Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 909/2022

29 Cdo 909/2022-216

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Milana Poláška ve věci soudní úschovy částky 1.858.329 Kč, za účasti složitele E. R. O. C. s. r. o., se sídlem v Praze 5, Petřínská 489/5, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 63672332, zastoupeného Mgr. Robertem Vladykou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Soukenická 1090/14, PSČ 110 00, příjemce DELTA CENTER a. s., se sídlem v Praze 7, Bubenské nábřeží 306/13, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 45148007, a osoby uplatňující právo na předmět úschovy Hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 00064581, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Kramperou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, PSČ 150 00, o vrácení předmětu úschovy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání osoby uplatňující právo na předmět úschovy proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2022, č. j. -190, takto:

Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 12. listopadu 2021, č. j. -167, se mění tak, že se zamítá návrh složitele, aby mu ze soudní úschovy byla vrácena částka 1.638.526,65 Kč.

Odůvodnění:

1. Usnesením ze dne 12. listopadu 2021, č. j. -167, Obvodní soud pro Prahu 7 (dále též jen „obvodní soud“) rozhodl, že soudní úschova ve výši 1.858.329 Kč se vydává složiteli (E. R. O. C. s. r. o.), jemuž bude poukázána po právní moci usnesení.

2. Obvodní soud vyšel z toho, že předmětnou částku přijal do soudní úschovy na základě (pravomocného) usnesení ze dne 21. března 2013, č. j. -91, poté, co složitel v návrhu na přijetí oné částky do soudní úschovy (ze dne 11. března 2013) na ustanovení , (dále též jen „obč. zák.“), prohlásil, že má důvodné pochybnosti o tom, kdo je jeho věřitelem.

3. Následně obvodní soud – odkazuje na ustanovení , (dále též jen „ “), a na ustanovení obč. zák. – uzavřel, že v posuzované věci složitel netvrdil, že nemůže splnit konkrétní existující dluh, protože neví, která osoba je jeho věřitelem. Nejistota složitele spočívala v tom, že nevěděl (respektive nechtěl sám posoudit), zda trvá jeho smluvně založená povinnost [na základě smlouvy o podnájmu, kterou složitel (jako podnájemce) uzavřel s příjemcem (jako nájemcem) dne 1. září 1999, ve znění dodatků (dále jen „podnájemní smlouva“)] platit podnájemné za užívání prostor v areálu Pražské tržnice v Praze 7 (dále jen „tržnice“) v 1. čtvrtletí roku 2013 příjemci (DELTA CENTER a. s.), nebo zda mu vznikla (respektive vznikne) povinnost zaplatit (podle obč. zák.) za užívání stejných prostor ve stejném období náhradu jejich majiteli (Hlavnímu městu Praze - dále jen „obec“). Složitel tak neměl důvodné pochybnosti o tom, kdo je jeho věřitelem, ale o tom, jaký ze shora uvedených závazků chce (má) splnit. Vzhledem ke shora uvedenému je zřejmé, že při složení nebyl dán žádný důvod úschovy ve smyslu obč. zák. a (nenastaly soluční účinky úschovy) a předmět úschovy je třeba vrátit složiteli.

4. K odvolání obce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 18. ledna 2022, č. j. -190, potvrdil usnesení obvodního soudu v tom znění, že předmět úschovy - částka 1.858.329 Kč se vrací složiteli.

5. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 568 obč. zák. – se ztotožnil se závěrem obvodního soudu o neexistenci důvodu k přijetí úschovy.

6. Proti usnesení odvolacího soudu podala obec dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky:

Je dán zákonný důvod k přijetí do soudní úschovy i tehdy, neví-li věřitel, kterému z věřitelů má dluh splnit, přičemž u každého z věřitelů je dán odlišný právní základ jeho sporného nároku, avšak v obou případech je skutkový základ sporného nároku týž, takže se jejich nároky vůči dlužníku vzájemně vylučují?

7. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

8. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel argumentuje ve prospěch závěru, že důvod pro přijetí plnění do soudní úschovy byl dán, namítaje, že právní názor odvolacího soudu v podstatě znamená popření základního smyslu soudní úschovy.

9. Složitel ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, maje za to, že napadené rozhodnutí je souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. K tomu poukazuje (co do skutkově totožné věci) na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2015, sp. zn. [který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu]; dále cituje pasáž z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2016, sp. zn. .

10. Pro úplnost složitel dodává, že bezdůvodné obohacení vzniká okamžikem přijetí plnění bez právního důvodu. Kdyby podnájemní vztah složitele zanikl, vznikalo by bezdůvodné obohacení postupně za každý den užívání předmětu podnájmu bez právního důvodu. Složitel však složil do úschovy částku za období od 1. ledna 2013 do 31. března 2013. Ke dni přijetí úschovy soudem (21. března 2013) tak fakticky obci ještě nevznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětu podnájmu za období od 22. března 2013 do 31. března 2013. Z logiky věci je tedy soluční úschova vyloučena, neboť v okamžiku přijetí předmětu úschovy neexistoval nárok obce na vydání bezdůvodného obohacení za výše uvedené období.

11. Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Napadené usnesení je totiž rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po 29. září 2017. Řečené platí bez zřetele k tomu, že rozhodné znění pro dovolací řízení jinak (od 1. ledna 2014) nepočítá s úpravou přípustnosti dovolání pro řízení upravená od uvedeného data v zákoně č. , o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“); srov. a 4 a z. ř. s., jejichž uplatnění v dané věci (vzhledem k tomu, že řízení o úschově bylo zahájeno 12. března 2013) vylučuje bod 2. článku II (Přechodná ustanovení) části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

12. Dovolání je přípustné podle , když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v a v z. ř. s. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu.

13. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

14. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

15. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

16. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení , , , , a :

§ 559 (obč. zák.)

(1) Splněním dluh zanikne.

(…)

§ 568 (obč. zák.)

Nemůže-li dlužník splnit svůj závazek věřiteli, protože věřitel je nepřítomen nebo je v prodlení nebo má-li dlužník odůvodněné pochybnosti, kdo je věřitelem, nebo věřitele nezná, nastávají účinky splnění závazku, jestliže jeho předmět dlužník uloží do úřední úschovy. Vynaložené nutné náklady s tím spojené nese věřitel.

§ 3028 (o. z.)

(1) Tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

(…)

(3) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

)

(1) U soudu lze složit do úschovy peníze, cenné papíry a jiné movité věci hodící se k úschově za účelem splnění závazku.

(2) Návrh na přijetí do úschovy musí obsahovat prohlášení toho, kdo peníze, cenné papíry nebo jiné věci do úschovy skládá (dále jen „složitel“), že závazek, jehož předmětem jsou hodnoty skládané do úschovy, nelze splnit, protože věřitel je nepřítomen nebo je v prodlení, nebo že složitel má odůvodněné pochybnosti, kdo je věřitelem, nebo že složitel věřitele nezná.

(…)

)

Účastníkem řízení je složitel. Po právní moci usnesení o přijetí do úschovy je účastníkem řízení také ten, pro koho jsou peníze, cenné papíry nebo jiné věci určeny, (dále jen „příjemce“) a ten, kdo uplatňuje právo na předmět úschovy.

)

(1) Předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost. Jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků řízení a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele.

(2) Složiteli vydá soud předmět úschovy na jeho žádost,

a/ jestliže příjemce projeví s tímto postupem souhlas, nebo

b/ prohlásí-li příjemce soudu, že předmět úschovy nepřijímá, nebo

c/ nevyjádří-li se příjemce ve lhůtě stanovené soudem, ačkoliv byl na takové následky upozorněn.

(3) Jiné osobě, než která je uvedena v odstavcích 1 a 2, žádající o vydání předmětu úschovy, jej vydá soud jen se souhlasem složitele a příjemce.

)

Byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli.

článek II (Přechodná ustanovení) část první ( )

1. Dovolávají-li se právní předpisy ustanovení, která se tímto zákonem zrušují, vstupují na jejich místo jim odpovídající ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

2. Pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije , ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

17. Ve výše uvedené podobě, pro věc rozhodné, platila ustanovení a obč. zák. a v době podání návrhu na přijetí částky 1.858.329 Kč do soudní úschovy (12. března 2013) a do 1. ledna 2014 nedoznala změn. Ustanovení a 3 o. z. a článek II (Přechodná ustanovení) části první v citovaném znění (pro věc rozhodném) platí beze změny od 1. ledna 2014.

18. Ve shora ustaveném právním rámci činí Nejvyšší soud k dovoláním otevřeným právním otázkám následující závěry:

K rozhodnému právu

19. Z ustanovení § 3028 odst. 1 a 3 o. z. plyne, že v rovině hmotného práva je jak pro nárok na úhradu podnájemného

za dobu před 1. lednem 2014 vzešlého z podnájemní smlouvy uzavřené též před 1. lednem 2014

, tak pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení za dobu před 1. lednem 2014 (při absenci jiného ujednání stran těchto závazků v době od 1. ledna 2014) nadále rozhodný , (ve znění účinném do 31. prosince 2013). K

podnájemnému za dobu před 1. lednem 2014 vzešlému z podnájemní smlouvy uzavřené též před 1. lednem 2014 s

rov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2019, sp. zn. (jenž se týká přímo nájemního vztahu příjemce a přihlašovatele ohledně tržnice)

, n

ebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2020, sp. zn. .

K bezdůvodnému obohacení srov.

shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. srpna 2016, sp. zn. , nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. února 2021, sp. zn. , uveřejněného v časopise Vybraná judikatura, číslo 3, ročníku 2022, pod číslem 23.

20. Vzhledem k bodu 2. článku II (Přechodná ustanovení) části první je rovněž zřejmé, že jelikož řízení o (soluční) úschově bylo zahájeno 12. března 2013, použije se na ně nadále ve znění účinném do 31. prosince 2013.

K možnosti rozhodnout o vrácení složené částky složiteli

21. Platí, že důvod úschovy a věcnou legitimaci účastníků (složitele, příjemce a přihlašovatele) soud z hlediska pravdivosti tvrzení složitele při rozhodování o přijetí do úschovy nepřezkoumává; vychází v tomto směru z tvrzení složitele a nezjišťuje, zda složitel je opravdu dlužníkem, zda příjemce je skutečně věřitelem, zda věřitel je skutečně nepřítomen, zda se věřitel opravdu ocitl v prodlení, zda tu byly důvodné pochybnosti o tom, kdo je dlužníkovým věřitelem, nebo zda byl věřitel pro dlužníka skutečně neznámou osobou, popřípadě, zda tu je jiný zákonem stanovený důvod úschovy; srov. již důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2002, sp. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. října 2015 sp. zn. , uveřejněný pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 52/2016“).

22. Pravomocné usnesení soudu o přijetí plnění do úschovy má pak z hlediska zániku závazků stejné právní následky jako převzetí plnění věřitelem; za okamžik uspokojení nároku se považuje den, v němž byl předmět plnění složen u soudu. Jinak řečeno, jestliže usnesení, jímž soud přijme plnění, které složitel složil do soudní (soluční) úschovy, nabude právní moci, považuje se den, kdy složitel toto plnění složil do soudní (soluční) úschovy, ve smyslu ustanovení § 559 odst. 1 obč. zák. a § 568 obč. zák., za den splnění závazku (dluhu) věřiteli (příjemci nebo přihlašovateli) bez zřetele k tomu, že tento den předchází dni, kdy soud vydal usnesení o přijetí plnění do (soluční) úschovy.

23. Zjistí-li se ovšem, že důvody pro složení plnění u soudu nebyly dány, např. proto, že věřitel přijetí plnění ve skutečnosti neodmítá a že tedy není v prodlení, že je přítomen, že dlužník (složitel) neměl důvod pochybovat o tom, kdo je věřitelem, apod., pak dluh nebyl složením do soudní (soluční) úschovy splněn a povinnost dlužníka (složitele) poskytnout plnění přímo věřiteli (příjemci, přihlašovateli) nadále trvá. Otázku, zda byl dán důvod pro složení plnění u soudu, soud zkoumá (může zkoumat) nejen v době, kdy rozhoduje o přijetí do soudní (soluční) úschovy, nýbrž i v případném sporu o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy vedeném (na základě ustanovení ) mezi tím, kdo žádal o vydání předmětu úschovy (příjemce nebo přihlašovatel), a tím, kdo vydání odporoval ( ), po právní moci usnesení o přijetí plnění do soudní (soluční) úschovy.

24. V poměrech soudní úschovy podle ve znění účinném do 31. prosince 2013 se výše formulované závěry podávají z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. května 2016, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2014, sp. zn. , nebo R 52/2016).

K důvodu pro složení plnění u soudu

25. V daném případě složitelem tvrzeným a soudem akceptovaným (v usnesení o přijetí plnění do soudní úschovy) důvodem složení předmětné částky do soudní (soluční) úschovy byla skutečnost, že dlužník má odůvodněné pochybnosti, kdo je věřitelem (§ 568 věta první obč. zák.).

26. Lze obecně říci, že dlužník (složitel) má důvod pochybovat, kdo je jeho věřitelem, zejména tehdy, kdy po něm stejné plnění požaduje více osob a kdy na základě svých poznatků nemá (objektivně vzato) možnost stanovit, komu z nich plnění opravdu náleží. Právo příjemce nebo jiného přihlašovatele k předmětu úschovy se přitom musí upínat toliko ke vztahu mezi složitelem a příjemcem nebo jiným přihlašovatelem (složitelovým věřitelem); nemůže se odvíjet od jiného právního vztahu; srov. obdobně (k výkladu soudní úschovy podle zákona o zvláštních řízeních soudních) např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2020, sp. zn. .

27. Pro výsledek dovolacího řízení je (tedy) vzhledem k řečenému určující, zda o takový případ jde v situaci popsané složitelem v návrhu na přijetí peněžité částky do soudní (soluční) úschovy (datovaném 11. března 2013), tedy v situaci, kdy složitel užíval po určitou dobu nebytové prostory, přičemž neměl jistotu, zda tak činí na základě platné podnájemní smlouvy (uzavřené s příjemcem), podle které má smluvenou úhradu (podnájemné) hradit příjemci, nebo zda jde o bezesmluvní užívání nebytových prostor (po zániku podnájemní i nájemní smlouvy v důsledku výpovědí nájemní smlouvy) na úkor přihlašovatele coby vlastníka (dřívějšího pronajímatele) nemovitostí, v nichž se nacházejí nebytové prostory, jemuž (proto) má vydat bezdůvodné obohacení (srov. § 451 obč. zák.).

28. Platí dále, že posuzuje-li soud v řízení o úschovách, co složitel uvedl v návrhu na přijetí o důvodu úschovy (a pak z tohoto tvrzení při rozhodování o přijetí do úschovy výše popsaným způsobem vychází), není tu rozhodující, jak složitel kvalifikoval důvod úschovy po právní stránce, ale vylíčení důvodu úschovy prostřednictvím rozhodujících skutečností; srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. .

29. Skutečnosti popsané složitelem v návrhu na přijetí částky 1.858.329 Kč do soudní (soluční) úschovy shledává Nejvyšší soud srovnatelnými s těmi, jimiž se zabýval (ve sporu o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu soudní úschovy při výkladu ustanovení násl. a obč. zák.) v rozsudku ze dne 17. června 2014, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura, číslo 3, ročníku 2015, pod číslem 30. V poměrech této věci se důvod úschovy tvrzený složitelem liší jen potud, že ve hře nebyla otázka platnosti podnájemní smlouvy, nýbrž otázka jejího ukončení (výpovědí nájemní smlouvy). Přitom součástí tvrzení uplatněných složitelem v návrhu na přijetí částky 1.858.329 Kč do soudní (soluční) úschovy bylo i tvrzení, že příjemce (coby nájemce) vede s přihlašovatelem (obcí coby pronajímatelem a vlastníkem) spor o platnost výpovědi nájemní smlouvy. Nejvyšší soud tudíž uzavírá, že důvod pro složení částky 1.858.329 Kč do soudní (soluční) úschovy na základě tvrzení obsažených v návrhu na přijetí byl vskutku dán, jelikož složitel na základě svých poznatků neměl (objektivně vzato) možnost stanovit, komu náleží úhrada za užívání nebytových prostor v rozhodném období. Ostatně, skutková tvrzení, jimiž složitel odůvodnil složení předmětné částky do soudní (soluční) úschovy, se neliší od těch, jimiž (při jiném právním hodnocení svého počínání) nyní odůvodňuje požadavek na vrácení složené částky.

30. Nejvyšší soud tudíž uzavírá, že důvodem pro složení peněžité částky do soudní (soluční) úschovy může být i to, že složitel neví, zda částku za užívání věci v určité době má jako podnájemce uhradit nájemci nebo pronajímateli, který s nájemcem vede spor o to, zda nájem skončil výpovědí a v době užívání věci proto složitel již nebyl podnájemcem věci.

31. Složiteli lze nicméně dát za pravdu v tom, že obec (přihlašovatel) se způsobem tvrzeným v návrhu na přijetí nemohla stát jeho věřitelem z titulu bezdůvodného obohacení nabytého plněním (užíváním) bez právního důvodu (konkurujícím příjemci) za celou tvrzenou dobu. Složitel potud argumentuje dobou po 21. březnu 2013 (den vydání usnesení, jímž soud přijal předmětnou částku do soudní úschovy), s přihlédnutím k tomu, co bylo řečeno výše o době splnění dluhu, je však pro tyto účely rozhodným 19. březen 2013, tedy den složení předmětné částky na účet soudu (srov. záznam o složení č. l. 89). U částky odpovídající době od 20. března 2013 do 31. března 2013 (219.802,35 Kč) tedy důvod k jejímu složení do soudní (soluční) úschovy nebyl dán.

32. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že výše formulované závěry odpovídají těm, které v typově shodné věci (s jiným složitelem, leč stejným příjemcem a obcí) přijal při věcném přezkumu důvodů pro složení předmětu úschovy do soudní (soluční) úschovy podle již v usnesení ze dne 18. ledna 2023, sp. zn. , a ve vztahu týchž účastníků (jako v této věci), jenž měl vzejít z případného ukončení téže smlouvy o nájmu a smlouvy o podnájmu, pouze pro jiné čtvrtletí jiného roku, při věcném přezkumu důvodů pro složení předmětu úschovy do soudní (soluční) úschovy podle zákona o zvláštních řízeních soudních již v usnesení ze dne 26. ledna 2023, sp. zn. . Srov. dále i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2023, sp. zn. . Na tato usnesení Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje.

33. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ):

[1] Dovolání zamítl v rozsahu, v němž směřovalo proti té části napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení obvodního soudu ve výroku o vrácení částky 219.802,35 Kč složiteli ( ).

[2] Změnil usnesení odvolacího soudu (jelikož odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout) ve zbývající části (co do částky 1.638.526,65 Kč) v tom duchu, že návrh na vrácení částky 1.638.526,65 Kč složiteli se zamítá ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. ledna 2023

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu