Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3651/2022

33 Cdo 3651/2022-883

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Matco, s. r. o.,se sídlem Praha 1, Letenská 121/8, identifikační číslo osoby 26425033, zastoupené Mgr. Petrem Budzińskim, advokátem se sídlem Praha 1, Letenská 121/8, proti žalovanému 5) Z. Š., bytem XY, zastoupeného Mgr. Ing. Klárou Bunovou, advokátkou se sídlem Brno, Heršpická 813/5, o zaplacení 1 022 301,96 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. (17) , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 4. 2022, č. j. -836, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. 7. 2021, č. j. (17) -787, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 767 067,48 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že v rozsahu poskytnutého plnění jedním z původních žalovaných, tj. žalovanou č. 2) C. B., IČO XY, nebo žalovanou č. 4) D. B., zaniká povinnost plnění zbylých žalovaných, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. 4. 2022, č. j. -836, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, a to v té části, jíž byla žalovanému č. 5 uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 744 765,52 Kč, změnil tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítá; ve zbytku jej ve vztahu k částce 1 022 301,96 Kč potvrdil ve znění: Žalovaný č. 5 je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 022 301,96 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku spolu s žalovaným č. 2 C. B., IČO XY, kterému byla povinnost uložena rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2013 č. j. -229, a žalovanou č. 4 D. B., které byla povinnost uložena rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2013 č. j. -229 a rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2018 č. j. (17) -620, s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost plnění ostatních žalovaných, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání, které Nejvyšší soud posoudil podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 - dále jen „ “).

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle věty první dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Žalovaný přípustnost dovolání zakládá na tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva dosud v praxi dovolacího soudu neřešené „zda může odvolací soud sám vysvětlit logický rozpor v tvrzeních účastníka řízení, aniž by vycházel z tvrzení učiněných a důkazů provedených v řízení“.

Dovolání není přípustné.

Formulací k dovolacímu přezkumu předestřené otázky, resp. námitkou, že odvolací soud „sám vysvětlil“ logický rozpor v tvrzeních účastníka, dovolatel nezpochybnil žádný právní závěr, na němž je napadené rozhodnutí založeno. Jejím prostřednictvím namítá vadu řízení; k vadám řízení – jsou-li skutečně dány – však dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit ( věta druhá ).

Námitka, že odvolací soud neaplikoval ustanovení , resp. že nepoučil žalobkyni o její povinnosti tvrdit a prokázat rozhodné skutečnosti, rovněž přípustnost dovolání nezakládá, neboť jejím prostřednictvím dovolatel opět namítá vadu a současně přehlíží, že odvolací soud žádný závěr vyplývající z absence tvrzených skutečností žalobkyní neučinil. Jinak řečeno na otázce týkající se neunesení břemene tvrzení (či důkazního) - coby důsledku plynoucího z absence postupu soudu podle - není napadené rozhodnutí založeno.

Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o žádosti žalovaného na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí [ ].

Přestože výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba v posuzovaném případě zdůvodňovat ( ), sluší se uvést, že náklady, které žalobkyni vznikly, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť její vyjádření k dovolání prostřednictvím právního zástupce nevystihuje důvod, který vedl k odmítnutí dovolání, neobsahuje polemiku s dovolatelem tvrzenými předpoklady přípustnosti dovolání podle , ale pouze sděluje, že „souhlasí s názorem odvolacího soudu a se zněním jeho rozsudku“.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 1. 2023

JUDr. Pavel Horňák

předseda senátu