Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3431/2022

26 Cdo 3431/2022-892

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Společenství vlastníků XY, se sídlem XY, IČO: XY, zastoupeného JUDr. Evou Kabelkovou, advokátkou se sídlem Praha, Holečkova 419/21, proti žalované N. B., bytem XY, o zaplacení částek 83.518,74 Kč s příslušenstvím a 300,- Kč, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. , o dovoláních žalobce a žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. června 2022, č. j. -783, takto:

I. Dovolání

se odmítají

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce (společenství vlastníků jednotek, jehož hlavním účelem bylo zabezpečovat řádný výkon činností spojených se správou, provozem a opravami společných částí domu /dále též jen „Společenství vlastníků“/ – viz , ve znění účinném do 31. prosince 2013 /dále jen „ “/) se změněnou žalobou domáhal, aby mu žalovaná (vlastnice tam specifikované /bytové/ jednotky, jež se nachází v domě jím spravovaném – dále též jen „byt“) zaplatila z titulu nedoplatků za související s užíváním bytu (dále jen „ “) za rok 2011 částku 39.000,44 Kč s příslušenstvím (v podobě úroku z prodlení) a za rok 2012 částku 44.518,30 Kč s příslušenstvím (opět v podobě úroku z prodlení); současně požadoval, aby mu zaplatila částku 300,- Kč za manipulační poplatky.

K odvolání žalované Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. září 2015, č. j. -132, zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 3. dubna 2014, č. j. -78, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Následně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. srpna 2017, č. j. -255, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy a věc postoupil k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Domažlicích (soudu prvního stupně).

Soud prvního stupně – poté, co k odvolání žalované Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 17. září 2019, č. j. -428, zrušil jeho předchozí rozsudek ze dne 14. března 2019, č. j. -396, a věc mu vrátil k dalšímu řízení – nejprve usnesením ze dne 24. ledna 2020, č. j. -442, připustil změnu žaloby, a poté rozsudkem (v pořadí druhým) ze dne 6. října 2020, č. j. -545, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 83.518,74 Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení a částku 300,- Kč (výrok I.), zastavil řízení ohledně tam specifikovaného úroku z prodlení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.).

K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem ze dne 25. května 2021, č. j. -637, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok II.).

K dovolání žalované Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozsudkem ze dne 12. ledna 2022, č. j. -693 (dále jen „Rozsudek“), rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V dalším řízení pak odvolací soud rozsudkem ze dne 14. června 2022, č. j. -783, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. tak, že žalobu na zaplacení částky 83.580,74 Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení a částky 300,- Kč zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků „za celé řízení“ (výrok II.).

Proti posledně uvedenému rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalobce i žalovaná.

Dovolání žalobce v části, v níž směřuje proti nákladovému výroku II. napadeného rozsudku, a dovolání žalované, které směřuje proti témuž výroku napadeného rozsudku, Nejvyšší soud odmítl podle ve spojení s ustanovením , , ve znění po novele provedené (dále jen „ “), neboť není přípustné dovolání podle proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení; s přihlédnutím k ustanovení věty za středníkem bylo přitom nerozhodné, že žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem.

Ve zbývajícím rozsahu pak Nejvyšší soud dovolání žalobce (dovolatele) podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – proto, že není z posléze uvedených příčin přípustné podle

Soudní praxe se již za účinnosti , ve znění před novelou provedenou , ustálila v názoru, že rozhoduje-li soud o nároku na peněžité plnění, který vychází ze skutkových tvrzení, jež umožňují posoudit nárok po právní stránce i podle jiných norem, než jak je žalobcem navrhováno, popř. dovolují-li výsledky provedeného dokazování podřadit uplatněný nárok pod jiné hmotněprávní ustanovení, než jakého se žalobce dovolává, je povinností soudu uplatňovaný nárok takto posoudit, a to bez ohledu, zda je v žalobě právní důvod požadovaného plnění uveden či nikoliv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 23. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněný pod č. 178/2002 časopisu Soudní judikatura). Rovněž v rozsudku z 31. července 2003, sp. zn. , uveřejněném pod č. 78/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (tj. v rozhodnutí, jež zmínil i dovolatel v dovolání), Nejvyšší soud dovodil, že je-li žalobou uplatněn nárok na peněžité plnění vycházející ze skutkového tvrzení, že na základě smlouvy o nájmu žalovaný užíval nebytové prostory a neposkytl za to žalobci smluvené protiplnění (nájemné), avšak podle názoru soudu je nájemní smlouva neplatná a jiný důvod užívání není tvrzen, není změnou skutkového stavu vymezeného v žalobě, posoudí-li soud nárok žalobce na zaplacení požadované částky podle hmotněprávních norem upravujících nárok na vydání plnění z bezdůvodného obohacení. Obdobný závěr vyplývá i z rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu z 19. října 2011, sp. zn. , uveřejněného pod č. 27/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na nějž dovolatel v dovolání rovněž poukázal, jakož i z celé řady dalších rozhodnutí dovolacího soudu.

V poměrech právní úpravy obsažené v ustanovení a násl. , , ve znění do 31. prosince 2013 (dále jen „obč. zák.“), která je – s přihlédnutím k tomu, že Vyúčtování se týkala služeb poskytovaných žalované v letech 2011 a 2012 – rozhodná pro posouzení uplatněných dovolacích námitek (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 29. srpna 2017, sp. zn. , a z 31. října 2018, sp. zn. ), se pak soudní praxe (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 2. listopadu 2000, sp. zn. , ze 17. ledna 2012, sp. zn. 32 Cdo 3947/2010, z 27. listopadu 2013, sp. zn. , z 19. prosince 2013, sp. zn. , a z 22. ledna 2014, sp. zn. /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 24. června 2016, sp. zn. ; dále srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze 7. června 2022, sp. zn. /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 11. října 2022, sp. zn. ) ustálila v názoru, že předpokladem odpovědnosti za získané bezdůvodné obohacení, které se musí vydat, je objektivně vzniklý stav obohacení, tj. přesun majetkových hodnot, který nastal způsobem, jejž právní řád neuznává. Aktivně legitimovaným subjektem k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení je ten, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno (ochuzený). Pasivně legitimován je pak ten, jehož majetek se na úkor druhého neoprávněně zvětšil, nebo u koho nedošlo ke zmenšení majetku, ač k tomu mělo v souladu s právem dojít, tedy obohacený. Odpovědnost za bezdůvodné obohacení je objektivního charakteru a předpokladem jejího vzniku není protiprávní úkon obohaceného ani jeho zavinění. Předmětem obohacení může být jak získání věcí, peněz, pohledávky, zřízení práva, tak i získání majetkové hodnoty z provedeného výkonu, včetně užívání cizí věci.

Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu a s ohledem na provedenou změnu žaloby (viz dovolatelovo podání z 1. března 2016 na č. l. 183 a 184 spisu a usnesení soudu prvního stupně z 24. ledna 2020, č. j. -442) odvolací soud správně posoudil uplatněný nárok jako nárok Společenství vlastníků na zaplacení nedoplatků vzešlých vlastnici (bytové) jednotky z vyúčtování záloh na za léta 2011 a 2012. Přitom – opět na základě zjištěného skutkového stavu – dospěl k závěru, že změněné žalobě nelze vyhovět proto, že vyúčtování nebyla provedena řádně (neobsahovala všechny nezbytné náležitosti předepsané v rozhodné době ) a schází zde tak předpoklad pro vznik povinnosti žalované k zaplacení nedoplatků plynoucích z těchto (vadných) vyúčtování (k tomu viz též odůvodnění Rozsudku, vydaného v dřívější fázi řízení). Za tohoto stavu ovšem nelze odvolacímu soudu úspěšně vytýkat, jak to nesprávně činí dovolatel, že mu měl požadované plnění i přes to přiznat z titulu bezdůvodného obohacení (ve smyslu obč. zák.). Je tomu tak proto, že o bezdůvodném obohacení by bylo namístě – s přihlédnutím ke shora citované judikatuře – uvažovat až tehdy, nešlo-li by o nárok Společenství vlastníků na zaplacení nedoplatků vzešlých vlastníku (bytové) jednotky z vyúčtování a kromě toho nárok na vydání bezdůvodného obohacení vychází z jiného skutku (skutkového děje) než (změněnou žalobou uplatněný) nárok na zaplacení nedoplatků z vyúčtování. V této souvislosti je zapotřebí podotknout, že okolnost, zdůrazňovaná v dovolání, že žalovaná při užívání bytu spotřebovávala , za které neposkytla dovolateli odpovídající protiplnění (úhradu), nevypovídá nic o tom, že by takto konzumované plnění (spotřebované ) z její strany představovalo majetkový transfer, který nastal způsobem, jejž právní řád neuznává (tj. objektivní stav bezdůvodného obohacení). Poukazoval-li dovolatel v tomto směru rovněž na zákonnou povinnost žalované jako vlastnice bytu (jednotky) poměrně přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku ( ), je zapotřebí zdůraznit, že tento poukaz ve skutečnosti hovoří ve prospěch závěru právě opačného; odkazovaná povinnost totiž slouží ke „krytí“ plnění poskytovaných vlastníku jednotky z titulu (povinného) členství ve společenství vlastníků jednotek ( ), tedy plnění podložených právním důvodem, jejž právní řád nepochybně uznává (tento závěr zcela jednoznačně plyne již ze samotné koncepce právní úpravy společenství vlastníků jednotek obsažené v zákoně č. , zejména pak z ustanovení a uvedeného zákona). Zbývá dodat, že právní závěr odvolacího soudu, že Vyúčtování nebyla provedena řádně, v žádném případě neznamená „absenci právního důvodu pro plnění z titulu rozúčtování“, jak to v dovolání formuloval dovolatel, a také nikterak nesvědčí o tom, že by se žalovaná na jeho úkor vskutku bezdůvodně obohatila.

Vzhledem k řečenému lze tudíž konstatovat, že skutkový děj vylíčený ve změněné žalobě neumožňoval odvolacímu soudu v tomto sporném řízení podřadit uplatněný nárok na požadované plnění pod ustanovení § 451 a násl. obč. zák.

Byla-li dovolání odmítnuta, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 2. 2023

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu