Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3138/2022

21 Cdo 3138/2022-517

USNESENÍ

F. J.

České poště, s. p.

, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů č. 909/4, IČO 47114983, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. dubna 2022, č. j. -471, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2022, č. j. -471, není přípustné podle ustanovení , podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b) a

Přestože dovolatel namítá, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci,ve skutečnosti je podstatou jeho dovolání nesouhlas se skutkovými zjištěními, na nichž soudy založily svůj právní závěr, že odborová organizace XY, jehož představenstva byl žalobce předsedou, nepůsobila v době, kdy byla žalobci doručena výpověď z pracovního poměru ze dne 14. 3. 2017, u žalované, neboť nebyla splněna podmínka, aby alespoň 3 její členové byli u žalované v pracovním poměru, a že proto nebylo povinností žalované požádat tuto odborovou organizaci o udělení předchozího souhlasu k výpovědi, a se způsobem, jakým soudy k těmto skutkovým zjištěním dospěly (s hodnocením důkazů, na základě něhož k nim dospěly). Podle dovolatele měl odvolací soud výpovědi svědkyň L. H., R. Z. a J. K., které (mimo jiné) uvedly, že při přijímání za členky uvedené odborové organizace nebyly seznámeny s jejími stanovami, hodnotit jako nevěrohodné, neboť „bylo patrné, že byly žalovanou instruovány o tom, jak mají vypovídat“. Naopak výpovědi svědkyň M. M. a L. M. byly podle názoru dovolatele jako nevěrohodné hodnoceny „nesprávně a nedůvodně“.

Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení nelze (ani v dovolacím řízení probíhajícím podle ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněného pod č. rozh. obč.). V dovolání proto nelze například namítat, kterému svědkovi měl soud uvěřit a kterému nikoli, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr nebo že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý.

Postup odvolacího soudu při hodnocení provedených důkazů se neodchyluje od právního názoru vysloveného (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 1998, sp. zn. , publikovaný v časopisu Soudní judikatura č. 18/1999) v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2002, sp. zn. , na které poukazuje dovolatel, podle něhož zásadě volného hodnocení důkazů, která je vyjádřena v ustanovení , neodpovídá takový způsob hodnocení, kdy je (předem) označena za nezpůsobilý důkazní prostředek svědecká výpověď jen proto, že svědek náleží k určité sociální nebo profesní skupině. Nevěrohodnost svědkyň M. M. a L. M. nebyla soudy shledána (předem) proto, že šlo o svědkyně „navržené žalobcem“ (jak naznačuje dovolatel), nýbrž z jiných důvodů, podrobně popsaných v bodu 91 rozsudku soudu prvního stupně. Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že při hodnocení věrohodnosti svědkyň M. M. a L. M. nepřihlédl k listinným důkazům uvedeným v jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a vyjádření ze dne 14. 4. 2022, které svědčí o členství uvedených svědkyň v XY, pak přehlíží, že soudy svůj závěr o tom, že M. M. a L. M. nebyly členkami této odborové organizace, založily na skutečnosti, že při přijímání za členky nebyly seznámeny s jejími stanovami (to, že se stanovami seznámeny byly, jim v rámci hodnocení jejich svědeckých výpovědí neuvěřily), o které dovolatelem akcentované y (zápis z mimořádné schůzky předsednictva s předsedy a členy XY ve dnech 10. 12. 2016 a 14. 1. 2017 a výpis z účtu M. M., z něhož platila členské příspěvky odborové organizaci) nevypovídají. Právní závěr soudů, že podmínkou vzniku členství v XY bylo seznámení přijímané osoby se stanovami této odborové organizace, přitom dovolatel nezpochybnil (rozhodnutí odvolacího soudu může dovolací soud přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání – srov. větu první ).

Dovolací soud v projednávané věci neshledal extrémní rozpory mezi závěry soudů o skutkovém stavu věci a provedenými důkazy ani znaky nepřípustné libovůle při hodnocení provedených důkazů. O výjimečný případ, kdy skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod je způsobilá založit přípustnost dovolání podle (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. ), se tak v posuzovaném případě nejedná.

K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení nejsou způsobilé ani další námitky, jimiž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení , a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení (namítá-li, že odvolací soud „zatížil … své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti“ zakládající vadu řízení). K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, sice dovolací soud ve smyslu ustanovení věty druhé přihlíží, ale jen je-li dovolání přípustné; tento předpoklad však v projednávané věci – jak vyplývá z výše uvedeného – splněn není.

Judikatura soudů již dříve dospěla k závěru, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněném pod č. rozh. obč.).

Poměřováno těmito závěry odůvodnění rozsudku odvolacího soudu není nepřezkoumatelné, jak namítá žalobce, neboť z něj zcela zřetelně a srozumitelně plynou důvody, pro které byly odvolacím soudem shledány správnými závěry soudu prvního stupně, na základě nichž došlo k zamítnutí žaloby. Toto odůvodnění má všechny náležitosti uvedené v ustanovení , které je třeba podle použít přiměřeně s přihlédnutím k zásadně přezkumné povaze činnosti soudu v odvolacím řízení, a je patrné, že nebránilo dovolateli v uplatnění jeho práv. Z ustanovení ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení. Není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. ). Rozsudek odvolacího soudu těmto požadavkům vyhovuje.

V části, ve které směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu vztahujícím se k nákladům řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 1. 2023

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu