Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3608/2022

28 Cdo 3608/2022-824

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: Městská část Praha – Křeslice, IČO 00538400, se sídlem v Praze 10, Štychova 2, zastoupená JUDr. Petrem Chárou, advokátem se sídlem v Praze 6, U zeměpisného u 508/12, proti žalovaným: 1) M. Č., nar. XY, bytem v XY, zastoupený Mgr. Alžbětou Schirlovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Francouzská 229/16, a 2) Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, za účasti hlavního města Prahy, IČO 00064581, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně, zastoupeného JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 10, Dykova 1158/17, o určení vlastnického práva a o uložení povinnosti učinit výzvu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovoláních žalobkyně a žalovaného 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. května 2022, č. j. -784, t a k t o:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Dovolání žalovaného 1) se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) ze dne 24. 5. 2022, č. j. -784, byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 7. 9. 2021, č. j. -737, potvrzen ve výroku I., jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že Česká republika je vlastníkem pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, a uložení povinnosti žalované 2) realizovat výzvu k nabídkovému řízení stran prodeje předmětného pozemku ve smyslu , o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně , o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a , o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, účinného do 31. 12. 2012 (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. tak, že žalovaným právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznal (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). Výrokem III. odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

2. Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalobkyně i žalovaný 1).

3. Z obsahu dovolání žalobkyně se podává, že předestírá otázky, zda lze opakovat postup prodeje pozemku podle ustanovení , byl-li již završen (byť uzavřením neplatné kupní smlouvy), a zda zájemci o pozemek, s nímž smlouva sjednána nebyla, svědčí pro případ neplatnosti kupní smlouvy uzavřené v režimu ustanovení aktivní věcná legitimace k určení vlastnického práva státu. Vyjadřuje přitom přesvědčení, že tyto otázky dovolacím soudem nebyly dosud řešeny, případně mají být oproti dosavadní rozhodovací praxi vyřešeny jinak.

4. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

5. Dovolací soud ve své rozhodovací praxi již formuloval a odůvodnil právní závěr, dle něhož postup podle ustanovení opakovat nelze ̶ zákon nepočítá s opakováním tohoto postupu u těchže pozemků a u nepřevedených pozemků následuje prodej pouze v obchodní veřejné soutěži (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. ). Z judikatury dovolacího soudu dále vyplývá, že věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o nějž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2002, sp. zn. , publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 1 116, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. ).

6. Jestliže tedy odvolací soud, vycházeje ze zjištění, že postup ve smyslu ustanovení vyústil dnem 24. 7. 2003 v uzavření kupní smlouvy, na jejímž základě došlo k převodu předmětného pozemku na žalovaného 1), dovodil, že žalobě o uložení povinnosti realizovat opětovně postup podle v souvislosti s prodejem dotčeného pozemku vyhovět nelze, pročež zde není dána ani aktivní věcná legitimace oslyšeného zájemce o koupi tohoto pozemku v řízení o určení vlastnického práva státu k němu, nikterak se tím od výše citované judikatury dovolacího soudu neodchýlil. V situaci, kdy zákonná dikce ustanovení , věty první, výslovně zapovídá opakování procesu prodeje podle , pak zjevně není důvodu k revizi výše citovaných judikatorních konkluzí. Nemůže-li přitom být žaloba o opakování procesu prodeje pozemku ve smyslu ustanovení důvodnou, není oslyšený zájemce o koupi nemovitosti očividně ani aktivně věcně legitimován k podání žaloby o určení vlastnického práva státu, jestliže se jeho právní sféry sporný právní vztah nemůže dotknout.

7. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že žalobkyní podané dovolání předpoklady přípustnosti ve smyslu ustanovení nenaplňuje.

8. Napadá-li žalovaný 1) rozsudek odvolacího soudu ve výroku o náhradě nákladů řízení, není jeho dovolání přípustné se zřetelem k ustanovení

9. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), obě dovolání jako nepřípustná odmítl ( věty první o. s. ř).

10. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , , a , neboť dovolání obou procesních stran bylo odmítnuto a České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, která se k podaným dovoláním nevyjádřila, žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

11. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. 1. 2023

Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu