Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3271/2022

26 Cdo 3271/2022-158

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce R. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Michalem Šrubařem, advokátem se sídlem v Brně, Josefská 504/8, proti žalovanému Z. H., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Zdeňkou Vochyánovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Nerudova 1190/3, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. března 2022, č. j. -124, takto:

Odůvodnění:

Žalovaný napadl dovoláním rozsudek Krajského soudu v Brně (odvolací soud) ze dne 16. 3. 2022, č. j. -124, jímž potvrdil rozsudek Okresního soudu v Třebíči (soud prvního stupně) ze dne 13. 4. 2021, č. j. -88, kterým uložil žalovanému vyklidit tam specifikovaný byt a vyklizený jej předat žalobci do 15 dnů od právní moci rozhodnutí a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok I.); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Otázku, zda výkon práva žalobce, domáhajícího se vyklizení bytu, není výkonem práva v rozporu s dobrými mravy, resp. zneužitím práva ve smyslu , , (dále též jen „ “, popř. „o. z.“), posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit. Zamítnutí žaloby na vyklizení bytu nebo nemovitosti sloužící k bydlení pro odepření ochrany výkonu vlastnického práva, který je uplatňován v rozporu s dobrými mravy ( , o. z.), má být až poslední možností - ultima ratio, jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona – srovnej stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (judikatura přijatá k výkladu rozporu s dobrými mravy podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, je zásadně použitelná i při výkladu ustanovení , o. z. – srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. , ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. , či jeho usnesení ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. ).

Úvaha odvolacího soudu, že výkon práva žalobce není zneužitím práva, není zjevně nepřiměřená (přitom jen v případě její zjevné nepřiměřenosti by ji bylo možné v dovolacím řízení zpochybnit – srovnej odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněného pod č. 7/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z obsahu odůvodnění rozsudku odvolacího soudu se podává, že vzal za své právní závěry soudu prvního stupně, jež při své úvaze přihlédl ke všem zjištěným skutečnostem, a to jak na straně dovolatele (dlouhodobé užívání bytu bez právního důvodu, obstrukční jednání při převodu bytové jednotky), tak i na straně žalobce (dodržení postupu sjednaného v kupní smlouvě), a vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci.

Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle odmítl. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti (právní moci) dovoláním napadeného rozhodnutí.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 25. 1. 2023

JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu