Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3569/2022

30 Cdo 3569/2022-176

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 102 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2022, č. j. -119, takto:

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení celkové částky 102 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla vzniknout žalobkyni jako přihlášené věřitelce do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , na majetek společnosti ARTISAN-VIK, spol. s r. o. Žalobkyně označila konkrétní konstatování uvedená v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2018, č. j. -127, o zamítnutí insolvenčního návrhu, za nepravdivá a poškozující žalobkyni i její jednatelku. Za dehonestaci žalobkyně označením jí za „mrtvou schránku“, která „nevykazuje žádnou činnost“, žalobkyně požaduje náhradu nemajetkové újmy ve výši 51 000 Kč a za dehonestaci a diskreditaci její jednatelky požaduje žalobkyně částku ve stejné výši.

Obvodní soud pro Prahu 5 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. 6. 2021, č. j. -97, zamítl žalobu, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 102 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 24. 7. 2019 do zaplacení (výrok I), a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 300 Kč (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem ze dne 18. 1. 2022, č. j. -119, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v rozsahu výroku I (mimo části, která potvrzuje nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně) včasně podaným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl.

Otázka ad 1), zda v dovolání vyzdvižené citace z odůvodnění usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2018, č. j. -127, mohou založit odpovědnost žalované za nesprávný úřední postup uvedeného soudu v insolvenčním řízení, nemůže přípustnost dovolání založit, neboť nejde o právní otázku ve smyslu Právní otázkou je otázka výkladu konkrétní právní normy, nikoli otázka hledající odpověď na to, zda ve výsledku rozhodl odvolací soud správně. Táže-li se žalobkyně, zda určitý výrok v rozhodnutí soudu zakládá odpovědnost žalované za nesprávný úřední postup (zřejmě správně za újmu tímto výrokem způsobenou – pozn. Nejvyššího soudu), žádá po Nejvyšším soudu nepřípustně, aby znovu posoudil naplnění všech podmínek odpovědnosti žalované za žalobkyní tvrzenou škodu, tj. posoudil řadu dílčích právních otázek v otázce žalobkyně neuvedených, z odpovědí, na které by se odpověď na otázku žalobkyně nutně musela skládat.

Otázka ad 2), je-li povinností soudu vyhodnotit, zda dehonestující tvrzení obsažená v odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Praze jsou pravdivými skutečnostmi či nikoliv nebo zda se jedná o hodnotící úsudek soudu učiněný na základě ověřených skutečností, a otázka ad 3), má-li soud povinnost vyhodnotit, zda a jak tato dehonestující tvrzení nepřípustně zasáhla do dobré pověsti žalobkyně a její jednatelky, nemohou přípustnost dovolání ve smyslu založit, neboť na nich odvolací soud svůj závěr o nedůvodnosti žaloby nezaložil, pokud dovodil neexistenci odpovědnostního titulu v podobě nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu.

Nejvyšší soud závěrem zdůrazňuje, že musel respektovat vymezení otázek dovolacího přezkumu, jak je žalobkyně uvedla ve formě otázek 1) až 3) na straně 3 dovolání ( věta první ) a nemohl tak přihlížet k dalším otázkám, které se objevily v dalších částech dovolání, aniž by byly výslovně žalobkyní zahrnuty do rozsahu požadovaného přezkumu.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 1. 2023

JUDr. Pavel Simon předseda senátu