Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 3088/2022

-158

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci opatrovance M. P., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného opatrovnicí pro řízení K. Z., advokátkou se sídlem XY, za účasti trvalé opatrovnice I. P., narozené XY, bytem XY, o schválení právního jednání, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. , o dovolaní hmotněprávní opatrovnice proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 24. 3. 2022, č. j. -109, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Jihlavě (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 19. 1. 2022, č. j. -97, vyslovil, že není účinné zpětvzetí návrhu trvalé opatrovnice, jímž se původně domáhala za opatrovance schválení právního jednání v podobě kupní smlouvy s Vysočina Auto Group a.s., coby prodávající, ze dne 5. 8. 2021, jež se týkala koupě motorového vozidla XY v hodnotě 1 164 838 Kč.

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Takto soudy obou stupňů rozhodly v řízení o návrhu došlém soudu prvního stupně dne 29. 11. 2021, kterým se hmotněprávní opatrovnice M. P. domáhala schválení právního jednání za opatrovance spočívajícího v uzavření výše specifikované kupní smlouvy.

Usnesení odvolacího soudu napadla včas podaným dovoláním hmotněprávní opatrovnice M. P., majíc s podrobnější argumentací za to, že v dané věci nebyly splněny hmotněprávní předpoklady, aby soud vůbec rozhodoval o schválení právního jednání za opatrovance. Dovolatelka spatřovala splnění předpokladu přípustnosti dovolání podle v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu stojí na vyřešení právních otázek, které dosud nebyly vyřešeny v rozhodovací praxi dovolacího soudu, a to konkrétně zda lze na poměry opatrovance při právním jednání opatrovníka, v jehož zájmu nebyla zřízena opatrovnická rada, aplikovat ustanovení , , dále jen „o. z.“, a v něm uvedené limity, a dále, zda lze vyvodit právní závěr, že znění o. z. představuje možnou interpretační pomůcku výkladu pojmu „neběžných záležitostí při správě opatrovancova jmění“ ve smyslu ustanovení o. z.

Podané dovolání Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „“, odmítl.

Podle závěrů ustálené judikatury Nejvyššího soudu je dovolací přezkum vyhrazen pouze pro posouzení právních otázek, na nichž spočívá dovoláním napadené rozhodnutí; přípustnost dovolání je dále pojmově spjata s tím, že se dovolatel domáhá – právě a jen prostřednictvím podaného dovolání – pro sebe příznivějšího rozhodnutí ve věci. Nemůže jít o řešení otázek akademických (byť Nejvyšším soudem dosud neřešených), ale pouze o posouzení takových otázek, jejichž zodpovězení (v souladu s požadavkem dovolatele) je způsobilé přivodit pro něj příznivější rozhodnutí ve sporu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. , či ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. ).

Jestliže tak po vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo jako věcně správné potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o neúčinnosti zpětvzetí návrhu na zahájení řízení, rozhodl soud prvního stupně o návrhu dovolatelky týkajícím se věci samé pravomocným rozsudkem ze dne 31. 5. 2022. č. j. -113, a to tak, že mu zcela vyhověl (schválil navržené právní jednání učiněné za opatrovance), a to bez jakéhokoliv omezení, je tím zřejmé, že navrhovatelka dosáhla – poměřováno obsahem vydaného rozhodnutí ve věci, proti němuž se vzdala práva odvolání – pro sebe nejpříznivějšího myslitelného výsledku, a proto napadeným usnesením, jež vydání pravomocného rozsudku předcházelo, jí (ale ani opatrovanci) nemohla být v jejich právech pojmově způsobena jakákoliv újma. Lze dodat, že mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání má sloužit k prosazení procesních či hmotných práv dovolatele, je však spjat s věcí samou natolik, že nemůže sloužit k řešení parciálních otázek, jež se pojmově nemohou projevit v konečném (meritorním) rozhodnutí o věci samé a nijak jej ovlivnit. Ze samotného dovolání je přitom zřejmé, že dovolatelka se domáhá (vy)řešení jí prezentovaných otázek pro futuro, tedy pro řízení, jež by snad mohla v budoucnu v poměrech dané věci iniciovat (srovnej předposlední odstavec str. 2 dovolání). Tím je ovšem fakticky předkládána ona ryze akademická otázka, jež je bez vlivu na již vydané pravomocné rozhodnutí o věci samé.

Nad rámec rozhodovacích důvodů Nejvyšší soud uvádí, že podané dovolání by bylo třeba kvalifikovat jako zjevně bezdůvodné (jak má na zřeteli ), i kdyby nebylo z výše vyložených důvodů bezpředmětné. Soudy obou stupňů se poněkud nadbytečně v dané fázi řízení zabývaly výkladem toho, jaká právní jednání podléhají schválení soudem a jaká již nikoliv, byť jinak zcela správně vycházely ze znění 4 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), podle něhož „vezme-li navrhovatel návrh na zahájení řízení zpět, soud může rozhodnout o neúčinnosti tohoto zpětvzetí, jsou-li splněny podmínky pro zahájení řízení i bez návrhu“.

Bylo-li (jako v přítomné věci) na návrh zahájeno řízení, které lze podle § 13 odst. 1 z. ř. s. zahájit také bez takového návrhu usnesením soudu, musí se soud při úvaze o účinnosti zpětvzetí návrhu na zahájení onoho řízení zabývat výlučně otázkou, zda nejsou splněny podmínky pro zahájení řízení i bez návrhu. Pokud by podmínky pro zahájení řízení tzv. ex officio usnesením soudu splněny byly, je soud oprávněn (bez dalšího) rozhodnout o neúčinnosti zpětvzetí návrhu a po právní moci vydaného rozhodnutí pokračovat (bez zřetele na neúčinné zpětvzetí) v již probíhajícím řízení. Vyslovení neúčinnosti zpětvzetí je v tomto případě zjevně motivováno hlediskem hospodárnosti, neboť se jím předchází tomu, aby řízení o určité záležitosti bylo na základě zpětvzetí návrhu zastaveno, a nato hned opětovně (tzv. z moci úřední) usnesením soudu zahájeno (§ 13 odst. 1 až 3 z. ř. s.).

Je přitom třeba mít na paměti, že ustanovení § 15 z. ř. s., o neúčinnosti zpětvzetí návrhu, je ustanovením ryze procesní povahy a nejen proto je třeba nahlížet možnost jeho aplikace optikou ryze procesní. V projednávané věci tak bylo třeba po zpětvzetí návrhu posoudit nikoliv to, zda k označenému právnímu jednání v podobě uzavřené kupní smlouvy bylo či nebylo třeba souhlasu soudu ve smyslu „hmotněprávního“ ustanovení § 461 o. z. (nebo ustanovení s ním souvisejících), nýbrž určujícím kritériem pro posouzení (ne)účinnosti zpětvzetí návrhu na schválení právního jednání bylo, zda jde o řízení, které lze zahájit i bez návrhu či jen na návrh.

Řízení o schválení právního jednání opatrovance přitom soud může zahájit i bez návrhu (srovnej § 47a a § 44 a násl. z. ř. s.), neboť zákon nestanoví, že by jej bylo možno zahájit jen na návrh (§ 13 odst. 1 věta první z. ř. s.).

Odtud plyne, že bylo-li možno takové řízení (procesně) zahájit i bez návrhu, bylo zcela v diskreci soudu prvního stupně (resp. odvolacího soudu), zda budou mít za to, že v zahájeném řízení je třeba bez zřetele na učiněné zpětvzetí návrhu i nadále pokračovat či nikoliv. Otázka vlastního hmotněprávního posouzení (tedy zda jde o jednání, k němuž je vskutku třeba schválení či souhlas zapotřebí, jak se jí v poměrech projednávané věci zabývaly soudy obou stupňů) je odvislá až od výsledků provedeného dokazování (např. co do zjištění skutečné hodnoty věci dotčené učiněným či jen zamýšleným právním jednáním za opatrovance); teprve na základě výsledků provedeného dokazování (tedy po proběhnuvším řízení) lze následně buď rozhodnout věcně o podaném návrhu, nebo, ukáže-li se, že jde o právní jednání, k němuž není třeba podle hmotného práva schválení, bude namístě řízení podle § 16 z. ř. s. zastavit. Opodstatněnost (potřebnost) meritorního rozhodnutí však nelze zvažovat již při zahajování řízení z úřední povinnosti podle § 13 z. ř. s. ani při posuzování neúčinnosti zpětvzetí návrhu podle § 15 z. ř. s., mohlo-li být řízení na základě zákona (procesně) zahájeno i bez ingerence některého z jeho účastníků.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. 1. 2023

JUDr. David Vláčil předseda senátu