Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1558/2022

-616

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně P. H.,se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, jako insolvenční správkyně dlužníka REUS group, s.r.o., se sídlem v Praze 5, Smíchov, nám. 14. října 1307/2, identifikační číslo osoby 26700395, zastoupené Mgr. Petrem Řehákem, advokátem se sídlem v Praze 3, Domažlická 1256/1, proti žalované Rolnická a.s. Hroznová Lhota, se sídlem v Kozojídkách č. p. 202, identifikační číslo osoby 65278941, zastoupené Mgr. Petrou Hrachy, advokátkou se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, o zaplacení 2 460 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2022, č. j. -586, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vrácení částky 2 460 000 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalovanou a společností REUS group, s.r.o. Žalovaná namítala, že předmětná pohledávka zanikla v důsledku započtení, neboť žalovaná oproti ní započetla své pohledávky za dlužníkem z titulu náhrady škody a slevy z ceny díla, resp. z titulu odpočtů z ceny díla.

Okresní soud v Hodoníně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 25. 6. 2020, č. j. -504, zamítl žalobu o zaplacení částky 2 460 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

Krajský soud v Brně jako soud odvolací napadeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „“, odmítl.

Žalovaná v podaném vyjádření k dovolání s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (představovanou např. usneseními ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. , a ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. ) odmítla dovolací argumentaci žalobkyně a uvedla, že odvolací soud žalobkyní předkládanou otázku vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadení žalobkyně odmítl, případně aby je zamítl.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Žalobkyně považuje dovolání za přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, zda se v režimu , obchodní zákoník, dále také „obch. zák.“, promlčuje právo vznést kompenzační námitku, přičemž uvedená otázka podle dovolatelky v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.

Nejvyšší soud v minulosti opakovaně vysvětlil, že pro posouzení, zda je pohledávka promlčena (a tedy zda ji lze k započtení použít, popř. započtení proti ní úspěšně namítat), je rozhodující okamžik, kdy se pohledávky setkaly. Pokud je podmínka vzájemnosti splněna, platí, že byla-li vzájemná pohledávka promlčena již v okamžiku, kdy dospěla pohledávka později splatná, je zánik závazku jednostranným započtením (ať již podle § 581 odst. 2 obč. zák. nebo podle § 358 obch. zák.) vyloučen (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2006, sp. zn. , a ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. ). Nastalo-li tedy promlčení teprve po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení, lze promlčenou pohledávku jednostranně započítat proti pohledávce jiné, a to i v rámci obrany v soudním řízení [§ 358 ve spojení s § 388 odst. 2 písm. b) obch. zák.; srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. ].

Z takto ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že dovolatelkou předestřený právní závěr, dle kterého je nutné posuzovat nejenom otázku promlčení samotné započítávané pohledávky, ale též právního úkonu směřujícího k započtení, by vedl k faktické nepoužitelnosti § 388 odst. 2 písm. b) obch. zák. (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2021, sp. zn. ). V této souvislosti je vhodné připomenout rovněž obecně formulovaný závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. , podle kterého právo vznést kompenzační námitku (učinit projev směřující k započtení) se nepromlčuje. Citované závěry se uplatní také v projednávané věci, v níž navíc podle hodnocení soudů aktivně započítávaná pohledávka v době vznesení kompenzační námitky promlčena nebyla. Závěr odvolacího soudu, podle něhož se ani v režimu obchodního zákoníku právo vznést kompenzační námitku, resp. právo učinit kompenzační úkon nepromlčuje, tak byl se shora citovanou judikaturou Nejvyššího soudu v souladu a námitka žalobkyně přípustnost dovolání ve smyslu nezakládá.

Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 12. 2022

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.

předseda senátu