Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2326/2022

23 Cdo 2326/2022-165

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně M. O., nar. XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jiřím Solilem, advokátem se sídlem Jakubská 6, 110 00 Praha 1, proti žalované H. O., nar. XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Radkem Kellerem, advokátem se sídlem Jaselská 23, 602 00 Brno, o zaplacení 1 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2022, č. j. -142, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 17 666 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 4. 2022, č. j. -142 rozhodl tak, že výrokem I rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, výrokem II pak uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 17 666 Kč.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, které zdůvodňuje tím, že řízení je zatíženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dále že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a řeší otázku, která je soudy rozhodována rozdílně, a konečně, že rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, která nemají dle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Dovolání je podle názoru žalované přípustné dle , neboť jednak je podáváno do rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, a napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného i procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu, a zároveň by právní otázka řešená odvolacím soudem měla být dovolacím soudem posouzena jinak.

K dovolání žalované podala žalobkyně vyjádření, v němž uvedla, že považuje rozhodnutí odvolacího soudu za zcela správné a řádně odůvodněné. Dovolání žalované proto žalobkyně považuje za zcela nedůvodné a neodůvodněné. Žalobkyně je přesvědčena, že se žalované jako dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení nepodařilo jakkoliv zpochybnit správnost rozhodnutí odvolacího soudu. Argumentace žalované se navíc opakuje ve zjevné snaze dodání zdání legitimity podaného dovolání. Žalobkyně proto navrhuje, aby bylo dovolání žalované odmítnuto, resp. zamítnuto.

Nejvyšší soud, jako soud dovolací podle , po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas ( ) k tomu oprávněným subjektem - účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ( a 4 ), posuzoval, zda dovolání netrpí vadami, a přípustnost podaného dovolání.

Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalované trpí vadami, které nebyly ani ve lhůtě podle odstraněny, a proto nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Mezi povinné náležitosti dovolání podle patří vymezení důvodu dovolání a uvedení, v čem žalovaná spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Ve smyslu je žalovaná povinna také vymezit otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Žalovaná je tedy ze zákona povinna uvést jak právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné (a vyložit, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení), tak tuto nesprávnost – při vymezení splnění předpokladů přípustnosti dovolání – konfrontovat s dosavadní rozhodovací činností Nejvyššího soudu, kterému náleží úkol sjednocovat rozhodovací činnost soudů v civilním řízení. Žalovaná je tedy povinna jasně vymezit relevantní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a uvést, v čem se odvolací soud odchýlil od této relevantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu či v čem je tato praxe rozporná nebo v čem je třeba ji změnit, případně že jde o právní otázku Nejvyšším soudem dosud nevyřešenou. Případně lze přípustnost dovolání podle okolností vymezit i odkazem na relevantní rozhodovací činnost Ústavního soudu [srov. stanovisko ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. , nález ze dne 1. 11. 2016 sp. zn. (N 205/83 SbNU 269)]. Dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.

Dovolatelka však svými námitkami nevymezila právní otázku, jež by měla zakládat přípustnost dovolání ve smyslu (v rozhodném znění). Tyto námitky představují pouhou polemiku s právními a skutkovými závěry odvolacího soudu. Konkrétní otázka, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, společně s údajem o tom, od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení této právní otázky odchyluje, se však z této argumentace nepodává.

Jestliže dovolatelka namítá, že mezi účastníky nedošlo k ústnímu uzavření smlouvy, přípustnost dovolání tímto nezakládá, neboť jejím prostřednictvím zpochybňuje skutková zjištění odvolacího soudu tím, že předkládá vlastní skutková tvrzení ohledně uzavření smlouvy. Zpochybnění právního hodnocení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než který zjistil odvolací soud, přitom není způsobilým dovolacím důvodem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. ). Dovolatelka totiž nezpochybňuje právní posouzení věci, jestliže předkládá vlastní skutkovou verzi odlišnou od té, která byla podkladem rozhodnutí odvolacího soudu. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nemohl být zpochybněn (srov. ) a Nejvyšší soud z něj vychází (srov. ).

Žalobkyní odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. , traktuje, že předpokladem vzniku právního vztahu z půjčky (nyní zápůjčky) je nejen existence smluvního ujednání mezi stranami, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu a jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně v nyní posuzované věci se od tohoto právního závěru v žádném směru neodchyluje; odkaz na uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu žalobkyní tak nepovažuje Nejvyšší soud za přiléhavý.

Lze tedy uzavřít, že žalovaná nevymezila přípustnost dovolání, když nevymezila otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

K námitce žalované směřující k dle ní nedostačujícímu odůvodnění závěru obou stupňů o promlčení případného nároku žalované vůči žalobkyni Nejvyšší soud uvádí, že jak již mnohokrát judikoval, námitky dovolatele směřující ke konkrétnímu procesnímu postupu soudu, tedy do vad řízení, neodpovídají kritériím stanoveným v (vzhledem k nejsou ani způsobilým dovolacím důvodem); přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. .

Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 18. 1. 2023

JUDr. Kateřina Hornochová předsedkyně senátu