházel přitom z nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2019, sp. zn. , a k tomuto závěru se posléze přihlásil i v řadě svých rozhodnutí (viz např. usnesení ze dne 3. 5. 2022, sp. zn. , rozsudky ze dne 3. 3. 2022, sp. zn. , ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. ). Dovolatel v podstatě nesouhlas s řešením této otázky omezuje na citaci právních závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. , které však byly výše uvedeným rozhodnutím velkého senátu překonány, aniž by uvedl nějakou polemiku s důvody, pro něž došlo (v důsledku vydání nálezu Ústavního soudu sp. zn. ) ke změně dosavadní judikaturní praxe.

Nelze ani přisvědčit dovolateli, že se odvolací soud při posouzení otázky (ne)platnosti smlouvy o nájmu, v níž nejsou výslovně zmíněny právní vztahy třetích osob k předmětu nájmu uvedené ve vyhlášeném záměru (obce), odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. . V tomto rozhodnutí byla totiž řešena situace diametrálně odlišná od posuzovaného případu – jednalo se o neplatnost kupní smlouvy uzavřené v rozporu se zveřejněným záměrem (smlouva byla uzavřena se subjektem, který podmínky kladené záměrem na osobu kupující vůbec nesplňoval). V projednávané věci byl rozsah pronajímaných pozemků vyznačen na plánku, který byl součástí jak záměru, tak předmětné nájemní smlouvy, a jen skutečnost, že právní vztahy třetích osob k předmětu nájmu byly zmíněny v záměru, nikoli však v samotné nájemní smlouvě, neznamená, že nájemní smlouva byla uzavřena v rozporu se zveřejněným záměrem (ostatně předmět smlouvy o nájmu je s předmětem záměru totožný). Nadto, nezpůsobuje-li neplatnost nájemní smlouvy samotná existence takových právních vztahů třetích osob k předmětu nájmu, pak stěží může být příčinou neplatnosti nájemní smlouvy pouhá skutečnost, že se nájemní smlouva o oněch právních vztazích nezmiňuje (za použití argumentu a maiori ad minus).

Odvolací soud rovněž při výkladu obsahu smlouvy o nájmu pro účely posouzení naplnění podmínek pro odstoupení od smlouvy ve smyslu § 679 odst. 1 obč. zák. (předání věci ve stavu nezpůsobilém ke smluvenému užívání) respektoval výkladová pravidla vyplývající z § 35 obč. zák. Otázka výkladu smluv podle § 35 obč. zák. je v soudní praxi (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. , uveřejněný pod č. 75/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudky téhož soudu ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. , ze dne 20. 12. 2010, sp. zn. ) ustálená. Neurčitost může být odstraněna výkladem, právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem, a podle následného chování smluvních stran. Přednost má přitom výklad upřednostňující platnost smlouvy, neboť opačný závěr by byl v rozporu s principy právního státu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 84/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Otázku (ne)platnosti odstoupení ze dne 27. 2. 2013 od smlouvy o nájmu, zpochybnil dovolatel rovněž prostřednictvím skutkových námitek a uplatnil tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v

Ostatně skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nejsou - s ohledem na znění nájemní smlouvy, zveřejněný záměr obce ve spojení s návrhem nájemní smlouvy vypracovaným žalovaným a s přihlédnutím k vůli účastníků vyjádřené v nájemní smlouvě, i k následnému chování smluvních stran - vadná v tom smyslu, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných d; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu z 28. 11. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů), nevykazují jakýkoliv nesoulad s provedenými důkazy a odpovídají obsahu spisu; výklad učiněný odvolacím soudem je zcela přiléhavý.

Odvolací soud při výkladu projevu vůle zcela správně přihlédl ke všem jednáním, která s uzavřením nájemní smlouvy souvisela, tj. k návrhu na uzavření nájemní smlouvy, který vypracoval a žalobci zaslal žalovaný, v němž výslovně prohlásil, že je s místními poměry dobře obeznámen, jeho vůlí tedy bylo přijmout předmět nájmu v takovém rozsahu, v jakém byl obcí k nájmu nabídnut, tzn. jako celek „Parkoviště na Hvězdě“ s tím, že „bude omezen“ tím, že část pozemku p. č. XY je užívána jako točna a parkoviště společnosti Veolia Transport Morava a. s. a část pozemku p. č. XY je užívána v souvislosti s provozováním kiosku občerstvení D. Č. Neobstojí ani námitka dovolatele, že pominul-li odvolací soud návrh dodatku č. 2 k nájemní smlouvě, vykládá projev vůle v rozporu s následným chováním smluvních stran (v této souvislosti poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. ), neboť z obsahu spisu plyne, že soud přihlédl i k následnému chování stran nájemní smlouvy, zejména ke skutečnosti, že žalovaný předmětné pozemky několik let skutečně využíval k provozu parkoviště.

Dovolání není přípustné ani pro řešení poslední z dovolatelem nastolených otázek - zda nájemci svědčí právo odstoupit od nájemní smlouvy podle § 679 odst. 1 obč. zák., věděl-li o vadách předmětu nájmu před uzavřením nájemní smlouvy, neboť dospěl-li odvolací soud k závěru, že předmět nájmu vady neměl, a tento závěr nebyl účinně zpochybněn ani v dovolacím řízení, pak na řešení této otázky napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. , ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. ).

Jen pro úplnost lze zmínit, že žalovaný si navíc protiřečí, když na jednu stranu tvrdí, že předmětná nájemní smlouva je absolutně neplatná, a současně, že od ní odstoupil – odstoupit lze totiž pouze od platné smlouvy (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 20. 5. 2008, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. 2. 2023

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu